Je to pár dnů, co do českých kin vpadnul potrhlý čokoládový gurmán Wonka. Světoznámý příběh dětské knihy z pera Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu se dočkal nového, v pořadí už třetího zpracování. Po veleúspěšném snímku od Tima Burtona z roku 2005 se režie tentokrát ujal Paul King, který má na kontě především pohádky o medvídku Paddingtonovi. Nyní diváky láká na téměř 120minutové sladké mlsání.
Ústřední postavou snímku je samozřejmě Willy Wonka. Mladý kreativní snílek, jehož myšlenky se točí především okolo čokoládových výtvorů. Wonku ztvárnil všestranně nadaný Timothée Chalamet, který postavě vtisknul až dětinské nadšení ze života. Hned v úvodních titulcích se Willy rozezpívá o svém snu představit světu tu vůbec nejlepší čokoládu, zatímco vplouvá do blíže neurčeného zimního města. Přestože slova ani melodie v mysli neulpívají, optimismus, naděje a lehký vtip písně diváka provází dál a nepouští.
Mladý Wonka uhání příběhem dál a pro svou dobromyslnost padá do léčky. Filmem jej provází i další postavy, které jsou dobře vykreslené a na první pohled je jasné, kdo je s kým a proti komu. Vedlejší postavy o sobě a svých motivacích říkají divákům přesně tolik, kolik potřebují vědět. Sám Willy navíc nechává nahlédnout do svého dětství a vztahu s matkou, která ho odmala podporovala v jeho snech. Právě ona byla důvodem, proč se nakonec rozhodl pro dráhu čokomága, což ještě více dobarvuje celou jeho charakter.
Wonka je rodinnou komediální pohádkou, která pohladí na duši a dodá vám naději, že všechno bude dobré úplně stejně jako kousek čokolády.
Dějem se prolíná několik písní, za nimiž stojí Joby Talbot a Neil Hannon. S výjimkou skladby Pure Imagination, která je vypůjčená a přetvořená z prvního filmového zpracování z roku 1971, čímž vznikl hezký můstek pro filmové znalce. Hudba je ve většině případů veselá a hravé texty posouvají děj nebo dokreslují situaci. Chalamet v hlavní roli pochopitelně zpívá většinu písní a možná i to, že jeho zpěv a tanec nejsou perfektní, přispívá k dojmu, že Wonka je skutečně jen nadšený mladík, který nejlépe rozumí čokoládě a z čiré radosti si občas zazpívá a trochu zatančí. Bohužel ale žádná z písní není natolik chytlavá, aby uvízla v hlavě a člověk se její melodie nezbavil ani po skončení titulků.
Dahl v knižní předloze přiřknul svým postavám neobvyklá jména, většinou složená z několika slov. Hrál si s jazykem, a dával tak svému příběhu další hloubku. To se povedlo i tvůrcům Wonky, kteří na spisovatele úspěšně navázali. Nejen vtipná jména a názvy čokoládových výtvorů, ale i další slovní hříčky příjemně oživují děj. Obecně se s vtipem zachází v dobré míře – nepůsobí tedy lacině, nebo naopak nuceně. Postava mužíčka Umpa-Lumpa (Hugh Grant) může být z hlediska míry vtipu poněkud kontroverzní, ale dle mého názoru ukázkově balancuje na hraně stejně jako její vizuální ztvárnění.
V samém závěru Willy v tabulce čokolády, která je posledním dárkem od jeho matky, nachází zlatý lístek se vzkazem a jejími posledními slovy. Ta krásně podtrhují vyznění celého příběhu a důležitost přátelství. Myslím, že neprozradím příliš, když řeknu, že po všech příkořích, s nimiž se Wonka a jeho přátelé musí vypořádat, má příběh šťastný konec. Co mi scházelo, bylo vysvětlení (nebo aspoň náznak), jak se z mladého a přátelského snílka stane excentrický samotář, jenž neopouští svou továrnu. Ale díky hravosti a sladkému ladění příběhu tento drobný nedostatek divák jistě rád přehlédne, případně může doufat, že se to dozví v možném pokračování.
Wonka je rodinnou komediální pohádkou, která na plátna kin přichází v hezkém balení. Její obsah vás potěší, pohladí na duši a dodá vám naději, že všechno bude dobré úplně stejně jako kousek čokolády.
