Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla Paříž magnetem, který přitahoval talenty z celého světa. Zvláštní atmosféra města dala vzniknout umělecké komunitě, jež se nesmazatelně zapsala do kulturních dějin. Výstava École de Paris v Národní galerii Praha reflektuje právě toto tvůrčí období, kdy se Paříž stala křižovatkou inspirace, a zároveň útočištěm pro umělce hledající svobodu projevu.
V jejich dílech se mísí vlivy avantgardy s introspektivní touhou po zobrazení každodenního života a jeho skrytých krás. Návštěvník výstavy se ocitá v prostředí plném kontrastů – od pulsujícího městského ruchu až po niterné portréty a intimní výjevy. Tato rozmanitost není pouhým stylistickým experimentem, ale odrazem tehdejší doby, která kombinovala tradici s novými pohledy. Přestože neexistuje jednotný umělecký směr, který by definoval takzvanou pařížskou školu, jejím společným jmenovatelem zůstává fascinace člověkem a prostředím, v němž žije. Expozice dává vyniknout zejména českým malířům jako Jiří Kars, Otakar Kubín nebo František Zdeněk Eberl, ale také nejrůznějším světovým umělcům.
Švadlena a Žena s papouškem
Mezi vystavenými díly jednoznačně zaujme obraz Švadlena od Otakara Kubína z roku 1925. Tento jednoduchý, a přesto hluboce sugestivní výjev zachycuje mladou ženu ponořenou do práce s látkou. Kubín zde prostřednictvím jemných tahů a tlumené barevnosti zachytil klidnou sílu soustředění, která působí téměř meditativně. Na první pohled obyčejný motiv švadleny získává v kontextu výstavy zvláštní symboliku – krása ukrytá v každodenních okamžicích. Švadlena, ztracená ve své práci, působí jako kontrast k ruchu moderní Paříže a zároveň jako jeho součást.
Podobně jako Kubín i Jiří Kars ve svém obrazu Žena s papouškem z roku 1926 oslavuje zdánlivě obyčejný okamžik, který však v sobě skrývá fascinující hloubku. Portrét ženy, jejíž tvář je zachycena v klidném zamyšlení, zatímco drží na rameni exotického papouška, evokuje pocit tichého souznění mezi člověkem a přírodou.
Kulturní dialog mezi minulostí a současností
Výstava École de Paris není kronikou uměleckého hnutí, ale především vyprávěním o lidech, kteří dokázali proměnit chaos světa v souladné kompozice. Pro lepší uchopení jednotlivých děl jsou díla doprovozena výroky slavných osobností, které umocňují silnou atmosféru. Každý počin je odrazem osobnosti a kolektivní zkušenosti, kterou Paříž nabízela těm, kteří byli ochotni vidět jeji krásu i v samé krutosti života. Výstava tak působí jako most mezi minulostí a přítomností, mezi tvůrčí energií a tichou reflexí.
Návštěvník odchází nejen s vizuálním zážitkem, ale také s hlubším dobovým porozuměním. Výstavu v pražské Valdštejnské jízdárně můžete navštívit do 2. března 2025.
