fbpx

V horách šílenství 2: Završení povedené adaptace Lovecrafta

  • Daniel Kout

V horách šílenství, nová manga adaptace jednoho z nejznámějších Lovecraftových příběhů, dochází ve své druhé části završení. Povedlo se Gó Tanabemu zdárně udržet kvalitu až do konce? Než vám to povíme, upozorníme, že se v recenzi nevyhneme menším spoilerům původního Lovecraftova díla a už vůbec ne první knihy mangy.

Výpravná expedice na Antarktidu roku 1930 v čele s Williamem Dyerem se nevyvinula zrovna tak, jak by si kdokoliv před jejím zahájením představoval. Po nalezení zmasakrované druhé poloviny týmu v ledové pustině následovalo tajemné pátrání po nezvěstném profesoru Lakeovi. Dyer se spolu se svým asistentem Danforthem rozhodne letecky prozkoumat oblast, o níž Lake před svým zmizením mluvil. K jejich překvapení nacházejí pozůstatky rozsáhlého města starého miliony let. Z jeho ruin a reliéfů posléze odhalují tajemství původu života na Zemi. Je toto tajemné místo skutečně tak opuštěné, jak na první pohled vypadá? A mají Dyer s Danforthem dostatek psychických sil na cokoliv, co je zde čeká?

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

Gó Tanabe si mě v první části své adaptace získal hned několikrát, přičemž jedním z hlavních důvodů – a pochopitelně tím nejvíce patrným – byl vizuál. Fanoušci Lovecrafta mi jistě dají za pravdu, jak obtížné je převést jeho text do vizuální formy. Tanabe se ale toho zhostil skvěle. Jeho kresba mě naprosto uchvátila již v první knize a k mému překvapení dokázal v pokračování svoji vlastní, vysoko nastavenou laťku ještě o kus překonat. Ač v jedničce zachytil atmosféru tajemné ledové pláně a znepokojivých hor na výbornou, stále se jednalo „pouze“ o hory. Teprve druhá část původního příběhu mu umožňuje vykreslovat úchvatné scenérie pradávného mimozemského města, jeho historii a obyvatele či tajuplné podzemní chodby s reliéfy.

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

K prozkoumávání je toho skutečně mnoho, díky čemuž je druhá kniha mnohem pestřejší než první. Gó Tanabe nám za pomoci své fantazie, citu k původní látce a opětovné skvělé hře s černou a bílou barvou zprostředkovává parádní podívanou. Občas jsem narazil na problém zmiňovaný v předchozí recenzi, a to zaměření se na nepříliš rozeznatelné detaily v malých panelech. Ale ve srovnání s první částí se tak děje v mnohem menší míře. Oproti tomu se Tanabe nebojí využívat více celostránkových (a opravdu skvostných) kreseb, než tomu bylo v jedničce. Ostatně veškerá místa a scény si toto pojetí zaslouží. Čtenář se tak navzdory hororovému žánru bude cítit stejně uchvácený jako ústřední dva badatelé na své výpravě.

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

Na jednom místě jsem ale přece jen trochu narazil. V pozdější kapitole původního příběhu Dyer s Danforthem rozklíčovávají historii mimozemského města, a to pouze z tamních reliéfů. Lovecraft se to ještě snažil zachránit tím, že o něčem z toho Dyer už slyšel či četl předtím. Nicméně následné rozklíčování je natolik detailní (z reliéfů vyčetl i mimozemský politický systém) a historii pokrývá tak rozsáhlou, že mi to i s přihlédnutím k žánru sci-fi přišlo poněkud absurdní. Zajímalo mě proto, jak si s vyobrazením takto „neskutečně popisných“ reliéfů poradí Tanabe ve vizuální adaptaci. Osobně bych z toho nevyčetl ani ň, přesto si uvědomuji obtížnost ztvárnění daných reliéfů – milion let starých, vytvořených mimozemskou civilizací, a zároveň alespoň trochu uchopitelných pro čtenáře. Tudíž jsem alespoň ocenil snahu.

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

Paradoxně je následné přenesení čtenáře do pradávné historie mnohdy hůře čitelné než samotné reliéfy. Nevím, zda to bylo nadměrným využitím tmavých barev (oproti jindy vyvážené a povedené hře bílé s černou), zvláštními příliš detailními záběry či kombinací obojího, ale chvílemi jsem měl v této kapitole problémy s rozpoznáváním čehokoliv. Celostránkové panely sice tradičně překypují četnými detaily, ale neodnesete si z nich takový požitek. A ano, Lovecraft je sice o „těžko uchopitelném a nepředstavitelném“, ale nejsem si jistý, že v tomto případě byla nečitelnost Tanabeho záměrem. Naštěstí se jedná o skutečně malou, zanedbatelnou a víceméně jedinou výtku ke knize. Co se zbytku vedle skvělé kresby týče, ani v tom Tanabe v nejmenším nezklamal. Vyprávění je i tentokrát svižné, ale současně nijak uspěchané. Vše důležité, co se odehraje v originálu, se objevuje i zde.

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

Jak již bylo řečeno, druhá kniha je mnohem pestřejší než první. Obsahuje různorodá místa a scény s velice odlišnými tempy a charaktery. S uspokojením jsem pociťoval, že autor věnoval dostatek prostoru jak sdělení podstatných informací a detailů, tak tomu stěžejnímu: budování atmosféry. Přestože jsem příběh již znal, Tanabemu se podařilo mě do stále intenzivnějšího Dyerova pátrání vtáhnout i podruhé. Dokázal jsem si tak vychutnat všudypřítomné napětí, plně zužitkované ve vydařeném finále. Knihu jsem zavíral s pocitem, že rozdělení na přesně dvě části bylo správným rozhodnutím a že se k oběma částem v budoucnu rád vrátím.

S radostí tak mohu říct, že V horách šílenství H. P. Lovecrafta je jednou z nejlepších adaptací spisovatelova díla. Což je opravdu vzácnost. S čistým svědomím ji tak mohu doporučit jak fanouškům, tak neznalým. A sám budu doufat, že se u nás s japonským autorem nepotkáváme naposledy.

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2, foto: Daniel Kout

85 %

Celkové hodnocení

V horách šílenství H. P. Lovecrafta 2

  • Scnénář

    H.P. Lovecraft, Gó Tanabe

  • Kresba

    Gó Tanabe

  • Překlad

    Vít Ulman

  • Lettering

    Andrea Nekvapilová

  • Nakladatelství

    CREW

  • Počet stran

    336

  • Rok vydání

    2023

Líbil se vám článek? Podpořte nás.