Tom Cruise nám servíruje závěrečný díl Mission: Impossible, jedné z nejdelších akčních sérií celé filmografie. Neohrožený hrdina Ethan Hunt se naposled vrhne do míst, ve kterých by nikdo jiný nepřežil, a zase jednou zachrání celý svět. Snad už definitivně.
Mission: Impossible po celou dobu stavělo na jednoduchém pravidlu: každý další film z této série musí být po vzoru Rychle a zběsile ještě větší, lepší, megalomanštější a nebezpečnější pro jeho hlavní hvězdu. Ty nejzajímavější pasáže pak tvůrci prezentovali jako něco, co tu ještě nikdy nebylo. Divák se tak pokaždé mohl těšit, jaký kaskadérský kousek Tom Cruise zase vyvede. Jednou šplhal po největší budově světa, držel se zvenčí velkého dopravního letadla, visel z útesu nebo skočil na motorce do vodních hlubin. V posledním díle je pomyslným peakem kaskadérská sekvence se žlutým dvojplošníkem. Není to sice to nejlepší, co jsme mohli vidět, ale pořád jde o slušnou podívanou.
Ethan Hunt po událostech z předchozího dílu nadále čelí svému doposud největšímu nepříteli – umělé inteligenci zvané Entita, která se rozhodla ovládnout svět. Pokud se mu ji nepodaří včas ovládnout nebo alespoň omezit její působení, mohlo by to mít pro celou planetu ničivé následky. Hunt se tak musí ještě jednou, naposledy spojit se svým týmem a udělat všechno pro to, aby se klíč k ovládání tajemné Entity nedostal do špatných rukou. Respektive aby se nedostal do žádných rukou, neboť moc, kterou vládne, je příliš velká na to, aby o ní rozhodoval jednotlivec nebo jen jeden národ.
Poslední mise Ethana Hunta je zábavnou podívanou, která bohužel nemá ten nejzábavnější příběh. Po většinu času tu sledujete Toma Cruise s božským komplexem, který ještě jednou (a snad) naposledy chce ukázat, že na to prostě má.
Poslední zúčtování je vyvrcholením celého snažení, jehož hlavní tváří je Tom Cruise. Už bylo na čase. Cruise je totiž v tomto posledním díle poněkud starším pánem – mírně řečeno. Dokonce je starší než Ian McKellen, když si poprvé nasadil svůj špičatý klobouk a coby Gandalf se vydal na cestu za zničením prstenu moci. Tom je už prostě důchodce. Já to vím, diváci to vědí, ale on sám s tím ještě bojuje. Což o to, fyzičku má stále úctyhodnou (minimálně třikrát se tu objeví jen v trenkách) a i při jeho malém vzrůstu mu ty rány zasazené nepřátelům věříte. Jenže ani botox kombinovaný s účesem fotbalisty nedokáže zastavit čas. I proto bylo pro tvůrce důležité, aby se Cruise se svou nejikoničtější rolí rozloučil ve velkém stylu. Dochází k návratů starých známých postav a propojování děje s předchozími díly. To se docela daří, i když divák se nedokáže zbavit dojmu, že je všechno to epické loučení a osudovost tak trochu na sílu.
Téma filmu je příjemně současné. Nikdo si kvůli Entitě (ve snímku nejčastěji používané slovo) není jistý, co je pravda a co ne. Deep fake na každém rohu, paranoia i válečná eskalace v jednom. Každý podezírá každého a různé národy mají prst na spoušti a jsou připraveny na boj s nepřítelem, ať už je to kdokoliv. Do toho všeho se Ethan Hunt snaží přemluvit svoje nadřízené (v čele s patriotickou afroamerickou prezidentkou) ke spolupráci a troše času navíc. Příběh je napínavý, i když pitomý až to bolí. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na Indiana Jonese, který je dobrodružný až za hrob, ale jeho vyprávěcí styl je dobře uchycená nadsázka a humor. V Mission: Impossible se naopak všechno bere smrtelně vážně.
Často tu zaznívá myšlenka, že vše, co se v předchozích filmech stalo, směřovalo právě k tomuto velkému finále – záchraně celého světa. A tato tíha leží na bedrech jediného muže. Ethan Hunt působí jako charakterově nepokřivený mesiáš a spasitel, který jako jediný ví, co je správné. Vystupuje jako hrdina, ke kterému každý vzhlíží. Někdo, kdo nikdy neklopýtne. To je určitě věc, která dokáže polechtat už tak vysoké ego a mínění, které o sobě Cruise dozajista má. Pokud by to ale nestačilo, Tom nám půjde naproti. Stejně jako v propadáku Posel budoucnosti, kde se Kevin Costner objevuje v každé scéně (pokud zrovna nevlaje americká vlajka), se i Cruise pohybuje v každém druhém okénku filmu.
Abych ale film jenom nehanil… Kromě hlavního ansámblu v čele se Simonem Peggem, Ving Rhamesem a zábavnou Hayley Atwell příjemně překvapí také plejáda oblíbených herců z poslední dekády v menších rolích. Uvidíme tu Hannah Waddingham (Ted Lasso), Tramella Tillmana (Severance), Katy O’Brian nebo Nicka Offermana (Park & Recreaction). Všichni tu dostali sympatický prostor a divákovi jejich přítomnost udělá radost. Najde se tu i pár zábavných scén, jako je třeba mlácení paličkou na maso mimo záběr nebo vyjmenovávání všeho, čeho se Ethan dopustil. Všechno dobré ale přebije všudypřítomný patos, spousta nelogičností a do očí bijící hlouposti.
Jak už jsem zmínil na začátku, vrcholem by měla být scéna se žlutým dvojplošníkem. Dle mého skromného názoru není špatná, ale působí trochu cirkusově. A co hůř, přichází v okamžiku, kdy už je divák po dvou a půl hodinách trochu unavený. Na mě osobně víc zapůsobila sekvence s ponorkou, která dosahovala přesně toho, čeho chtěla. Veškerou stísněnost a napětí tu podtrhovala skvělá kamera, zvuk i zábavný střih. To je za mě ten pravý vrchol celého filmu.
Suma sumárum, poslední mise Ethana Hunta je zábavnou podívanou, která bohužel nemá ten nejzábavnější příběh. Po většinu času tu sledujete Toma Cruise s božským komplexem, který ještě jednou (a snad) naposledy chce ukázat, že na to prostě má.
