Národní divadlo uvedlo činoherní inscenaci Hordubal podle románu Karla Čapka. V režii Michala Vajdičky a dramaturgyně Ilony Smejkalové připomíná představení Čekání na Godota. Tvůrci totiž zcela vynechali první část knihy, v níž se Hordubal vrací z Ameriky, a příběh rozvíjí až po jeho smrti. Přesto divák o souvislosti nepřijde. Pomocí „flashbacků“ zjišťuje, co vše předcházelo vyšetřované vraždě.
Hordubalovi nejbližší, přátelé a sousedé se schází ve vesnické Sokolovně, kde probíhá kar – hostina za zemřelého. Hlavní slovo má vdova Polana, smuteční hosty obsluhuje její švagrová Oxeňa, manželka Hordubalova bratra Mechaila. Ten na karu zahraje se svou kapelou. Přichází i Štěpán Manya, bača Míša či klevetivé sousedky. Na tryznu se ale vetřou také zpiťar Gejza Fedeleš, tulačka a dva policejní úředníci – místní Gelnaj a pražský Karel Biegel, kterému jeho starší kolega neřekne jinak než Karlíčku. Všichni vzpomínají na Hordubala; jaký byl před odjezdem do Ameriky a po návratu, jak se změnil a co si o něm ostatní mysleli. Tu rozmotají, ale onde o to více zamotají klubko fakt a indicií, které by mohly vést k dopadení vraha. Obviněni jsou nakonec Štěpán a Polana, vraždili ale? Motiv má totiž úplně každý, včetně Hordubala samotného…
Rozluštit osud statkáře z Krivé, který vyrazil vydělat jmění do Ameriky a po osmi letech za velkou louží očekával, že doma bude vše při starém, tak musí divák sám. Inscenační tým chytře nastrčí každou z hlavních postav do pozice možného pachatele, a tak nechává konec ještě otevřenější a méně jednoznačný než Čapek ve svém díle. Detektivní zápletka opět nechá vzpomenout na titul Čekání na Godota. Pravý vrah, kterého ambiciózní četnický aspirant po dobu tříhodinového představení hledá, se totiž možná vůbec nenašel.
Celou společností také otřese Gelnajova informace, že stačilo počkat pár dní. Hordubal byl nemocný, měl to spočítané. Zatímco se Karlíček raduje z dopadení pachatele, vesnický strážmistr se rmoutí nad zmařeným životem. A nemyslí tím jen ten Hordubalův.
Michal Vajdička, který je od letošní sezony kmenovým režisérem Činohry Národního divadla, dává nahlédnout do mikrosvěta vztahů na malé vsi. Důraz klade na téma vykořenění – Hordubal byl cizincem ve světě, ale po návratu z Ameriky se mu nedařilo začlenit ani do své původní společnosti. Stal se tak vyvrhelem bez domova tam i zde.
Kdo viděl Vajdičkův Bál na festivalu Pražské křižovatky, neubrání se srovnání obou inscenací. Ostatně, tematickou podobu přiznávají v programu i sami tvůrci. Podobně jako v Bálu směřuje Vajdička hlavní dění do předsálí Sokolovny, k výčepu. Jenže oproti Bálu má u Hordubala divák pocit, že za dveřmi sálu je daleko větší zábava. Hordubal je v podání Národního divadla bohužel poněkud těžkopádný a působí rozvlekle (přitom trvá stejně jako svižný Bál).
Češi se možná dočkali svého Bálu, je ale méně vtipný i méně tragický. Hordubal nevzbudí výrazné emoce, díky kterým by se stal zapamatovatelným.
Zuzana Stivínová do své Polany vnesla něco z Vassy Železnovové, jež jí vynesla nominaci na Thálii. Ostatně, obě postavy mají leccos společného. Polana i Vassa jsou tvrdé povahy s chladnou hlavou. Obě úspěšně vedou rodinný podnik, což se vymyká tehdejším společenským zvyklostem. Prchavá podobnost v hereckém výkonu Zuzany Stivínové tak nepřekvapí. Zmiňme také Zuzanu Stavnou v roli Oxeni a Sarah Haváčovou jako Martu Bobalovou, které vnesly do stávajícího souboru svěží závan.
Naopak velmi nešťastnou roli vyfasovala Martina Znamenáčková, která ztvárnila tulačku. Po celou dobu postává na okraji scény a jednou za čas pronese „bonmot“, který je však vtipný jen zřídka. Vlastně nikdy. Ostatní postavy, na jejichž výroky svou nesouvisející průpovídkou navazuje, na ni pak upřou svůj nechápavý pohled. Osobně podezírám herce, že v tu chvíli snad ani nehráli.
Češi se tak možná dočkali svého Bálu, jak by je mohlo při prvním pohledu na scénu napadnout, je ale méně vtipný i méně tragický. Hordubal nevzbudí výrazné emoce, díky kterým by se stal zapamatovatelným a vynikl mezi dalšími inscenacemi. Maximálně divák pocítí smutek nebo závist vůči Slovenskému národnému divadlu.
