Autorka Edna Nová se rozhodla do své knihy Ženy z Bohnic přenést velký kus vlastní zkušenosti z pražské psychiatrické léčebny, kde strávila téměř půl roku. Byla hospitalizovaná po vleklých a těžkých depresích. Stala se také jednou z pacientek, kterou mimo jiné léčili elektrokonvulzivní terapií, jež je známější pod termínem „elektrošoky“.
Kniha Ženy z Bohnic líčí nejen její zkušenost s hospitalizací, ale vypráví také o dalších pacientkách, s nimiž se za zdmi psychiatrie setkala. V útlém souboru povídek Edna Nová vzpomíná na ty, s nimiž sdílela pokoj, terapie nebo záchodové hovory. Líčí příběhy dvanácti žen, které se – stejně jako ona – ocitly za hranou „normálního světa“ a byly hospitalizovány. Čtenář se tak seznamuje například Fajnovkou (kterou pronásleduje vlastní otec), Pivařkou (která chlastá od svých dvanácti let), paní Kanárek (která umí létat) nebo Věčnou obětí. Autorka však nezapomíná zmínit ani samu sebe.
Těchto dvanáct povídek je o ženách, které jsou všechny do jedné něčím výjimečné, silné a zaslouží si svou pozornost. Nová popisuje jejich život před Bohnicemi, při pobytu v léčebně a u některých nabízí i pohled dál. Spisovatelka však zároveň zdůrazňuje, že se ženami, se kterými se setkala, pouze inspiruje – žádná z nich není (ani by nemohla být) přesnou kopií skutečných žen. Z morálních a právních důvodů nemohla doslovně zapsat příběhy svých spolupacientek, proto si místy pomáhá fabulací. Zejména u identifikačních aspektů, jakými jsou vzhled, věk nebo profese. Kniha popisuje, jak to za zdmi bohnické psychiatrické nemocnice vypadá, co může svým pacientům dát a co jim vzít.
Příběhy jsou krátké a svižné, přesto se do nich vejde všechno podstatné. Čtenář tak nemá pocit, že by byl o něco ochuzen. Každou kapitolu (ženu) doplňují citlivé a trefné ilustrace Lenky Vernerové, které dokreslují charakter dané ženy.
Autorka se mimo jiné nebojí do své knihy zařadit také malé varování: že je důležité si umět přiznat, když je člověk na dně a potřebuje pomoc. A nebát se jít té pomoci naproti. Zároveň poměrně otevřeně kritizuje úroveň české psychiatrické léčby. Je přesvědčená, že psychiatrická léčba je v České republice silně poddimenzovaná a měla by být posílena zejména o léčbu ambulantní.
V letošním roce pak autorce vyšly hned dvě knihy. V první polovině nakladatelství Motto uvedlo Konec aneb Začátek, nebanálně banální story o smrti a zrození. V listopadu pak nakladatelství Pointa vydalo knihu Cynická lovestory. Romantická komedie psaná formou blogu vypráví o pacientce, jež se bezhlavě zamiluje do svého psychoterapeuta.
