Galerie hlavního města Prahy představuje výstavu Nové realismy, jež reflektuje věrnost reality s hlubokým porozuměním složitosti současného světa. Vyobrazení skutečnosti a sociálních témat nebylo ještě nikdy více uchopitelné, a to díky novým přístupům a konceptům z počátku 20. století, jako je neoklasicismus, verismus, nová věcnost, sociální umění, magický realismus, primitivismus či nové vidění, specifický styl v oblasti fotografie.
Umělecké směry a koncepty mají v kontextu nových realismů zásadní význam, neboť společně formují bohatou paletu vyjadřovacích prostředků a inspirací, které umožňují umělcům zachytit a interpretovat komplexitu moderního světa. Stejně tak zachytili autenticitu své doby – rozmezí let 1918 až 1945 – tvůrci, jejichž díla výstava prezentuje. Celkem je ve druhém patře Městské knihovny na Mariánském náměstí k vidění přes 300 děl: malby, sochy, kresby, grafiky, fotografie či filmy. Společně se dotýkají různých pojetí bytí i jeho proměn v souvislosti s rozvojem technologií, širšími možnostmi cestování, ženskou emancipací a podobně.
Téma expozice na samém jejím začátku dokreslují chronologicky vyobrazené dobové předěly. Návštěvník se zde také dozvídá více o pojmu nový realismus. Ten se od tradičního liší zejména tím, že se neomezuje pouze na přesné zobrazení vnějšího světa. Průzkum hlubší vrstvy lidské existence a komplexní dynamika společnosti je pojítkem všech souvisejících přístupů. Umělci často užívali abstraktní techniky, symboliku a metafory k vyjádření svých myšlenek a pocitů. Zaměřovali se nejen na věci jako takové, ale i na jejich vztahy a interakce s lidskými bytostmi. To jim umožňovalo vyjádřit nejenom fyzickou realitu, ale i emocionální a mentální rozměr lidského prožívání.
Samotná výstava je rozdělená do patnácti tematicky laděných místností. Každá prezentuje názorový proud skrze různá umělecká média. Témata nesoucí se v duchu probouzení se z útrap první světové války a hledání nového směru se odráží v každé z nich, i když třeba jen okrajově. V tehdejší společnosti docházelo k hlubokým transformacím, jako byly změny v sociálních hodnotách, rozvoj průmyslu a technologií a nové myšlenkové proudy ve vědě, filozofii a umění. Silně dobovým dílem je obraz Dívky v kavárně od malíře a grafika Pravoslava Kotíka. Ovšem ani další umělci, jejichž um vyplňuje prostor galerie, nemohou zůstat bez povšimnutí. Mezi další eminentní tvůrce patří například Jan Zrzavý, Milada Marešová, Karel Holan, Běla Kašparová a František Foltýn.
Jednou z nejzajímavějších místností je Žitá realita, jež ukazuje každodennost života meziválečného období. Pozornost věnována rutinním situacím ztělesňuje rys modernity. Z děl srší živost a klid –oživují expozici radostnou stránkou všednosti. Své kouzlo měla také sekce Fotografie v reklamě. Té se věnoval například Jaroslav Rössler – skrze jeho práci mají návštěvníci možnost prozkoumat dobové možnosti propagace. Kombinace silného vizuálního dojmu s jasným sdělením byly hlavními atributy tohoto odvětví.
Milovníky pokojových rostlin jistě zaujme téma Víc než iluze. Odráží oblibu pokojových rostlin jako tchýnin jazyk a různé druhy kaktusů. Jedná se o dobově frekventovaný námět pramenící z popularity zeleně v domácnosti. Pokojovky představovaly stylizovaný a dekorativní prvek, který dokázal oživit a zkrášlit leckterý interiér. Impozantním počinem je Zátiší s kaktusy od malíře a grafika Karla Harrera. Největším zpestřením celé expozice jsou však fotografie štěněte Dášeňky od známého českého spisovatele Karla Čapka. Nad její roztomilostí se musí pozastavit snad každý.
Nové realismy prezentují rozmanitou sestavu umělců a výstava podmanivě oživuje atmosféru meziválečného období. Všechna vystavená média dávají dohromady logicky uspořádaný celek – o tento soulad se postarali kurátoři Anna Habánová, Ivo Habán a Helena Musilová. Pokud jej toužíte také obdivovat, máte příležitost do 25. srpna 2024.
