Připadá vám, že současná filmová tvorba už nedokáže ničím překvapit? Cítíte se zaplaveni superhrdinskými bijáky a jinými hollywoodskými blockbustery, které se dnes už jen málokdy bojí zariskovat a vyjet ze zajetých kolejí? Nebo zkrátka hledáte skutečnou výzvu a chcete si rozšířit své kinematografické znalosti o snímky, na které byste v televizi jen těžko narazili? Pokud jste si alespoň jednou odpověděli „ano“, Festival otrlého diváka by vás neměl minout.
Již po osmnácté přichystalo kino Aero program pro ty největší odvážlivce, tentokráte sjednocený tématikou mateřství. Po celý týden, od 6. do 12. března 2023, jste měli možnost zhlédnout jeden či více filmů spadající pod označení „pokleslý, nevkusný, brak, …“, zkrátka cokoliv, jen ne „tuctový“. Takový zážitek je samozřejmě nejlepší absolvovat s podobně naladěnými přáteli, a ještě lépe se sklenkou dobrého alkoholu zakoupeného hned ve vedlejším baru, který je s kinosálem propojený. Avšak i když se rozhodnete vyrazit sami, třeba i na snímek, který jste již viděli, ani tak se nepřipravíte o naprosto jedinečný zážitek. Každý film je totiž uveden přibližně patnáctiminutovým slovem (někdy doprovozeným prezentací). Interaktivní jsou často také samotné projekce. Především pak jde o onu nezaměnitelnou atmosféru, kterou obvykle v kině nezažijete. Že je takový formát opravdu úspěšný a lidé mají o béčka, céčka i péčka skutečný zájem, svědčí fakt, že veškeré snímky vyprodaly či téměř zaplnily celý kinosál – tedy minimálně snímky z pátečního programu, který si následně přiblížíme.
El Santo proti mumiím z Guanajuata
Páteční projekce nemohla začít lépe než tímto klenotem z roku 1972. Příběh (chceme-li ho tak nazývat) je zasazen do mexického města Guanajuato, jehož fenoménem jsou místní mumie. Byť do té doby slouží pouze jako výstavní kousky v muzeu, v den výročí města ožijí a napadnou vše, co se jim postaví do cesty. Na scénu tak musí přispěchat slavný wrestler El Santo aka Bojovník se stříbrnou maskou, a společně s dalšími zápasníky Blue Demonem a Bojovníkem tisíce masek mumie porazit. Ať už jde o scénář, choreografii soubojů, kostýmy, efekty či samotné herce, film selhává naprosto ve všem. Selhává však úspěšně, jelikož všechno je tak krásně hloupoučké, že se tomu člověk nemůže nesmát. Bizarní dobrodružství El Santa u nás zpopularizoval právě Festival otrlého diváka, pro který se tento hrdina stal až téměř ikonickým. Kinosál tak byl kompletně vyprodaný a někteří fanoušci dokonce přišli v maskách wrestlerů. Co však celý již takto skvostný počin pozvedlo na zcela jinou úroveň, byl mistrovský, na místě realizovaný live dabing předního českého santologa Pana Akuráta. Už jenom kvůli tomu silně doporučujeme vyhlížet dalšího El Santa i příští festival, jelikož k tomuto českému dabingu se nikde jinde nedostanete.
Žhavé Alpy
Druhý snímek z roku 1974 nás zavedl do malebné alpské vísky Šoustajovice. Místní starosta by rád dosáhl na větší dotace, na které však získá nárok pouze po povýšení statusu vísky na městys. K tomu je však potřeba zvýšit počet obyvatel, a to takovou cestou, kterou si snímek zasloužil označení „Lederhosenfilm“, tedy německá erotická komedie. Byť film nedosáhl takových kvalit jako předchozí El Santo co se humorné stránky týče (a zcela upřímně, takto vysoko nastavená laťka se překonávala jen velmi těžko), tak i přes to nabídl několik opravdu vtipných scén, ve kterých se Němci nebáli dělat si srandu z čehokoliv. A vzhledem k bezpočtu erotických scén pokrývajících téměř celou stopáž bylo jen dobře, že bylo během této projekce v kinosále rozsvíceno… samozřejmě kvůli tomu, aby si mohli diváci zahrát bingo a získat posilňující sklenku alkoholu.
Maniak
Po humoru a erotice završil celý den krvavý počin Maniak (1980). Ten pojednává o zabijákovi Frankovi, jehož brutální řádění zaměřené převážně na ženy terorizuje už tak prohnilý New York. Autenticky působící film, při jehož sledování vám zrovna dvakrát do smíchu opravdu nebude, však překvapivě není pouhopouhým slasherem (tedy brutální „vyvražďovačkou“ ve stylu Pátek třináctého), nýbrž efektivně funguje jako psychologická studie vyšinuté mysli. Byť byl tenkrát kritiky zavrhnut, je dnes snímek považovaný za kultovní a jeho stopa je viditelná v o několik let pozdějším a také úspěšnějším filmu Henry: Portrét masového vraha. Nepříjemná podívaná rozhodně není pro každého, avšak jako závěrečná tečka pro páteční Festival otrlého diváka fungovala na výbornou.
Pokud vám v Praze festival utekl, máte šanci vybrané snímky zhlédnout v rámci regionálního repete, 31. března 2023 v brněnském kině Scala a 21. dubna 2023 v královéhradeckém Bio Central.
