fbpx

Flash: Nejrychlejší muž světa a Flashpoint. Ideální příprava na film

  • Daniel Kout

Do kin nedávno zamířil dlouho očekávaný snímek Flash. Navzdory důležitému milníku, který by měl představovat pro filmové DC, je bez problému pochopitelný samostatně. Pro větší zážitek a vychutnání na maximum přesto doporučujeme menší přípravu v podobě komiksů Flash: Nejrychlejší muž světa a Flashpoint.

Při příležitosti vstupu nejnovějšího Flashe na stříbrné plátno vydalo nakladatelství CREW dva tituly, které jsou se snímkem úzce spjaty. Jedná se o komiksy Flash: Nejrychlejší muž světa a Flashpoint. První ze zmiňovaných komiksů vznikl exkluzivně pro film jako bonus, který diváka seznamuje s událostmi před hlavním příběhem filmu a dovysvětluje některé detaily. Flashpoint je pak původní předlohou a dnes již kultovní záležitostí, díky níž samotný film vůbec vznikl. U nás již jednou vyšel v řadě DC komiksový komplet, tento díl je dnes ale už vyprodaný, proto ho CREW českým čtenářům znovu zprostředkovává skrze sérii Legendy DC.

Foto: Daniel Kout

Flash: Nejrychlejší muž světa

Filmový Flash obsahuje několik málo drobností, jejichž objasnění nedostalo ve snímku prostor. Příběh nijak významně neovlivňují a film naprosto bez problému funguje i bez jejich ozřejmění, přesto divákům mohou některé otázky vrtat hlavou. Odkud vzal Barry svůj ikonický prsten? Kdy a jak se naučil fázování? Od kdy je miláčkem obyvatel Central City? Tyto a některé další mezery, jež se vytvořily mezi filmovou Ligou spravedlnosti a nejnovějším Flashem, dostává možnost vyplnit Nejrychlejší muž světa. A svoji šanci zcela nepromarnil.

Flash: Nejrychlejší muž světa, foto: Daniel Kout

Jednotlivé tři povídky sice na zadek nikoho neposadí a budete je mít přečtené během několika desítek minut, svůj účel však splňují a rozhodně neurazí. Každý z příběhů osvětluje jeden malý aspekt z filmu; mají pointu, během níž se Flash něco naučí jako superhrdina i jako Barry v běžném životě. Každá z povídek má také vlastní výtvarný styl. Po výtvarné stránce se mi osobně nejvíce líbil druhý příběh, jenž se kresbou nejvěrněji přibližoval filmovému předobrazu a vzhledem k jeho návaznosti mi dával i největší smysl. Zbylé, více komiksové styly neurazí, jde ale spíše o experimentování a nebránil bych se většímu přiblížení filmu jako v případě druhého příběhu.

Flash: Nejrychlejší muž světa, foto: Daniel Kout

Má-li komiks nějaká skutečná a podstatná negativa, týkají se třetího příběhu. V něm se Barry naučí schopnosti, kterou zde využije poprvé a naposledy. Poněkud se tím kazí celý dojem návaznosti na film, a především se mohl prostor využít na jedinou otázku, kterou komiks bohužel neosvětlil a která mě upřímně zajímala ze všeho nejvíce: proč jsou najednou v novém filmovém Flashi Barryho blesky oranžové (když je v kostýmu), oproti předchozí Lize spravedlnosti, v němž měly jeho blesky barvu modrou? Jedná se o drobnost a dá se domyslet, jenže právě pro tyto ve filmu nevysvětlené maličkosti komiks vznikl a prostor pro vysvětlení by zde jinak byl.

Kromě tohoto bodu jsem byl s Nejrychlejším mužem světa vesměs spokojený. Rozhodně se nejedná o prázdné přiživení na filmu, jak jsem se zprvu obával. Povídky, které neurazí–nenadchnou, budou pochopitelně nejlépe fungovat v návaznosti na snímek, ale dají se číst i samostatně.

Flash: Nejrychlejší muž světa, foto: Daniel Kout

Flashpoint

Středobodem veškerého dění je Flashpoint, o kterém minimálně slyšel každý, kdo k DC komiksům někdy přičichnul. Pochází z pera neméně známého Geoffa Johnse, jenž si v komiksové branži udělal jméno především díky sáze o Green Lanternovi. Flashpoint se dočkal úspěšného animovaného zpracování a nyní i hraného celovečerního snímku, který se komiksovým příběhem volně inspiruje.

Flashpoint , foto: Daniel Kout

Před čtením je dobré mít alespoň minimální povědomí o DC postavách, ačkoli komiks celkem dobře zvládá zasvětit kohokoliv. Jedním z jeho největších předností je skutečnost, že byť se řadí do superhrdinského žánru, tak skvěle a netypicky funguje jako mysteriózní thriller.

Barry se probouzí v novém, válkou zmítaném světě, ze kterého je cítit strach a beznaděj. Čtenář ani hlavní postavy nemůžou cítit jinak běžnou jistotu, že vše dobře dopadne, jelikož ti nejsilnější hráči jsou odsunuti do pozadí a navíc poštváni proti sobě. To, že se Barry společně s ostatními (ne tak mocnými) hrdiny musí ukrývat ve stínech, příběhu dodává komornější nádech a prostor k obavám o postavy. Je zajímavé sledovat nejen veškeré změny a nová pojetí známých postav, ale zároveň postupné zjišťovat, co za vznikem této pochmurné reality stojí. Svým temnějším a ze zajetých kolejí vybočujícím pojetím připomíná Flashpoint vedlejší a modernější značku DC, Black Label. Ta je v současnosti tolik oblíbená právě díky tomu, že dává autorům volnou ruku. Flashpoint je o to skvělejší, že se jedná o kánon.

Flashpoint , foto: Daniel Kout

Vizuální stránka je výborná, dodává příběhu temnou atmosféru a celostránkové panely, jež překypují všemi možnými detaily, upoutají čtenářovo oko na hodnou chvíli. Komiks má až filmový nádech. Rozsah 176 stran nezabere příliš dlouho na přečtení, i tak se ale Flashpoint dokáže občas zaseknout na zbytečném množství dialogů (zejména v prvním sešitě představujícím nové postavy). S ohledem na již zmíněné menší množství stránek nejednou může působit zkratkovitě (mnohé dějové linky se totiž rozvijí až v navazujících sériích).

Flashpoint , foto: Daniel Kout

Ani tato menší negativa nedokážou zastínit pozitiva. Příběh směřuje do svého dnes již známého, avšak ve své době překvapujícího rozuzlení, které je navíc klíčovým prvkem pro nastartování nové série The New 52. Flashpoint je tak nejen jeden z nejlepších Flashových a DC příběhů celkově, ale také důležitým milníkem tohoto fiktivního univerza.

Čistě pro srovnání, nové vydání v Legendách DC obsahuje oproti DCKK sytější barvy a několik bonusových skic. Pochopitelně naopak chybí výhrada DCKK v podobě retro příběhu, ve kterém se Flash poprvé setkal se svým úhlavním nepřítelem Reverse Flashem. Je tedy na vás, jaký obsah a kvalitu provedení preferujete. Neprohloupíte ani v jednom případě.

Flashpoint , foto: Daniel Kout