Pozoruhodná novinka rockové kapely Fall Out Boy přináší do jejich tvorby svěží vítr. V osmém studiové albu So Much (for) Stardust podtrhují svůj dosavadní styl novými prvky, jež působí nenuceně a jsou příjemným zpestřením. Třináct skladeb tak při poslechu uteče jako voda. Nakonec vám nezbude nic jiného, než si album pouštět stále dokola, čímž vám přiroste ještě více k srdci.
Americká skupina Fall Out Boy vznikla v roce 2001, její sestava se však ustálila o dva roky později. Dnes ji tvoří čtveřice Patrick Stump (zpěv, kytara), Pete Wentz (baskytara), Andy Hurley (bicí) a Joe Trohman (kytara, klávesy). Současně s oznámením nového alba ale přišla pro fanoušky kapely i nepříjemná zpráva: Joe Trohman si kvůli svému duševnímu zdraví dává pauzu. Je tedy otázkou, zda Fall Out Boy uskuteční své letošní turné, jež zahrnuje i zastávku v České republice. V Praze by měli vystoupit 18. října 2023.
Producentem alba So Much (for) Stardust je Neal Avron, který s kapelou spolupracoval na desce Folie à Deux (2008). Hudebně se Fall Out Boy vrací ke svému dřívějšímu kytarově orientovanému pop-rocku a pop-punku s vlivy disca, soulu či funku. Stylem by se tak osmá studiovka mohla řadit právě za Folie à Deux.
Velkolepý orchestrální začátek první skladby Love From The Other Side, který se posléze přehoupne do rockového zvuku bicích a kytar, zdařile otevírá album. Gradující instrumentál po minutě doplní i Stumpův zpěv. Promyšlenou kompozici potvrzuje poslední píseň So Much (For) Stardust, jež se strukturou podobá té první, akorát je v pomalejším tempu a završuje ji sborový zpěv.
Zajímavým prvkem, který se vyskytuje hned ve dvou skladbách, je mluvené slovo. V The Pink Seashell promlouvá herec Ethan Hawke a v Baby Annihilation zase můžeme slyšet hlas Peta Wentze. Tyto mezihry albu uberou na tempu, ale také zabrání monotónnosti. Někomu to ovšem nemusí přijít k chuti a minutové proslovy raději přeskočí.
Na desce So Much (for) Stardust není píseň, která by za ostatními výrazně pokulhávala. Jen některé – například Flu Game či The Kintsugi Kid (Ten Years) – jsou trochu ve stínu těch fenomenálních. Mezi ty bych zařadila již zmíněnou Love From The Other Side, Hold Me Like a Grudge se skvělým kytarovým riffem nebo I Am My Own Muse s povedenou orchestrací, jež by sedla na filmová plátna. Romantická skladba Heaven, Iowa je místy přehnaně utahaná, ale emoce z ní takřka stříkají. Popovější So Good Right Now s retro nádechem zase málokomu nerozvlní boky.
Sečteno podrženo, Fall Out Boy předvedli dobrý výkon. Nejnovější album lze zařadit k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Skladby jsou chytlavé a dobře na sebe navazují. Stumpův zpěv dobře funguje s hudebním doprovodem, jemuž dominují kytarové zvuky. Deska je v jádru typicky „falloutboyská“, ovšem obohacená o neotřelé prvky, které kapela zvládla nenásilně zakomponovat. Vznikl tak vskutku povedený kousek.
