Sydney Sweeney nám v kinech přeskakuje z jednoho snímku a žánru do druhého. Je to jen několik týdnů nazpět, co jsme ji mohli sledovat jako jednu ze superhrdinek v Madam Web. Pavoučí kostým momentálně převlékla za šaty jeptišky, aby se popasovala se skrytými hrůzami jednoho kláštera. Že by si však herečka od minulého titulu extra polepšila, se bohužel říct nedá.
Po zážitku, jenž ji postavil na hranu života a smrti, se mladá Cecílie obrátila na víru. Byla přesvědčená, že za přežití vděčí Bohu. Další znamení, kam ve své životní cestě pokračovat, na sebe nenechalo dlouho čekat. Cecílie obdržela nabídku k nové pracovní pozici v klášteře situovaném na italském venkově. Po příjezdu se jí dostává vřelého přivítání (především od otce kláštera) a je schopná se dokonce skamarádit s jistou Gwen. Brzy však začíná zjišťovat, že je s klášterem a zdejšími sestrami něco v nepořádku. Nikomu ale není dovoleno o tom hovořit a už vůbec ne odtud odejít.
Neposkvrněná při pohledu na plakát přílišný dojem originality nevzbuzuje. Využívá snad tu nejvyždímanější tematiku, která se s horory pojí. Na druhou stranu mě tvůrci alespoň trochu potěšili tím, že i když sáhli po katolicismu, neuchylují se k typické duchařině. Zlé síly a démony pro jednou střídá přízemnější prvek fanatické sekty, který je – minimálně pro mě – mnohem zajímavější a hrůzostrašnější a díky kterému se snímku zpočátku dařilo budování atmosféry. Namísto „něčeho“ má divákův postupně narůstající nepříjemný pocit z daného prostředí na svědomí „někdo“. Současně roste zvědavost, v čem konkrétně spočívá vyšší cíl této skupiny.
Po delší době jsem byl u hororu také vcelku spokojený s hudební složkou, jež mysteriózní stránku Neposkvrněné dokázala dobře podtrhnout. Zatímco u zažitého prostředí se tvůrci snažili vsadit na něco jiného, než klasické nadpřirozeno, v „lekačkách“ se už plně svezli na vlně současných trendů. Z pomyslné příručky Jak vyděsit diváka ve 21. století berou staré známé pravidlo č. 1: čím hlasitější, tím strašidelnější. A uplatňují jej absolutně na každý jump scare ve snímku. Jenže, světe div se, snahy vyděsit diváka přehuleným audiem (přestože se ve filmu například „pouze“ zavřou dveře) přestanou nejen fungovat po prvním pokusu, ale po zbytek snímku se stávají spíše otravnými. Levné a především zbytečné, protože atmosféra měla nakročeno více než správným směrem.
Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že by se po zlepšení „lekaček“ náhle stal z Neposkvrněné kvalitní počin. K tomu by bylo potřeba se zaměřit i na její další, především příběhové prvky. Byť nejsou nejhorší, nechávají v ústech spíše hořkou pachuť. Postava Cecílie má zajímavé pozadí a vybízí k hlubšímu psychologickému vývoji, přitom zůstává spíše dvoudimenzionální. Snímek se nebojí nejednou přiostřit s brutalitami, avšak ty jsou poněkud samoúčelné. To stejné platí pro obyvatele kláštera, kteří jsou nejednou k vidění v zajímavých maskách, ale opět – z jakého příběhového důvodu došlo k takovýmto kosmetickým volbám?
Nejnovější horor ve mně zanechal spíše vlažné pocity. Stráveného času jeho sledováním jsem vyloženě nelitoval, ale vidět jej znovu taky nepotřebuju.
Klášter působí atmosféricky a mysteriózně, ale k prozkoumání toho jistě ukrýval mnohem více. Finále, jež se odehrává v mnou oblíbených katakombách, lehce potěší nejen volbou prostředí, ale také snahou neudělat z přízemnějšího psychologického hororu náhle CGI bordel… Ani tak v divákovi zdaleka nevzbudí to, k čemu jeho potenciál vybízí. A takhle by se dalo pokračovat dál. Neposkvrněná nemá nejhorší tvůrčí rozhodnutí a jsou zřetelné snahy o dobrý film, ale buď přidává jednotlivé zajímavé prvky pouze na efekt bez smysluplnějšího odůvodnění, nebo je nevyužívá naplno. Ve finále se tak zastavuje někde napůl cesty – nedělá nic extra špatně, ale ani extra dobře.
Nejnovější horor ve mně tedy zanechal spíše vlažné pocity. Stráveného času jeho sledováním jsem vyloženě nelitoval, ale vidět jej znovu taky nepotřebuju. Ze srovnání s novějšími počiny s obdobnou tematikou (Papežův vymítač či Vymítač ďábla: Znamení víry) z toho za mě osobně vychází Neposkvrněná o něco lépe, k těm několika málo skutečně kvalitním moderním hororům se však rozhodně nepřidává. Sydney Sweeney přeju, aby další role už prokázala její herecké kariéře lepší službu.
