Dvacet let starý případ manželské dvojice Stodolových, jež měla na svědomí smrt osmi seniorů, se dočkal zfilmování. Otřesný příběh, ve kterém hrálo hlavní roli šlendriánství v policejním vyšetřování, tenkrát otřásl veřejností. A mimoděk také přitáhl pozornost k těm nejohroženějším – opuštěným starým lidem.
Petr Hátle se ve svém filmovém debutu mohl soustředit na objektivní nezájem policie poctivě vyšetřit vraždy starých lidí, jejichž úmrtí byla nestandardně rychle uzavřena jako sebevraždy. Místo toho si však vybral detailní vhled do patologického vztahu Jaroslava a Dany. Dvou nezajímavých a jednoduchých lidí, z dnešního pohledu typických lůzrů, které k vraždám dovedla touha po penězích. A udělal dobře.
Snímek začíná noční, sugestivně snímanou scénou, ve které se Jaroslav vydá vykrást dům starého souseda. Loupež ale nezvládne dokončit a vyděšeně se vrací domů. Dana se jeho zbabělosti vysměje a nekompromisně ho pošle zpět. Plánovaná krádež se nakonec zvrhne ve vraždu a od té chvíle je všem jasné, kdo bude mít v dalším konání dvojice navrch. Dana nezaváhá ani chvilku – její schopnost improvizace zakamuflovat vraždu jako sebevraždu a chovat se naprosto přirozeně před policií i příbuznými oběti z ní dělá bezcitné monstrum. Nikdo nic složitě neřeší, vražda se tak najednou zdá být jednoduchou a rychlou cestou k penězům.
I přes několik výhrad se Hátlemu podařilo natočit silný film o milostném vztahu plném zvrácenosti.
Druhá akce je již dvojicí pečlivě naplánována a podle Dany nezbytná, protože se jedná o možnou nebezpečnou svědkyni. Další mordy následují jakoby mimochodem. Jedná se o náhodně vybrané osoby, které měly tu smůlu, že jim osud přivedl do cesty právě Danu. Ta je hlavní hybatelkou děje; manipuluje Jaroslava svou odtažitostí, provokuje jeho žárlivost, oddaluje chystanou svatbu a deptá zbytky jeho sebevědomí. Je naprosto chladnokrevná, a přitom dokáže dokonale předstírat empatii a probouzet v obětech důvěru.
Šílená jízda destruktivního vztahu, po níž zůstalo osm mrtvých, končí jen díky náhodě než zásluhou policie. Toto uvědomění mrazí a nespraví jej ani záběry policejních rekonstrukcí jednotlivých zločinů na konci filmu a okamžik usvědčení Dany jako spoluviníka.
Filmu svědčí pomalé až ospalé tempo umocňující náladu bezvýchodného života Stodolových. Skvělé jsou herecké výkony Lucie Žáčkové a Jana Hájka, dobře vybrané lokace a úsporné dialogy navozují žádoucí atmosféru. Snímek však bohužel nedává hlubší vhled do chování Dany a její pravou motivaci. Co z ní udělalo bytost, kterou sledujeme? Co ji utvářelo, čím si v životě prošla a proč cítí nenávist vůči lidem? Příliš mnoho otázek, které diváka rozčilují a na které film nenabízí odpověď ani v náznacích. Chybí také sebereflexe postav vůči svým činům během prvních i dalších vražd, přičemž je těžké uvěřit, že žádná neprobíhala. Nicméně i přes všechny výhrady se Hátlemu podařilo natočit silný film o milostném vztahu plném zvrácenosti.
