Nejlepší, nejdospělejší a nejtemnější počin ze světa MCU – tyto superlativy jsou dodnes spojovány s původním seriálem Daredevil. Nečekaný hit ze stáje Netflixu se dočkal celkem tří extrémně chválených sezón, než ho nečekaně ukončila akvizice studiem Disney. Slepý advokát se skrytou identitou rohatého superhrdiny se nyní konečně vrací, tentokrát se symbolickým podtitulem Znovuzrození. A bolí to.
Původní seriál byl nezvykle vyspělou komiksovou podívanou sázející především na silný příběh plný do detailů propracovaných charakterů. Šlo o špičkovou scénáristickou práci, ve které několik životem zlomených hrdinů a antihrdinů rozehrálo neopakovatelný uragán emocí, akce, napětí a zvratů. Daredevil: Znovuzrození měl být oním dlouho očekávaným návratem k této ponuré, avšak fascinující látce. Selhal ovšem ve všech myslitelných ohledech.
Již od prvních minut úvodního dílu je více než patrné, že se tentokrát pojede podle úplně jiných pravidel. Na precizní budování příběhu i uvěřitelnou psychologii postav není čas. Prim hraje jalová scenáristika, kde se vše děje nahodile bez jakéhokoliv náznaku logiky. Osvědčený tvůrčí tým předchozích sérií vystřídali naprosto neschopní amatéři, kteří všechna esa v rukávu propalují na první dobrou. Nezajímavé zápletky se s přibývající stopáží kupí jedna přes druhou. Příběhové zvraty i oslí můstky vyvolávají nechtěný úsměv na tváři. Dialogům chybí pointa a kdysi s péči prokreslení hrdinové jsou ohlodáni na kost.
Ústřední protagonista Matt Murdock většinu stopáže jen nepřítomně přešlapuje na místě, chová se nepřirozeně a působí nesympaticky. Kingpinova snaha o politikaření představuje směšnou ukázku scénáristické bezradnosti a fanoušky tolik milovaný Punisher se objevuje čistě kvůli lacinému fan servisu. Zaujmout nedokážou ani nové, dosud neznámé a bohužel značně jednorozměrné postavy. Příkladem za všechny budiž tajemný vrah Muse. V komiksech vyšinutého a originálního zlosyna tvůrci během několika málo minut rozmělnili na komicky působícího troubu, bez špetky děsu, tajemna či motivace.
Pochvalu tentokrát nezasluhuje ani tragická vizuální úroveň seriálu. Stylistická i barevná přehnanost postrádá hlubší význam. Snahy o umělecké a do detailů vypiplané záběry se míjí účinkem. Z věčně rozostřené kamery bolí oči a podivná roztřesenost dialogových sekvencí nedává smysl. Samostatnou kapitolu pak představují špatně nasvícené akční sekvence, kterým chybí tolik potřebná přízemnost, dravost a uvěřitelnost.
Daredevil: Znovuzrození ukazuje destruktivní sílu studia Disney v tom nejhorším možném významu. Kdysi pečlivě vybudované postavy nyní působí jako nesympatické stíny sebe sama. Dokonale natočenou akci vystřídala nepřehledná změť nepříliš zdařilé choreografie. Propracovaný scénář plný zajímavých témat a chytře propletených dějových linií se proměnil v banální ptákovinu postrádající hlavu i patu. Ponurou atmosféru ulic velkoměsta nahradily podivné rádoby umělecké záběry na kaluže a jakoukoliv snahu o funkční zvraty úspěšně pohřbila jalová scenáristika. Daredevil se tak bohužel nedočkal znovuzrození, nýbrž naprosto nedůstojného pohřbení.
