Pokud patříte mezi příznivce hororových snímků, dost možná jste netrpělivě vyhlíželi čerstvou novinku Papežův vymítač, v níž se hlavní role Gabriela Amortha zhostil Russell Crowe. Postava má předlohu v reálném vatikánském exorcistovi, jehož zápisky se film inspiroval. Zda dokázali tvůrci ze zajímavého materiálu něco vytěžit a vnést do hororového žánru čerstvou krev, se dozvíte v této recenzi.
Italský otec Gabriele Amorth je schopným exorcistou s mnohaletými zkušenostmi a výsledky. O tom svědčí také jeho známost se samotným papežem, který si Gabriela velmi cení. V řadách Vatikánského tribunálu se však najdou i tací, kteří mají zcela opačný postoj. Ti tvrdí, že profese exorcisty je zastaralá a vrhá špatné světlo na celou současnou církev. Otce Gabriela tyto názory neodradí od jeho přesvědčení nutného boje se zlem a vydává se opět tam, kde je jeho umění potřeba. Cesta ho zavede do starého rodinného sídla ve Španělsku, v němž démon posedl malého chlapce. Gabriele při tom zjišťuje, že tentokrát má co do činění nejen se skutečně mocnými silami, ale i s tajemstvím, jež Vatikán po celá staletí skrýval.
Po přečtení názvu a obsahu filmu mnohým jistě vytane jako první na mysli Vymítač ďábla. Takové srovnání je na místě, přičemž v divácích vzbudí naději, že půjde o horor, který po delší době konečně vybočí z řady. Svět exorcistů a jejich praktiky znějí opravdu zajímavěji než tisící variace současné šablony „teenageři si stáhnuli zlou aplikaci a teď je pronásleduje CGI bubák pohazující kolem sebe židlemi“. Film v prvních minutách opravdu vypadá nadějně… ale vzápětí sjede do zmíněného stereotypu.
Papežův vymítač nabízí atraktivní námět světa exorcistů, jenže svůj nemalý potenciál zcela zahazuje. Jakž takž jej dokáže zlepšit Russell Crowe, ale nečekejte od něj boží zázraky.
Ječící holky v těsných tílkách, přehlídka naprosto náhodných „děsivých“ jevů jako důkaz démonovy nesmírné síly, časté „vtipné“ hlášky, aby se film zředil a nebyl děsivý až příliš (i když není děsivý vůbec), … Je tam všechno, každé klišé. Papežův vymítač je typický popcornový Netflix horor, u kterého se budete spíše smát než bát. Nic, co byste neviděli už milionkrát předtím. Kapitolou samou o sobě je pak naprosto přepálené finále, které ze snímku definitivně maže už tak chabé náznaky hororu. V tu chvíli se z něj stává prapodivné akční temné fantasy. Výbuchy, tlakové vlny, plameny, krvavé gejzíry – taková nálož (byť často silně nepřehledné) akce zcela jistě upoutá pozornost kdekoho. Je však otázka, jestli byste něco podobného očekávali zrovna v tomto snímku.
Film však přeci jen nabízí momenty, které stojí za zmínku. Nejsilnější je rozhodně ve chvílích, kdy se zaměřuje na to, co lze podle názvu očekávat – tedy práci exorcisty. Konverzace Gabriela s posedlým chlapcem nejsou sice ničím, z čeho byste nemohli týden spát, ale má mnohem silnější atmosféru, než když film sklouzne do okoukané přehlídky zcela nahodilých paranormálních jevů. V tomto ohledu má film potenciál, proto je škoda, že tímto směrem neubíral i nadále.
Posedlý chlapec ztvárněný Peterem DeSouza-Feighoneym není vůbec špatný (jen jeho neustálé vrčení se později stane lehce repetitivním). Ovšem Russell Crowe v roli exorcisty je tím, co film celkově táhne nahoru. Sice ani zdaleka nejde o jeho nejlepší roli či herecký výkon, ale pokud ve snímku má být něco zábavného, je to právě Crowe v černé róbě prohánějící se po ulicích na skútru a imitující italský přízvuk.
Papežův vymítač nabízí atraktivní námět světa exorcistů. Jenže se jedná spíše o náznaky, film posléze sklouzává do typického hororového „vypínáku“ s přepáleným koncem. Zcela tak zahazuje svůj nemalý potenciál. Jakž takž jej dokáže zlepšit Russell Crowe, ale nečekejte od něj boží zázraky. Snímek není ničím, co musíte za každou cenu vidět. Když už se ale rozhodnete pobavit u hororového béčka podle současných šablon, bude Papežův vymítač jednou z těch lepších variant.
