Zřejmě neexistuje v české historii téma, které by rozdělovalo společnost tak jako osud bratří Mašínů. Ti se v 50. letech 20. století takzvaně „prostříleli“ na Západ v rámci svého protikomunistického odboje. Jinými jsou však dodnes nahlíženi jako vrazi mordující nevinné lidi. Odpověď, na kterou stranu se přiklonit, nový snímek Bratři nenabízí. Připomíná však jejich osud až dokumentárním způsobem.
Příběh bratrů Ctirada (Oskar Hes) a Josefa (Josef Nedbal) Mašínových sledujeme od počátku jejich postupné radikalizace vycházející z toho, jak komunisté brutálně naložili s jejich ovdovělou matkou Zdenou (Tatiana Dyková). Ta se jako žena odbojáře Mašína umučeného nacisty odmítá poddat praktikám nového režimu a rodina přijde do několika let po válce prakticky o všechno. Její soudržnost a celistvost je dále narušena tím, že se mladší sestra Zdena (Karolína Lea Nováková) musí odstěhovat z Prahy k babičce, aby měla šanci dostudovat.
Ctirad a Josef cítí svou oddanost k myšlenkám otce: je třeba aktivně bojovat a nikdy se nevzdat. Odmítají pasivní odpor a plánují rozložit režim diverzními akcemi zevnitř, a tím vyprovokovat politickou změnu. Z dnešního pohledu a se znalostí dějinných událostí naivní představa, ale pár let po válce nikdo nevěděl, jak se kolo dějin otočí. V rámci své odbojové skupiny cvičí, plánují vojenské akce a řeší, jak se dostat ke zbraním. Pak tempo děje zrychlí, jak ve snaze získat zbraně přibývá mrtvých a na stopu mladíků nastoupí vytrvalý sudetoněmecký vyšetřovatel Koller (Stefan Konarske).
Jejich rozhodnutí utéct ve skupině pěti lidí přes Východní Německo na západ mění film v akční thriller. Při sledování vojenských manévrů, které východní Německo aktivovalo, aby chytilo skupinku takřka neozbrojených mladíků bojujících s hladem a mrazem, si uvědomujeme sílu jejich činu a odhodlání vše přežít. Akční scény ze zasněženého lesa, které se střídají se záběry na velitelskou centrálu posílající do terénu další a další vojáky, jsou nervy drásající. Kamera věrně přenáší utrpení a vypjaté momenty nerovných střetů. Scéna jejich útěku z obklíčeného nádraží je dokonale vypointovaná. Film až do poslední scény drží dynamiku a napětí, přestože výsledek známe předem.
Režisérovi se podařilo emocionálně natolik oprostit od jasného názoru na téma, až mu to někteří mohou vyčítat. Není třeba – stejně jako jiné hrdinské činy nejsou ani tyto černobílé.
Kromě kamery a režie jsou nejsilnějším atributem filmu herecké výkony. Nedbal s Hesem jsou ve svých rolích přirození, oba mají navíc obrovské charisma. Co ovšem drhne, je absence hlubšího prokreslení jejich postav v kritických momentech, kdy začnou zabíjet. Taková událost každého nějakým způsobem ovlivní, proto je nasnadě otázka, nakolik je Mašínovo podání charakteru bratrů účelově minimalizované. Je ale také možné, že vidíme věrný popis úsporného chování lidí té doby a nedostatek exprese vadí pouze z dnešního pohledu.
Kde scénář ubral mužským rolím, tam poskytl ženským postavám matky a sestry bohatou škálu emocí a silných momentů. S ženskými hrdinkami jdeme v první polovině filmu a především Tatiana Dyková předvádí v roli těžce zkoušené matky vrcholnou formu. Její Zdeně věříme každé slovo a pohnutí. Suverénně předvádí široký herecký rejstřík a její utrpení zapříčiněné osudem jejím a jejích dětí je takřka hmatatelné.
V závěru filmu Tomáš Mašín umně splétá úlevu z povedeného útěku s tragickým osudem všech, kterým se komunisté za svou ostudu pomstili. Film nechává na divákovi, jaký „soud“ nad Mašíny vynese. Režisérovi se podařilo emocionálně natolik oprostit od jasného názoru na téma, až mu to někteří mohou vyčítat. Není třeba – stejně jako jiné hrdinské činy nejsou ani tyto černobílé. Z toho důvodu je jeho takřka dokumentární styl vyprávění vzhledem k tématu asi nejlepší možný.
