fbpx

Blízká setkání, vzdálené světy

  • Soňa R. Hanušová

Kulturní instituce Art Lines přiváží do Lucemburska novou výstavu tří výrazných českých autorů: sklářské umělkyně Ľuby Bakičové, sochaře Lukáše Raise a malíře Jiřího Hauschky. Jejich rozdílný způsob tvorby se v nové výstavě s názvem Blízká setkání, vzdálené světy propojuje v jeden pevný celek. Expozici je možné zhlédnout v centru současného umění Galerie Schlassgoart ve městě Esch-sur-Alzette od 4. do 24. listopadu 2023.

Známý malíř Jiří Hauschka ve svém díle přenese návštěvníky do divočiny. Jeho tvorba s lesními motivy vytváří kontrast k exponátům Ľuby Bakičové a Lukáše Raise. V Česku působící umělkyně pracuje se sklem, které propojuje s betonem. Sklo zachycuje v jeho dynamičnosti, v momentě, kdy ztuhne v nedokonalém pohybu. Pro tvorbu Lukáše Raise je naproti tomu typické využití průmyslově vyrobených komponentů, zejména trubek. Expozice Blízká setkání, vzdálené světy je výjimečná nejenom tím, že propojuje odlišné umělecké formy, ale i odlišné styly jednotlivých autorů. Přesto jejich díla společně tvoří jeden celek.

Divokost lesa i surovost průmyslu

Jiří Hauschka se obrací k typu malířství, pro které jsou důležité barvy a symbolické konotace, tak jak tomu bylo na přelomu 19. a 20. století. V tomto období se Jiří Hauschka obrací zejména ke kanadskému malíři Tomovi Thomsonovi, který žil v letech 1877 až 1917. Ľuba Bakičová zastupuje sklo a prostorovou tvorbu, které mají v České republice dlouholetou tradici. Pozoruhodné sklářské výrobky vznikaly na území Čech minimálně od 18. století. Po druhé světové válce došlo k úzkému propojení mezi sklářstvím a volným uměním, kdy vzniklo množství autonomních sochařských a prostorových děl. Právě sklo, které ráda kombinuje s betonem, vnímá jako svébytný umělecký objekt.

Lukáše Raise zase láká dokonalost materiálu, který vybízí k řadě sochařských kreací. Proplétající se trubice, pro jeho tvorbu typické, mohou evokovat jak umělé, tak přírodní situace. Pozorovatel je může vnímat jako estetický počin nebo jako jistou metaforu existence člověka v současné společnosti. Zároveň jejich hladký leštěný povrch odráží světlo a deformovaně zrcadlí pozorovatele i okolní prostředí.