Ve městě, lázeňském parku i na vinici – tam všude dnes lze potkat umělecká díla, která nás přimějí zpomalit krok, na chvíli se zadívat a možná i zamyslet. Veřejný prostor se stále častěji proměňuje v galerii beze stěn, a kulturní zážitky tak už nemusíme hledat jen ve vybraných institucích. Přinášíme výběr několika míst, kde se potkává umění s každodenností.
Z pražských ulic do širého světa
První zastávka našeho výběru patří mezinárodnímu sochařskému projektu Sculpture Line, který pod organizací instituce Art Lines vstoupil do svého 11. ročníku. Původně pražský festival se během více než uplynulé dekády proměnil v celosvětovou akci, do které se již zapojilo 130 umělců. Ti svá díla vystavili v 88 městech a ve 24 státech. A také v letošním roce má projekt globální rozměr.
Již tradičně naleznou návštěvníci nejvíce instalací v Praze, kde projekt Sculpture Line vzniknul. Nadále je k vidění unikátní dílo Jana Kaplického, devítimetrová ocelová kapka s názvem Acquae, které bylo zachráněno z Itálie. Hned několik instalací Václava Fialy a Lukáše Raise lze zhlédnout u Kongresového centra. Na Chodově se pak ponořuje Leviathan Jana Gemrota. Široký výběr uměleckých objektů je ke spatření také v Galerii Golf Hostivař, která každý měsíc pořádá komentované prohlídky. V galerii pod širým nebem se během let proměnily také Dolní Břežany, jež se nachází v okrese Praha-západ. Nově zde přibyla například nová stálá instalace Elie-T Jiřího Davida, kterou vytvořil pro evropské laserové centrum ELI Beamlines.
Propojení veřejného prostoru s uměním nabízejí Mariánské Lázně, kde představil Martin Steinert objekt s názvem Wooden Cloud, na který mohou návštěvníci dokonce psát své vzkazy, a zapojit se tak přímo do podoby díla. Ústí nad Orlicí, Plzeň a Vratislavice nad Nisou nabízejí po dvou stálých instalacích. Ve Slaném pak probíhá výstava Mikrosvěty Michala Trpáka, která je také součástí Sculpture Line. Další díla jsou vystavena v Berouně, Broumově a v Chodově v Karlovarském kraji.
Hned devět děl se nachází v Olomouci. Mezi nimi například Andělé moří od Michala Trpáka, kteří se stali součástí trvalé linky. Jako připomínka tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě zde stojí také Trůn Antonína Kašpara. V Olomouci se dále tyčí socha Revoluce Jiřího Davida, kterou tvoří 85 tisíc klíčů, a připomíná tak jednu z nejdůležitějších událostí v moderních dějinách Česka. V Olomouci jsou vystavena i další díla, konkrétně od Johannese Pfeiffera, Laca Saba a Marca Mosera.
Zahraniční zastoupení v tomto ročníku Sculpture Line reprezentují Itálie, Island, Německo, Lucembursko, Slovensko a Kuba. V italských Benátkách a islandském městě Kopavogur se nacházejí díla mladých talentů, která byla vytvořena v rámci projektu RE-USE. Uměleckou stezku propojující hned několik autorů pak nabízí německý Wunsiedel. V Lucembursku návštěvníci mohou zhlédnout díla Jiřího Davida a Lukáše Raise. Nejexotičtější destinací je v roce 2025 Havana, hlavní město karibského ostrova Kuba, kde vystavuje Martin Steinert. V neposlední řadě se do Sculpture Line zapojila také trnavská Galéria Jána Koniarka, v jejíchž prostorách je vystaveno hned deset instalací.
Kde zrajo víno i umění
Další tip míří do vinařství Kolby a okolních vinic, kde lze do konce září 2025 zdarma navštívit expozici děl legendy českého sochařství Jaroslava Róny. Ten své sochy vystavuje ve veřejném prostoru běžně, ve vinici však vystavuje poprvé. Sám Róna to považuje za velice dobrý nápad a vysvětluje, že myšlenka spojení vína a umění sahá až do dob starověkého Řecka, kdy postupně pronikla do celého Středomoří. Prostředí vinice je podle Rónových slov specifické hlavně tím, že se většinou jedná o svažitý terén, kde mohou sochy dominovat lépe než na rovině.
Ve vinici a u vinařství Kolby jsou k vidění hned tři sochy z dílny českého sochaře. Jezdecká socha s názvem Měsíční rytíř se nachází přímo u vinařství, zatímco další dvě – Muž se psem a Muž s rybou – lze nalézt na kopci na vinici. Jaroslav Róna je definuje jako sochy ideální do venkovského prostředí a otevřené krajiny, přičemž v sobě navíc mají jistou archaičnost a lehký humor, což je pro vinařské prostředí ideální doplněk. Autor své sochy nejčastěji odlívá do bronzu, který považuje za trvanlivý, krásný a tradiční materiál umožňující mu vytvořit jen několik číslovaných odlitků. Jeho výhodu spatřuje také v tom, že lze do bronzu odlít téměř jakýkoliv tvar.
Vinařství navazuje na úspěšnou výstavu z roku 2024, kdy Kolby ozdobily sochy Lukáše Rittsteina z cyklu Horizont událostí. Projekt stojí na myšlence dostat umění co nejblíže k lidem. Letos se pak podařilo ve spolupráci s galerií Magnus Art přivést díla Jaroslava Róny. Podle majitelů vinařství Kolby přitom vinice nejsou jen místem, kde se rodí víno, ale i místem, které je samo o sobě galerií. Umění sem tedy bezpochyby patří.
Jedno století, nekonečný odkaz
Na závěr se přesuneme zpět do velkoměsta, kde Galerie hlavního města Prahy společně s programem Umění pro město slavnostně odhalila díla Stanislava Kolíbala Vertikální struktura (1994/2025) za přítomnosti autora, legendy českého i světového umění. Dílo vzniklo jako oslava Kolíbalova celoživotního přínosu vizuální kultuře ku příležitosti umělcových stých narozenin.
Objekt byl instalovaný v samotném srdci Prahy – na Mariánském náměstí. Do tohoto rušného prostoru, tvořeného čtyřmi naprosto odlišnými fasádami (secesní, modernistickou, vrcholně barokní a klasicistní) vstupuje Kolíbalův objekt radikálně, ale s maximálním pochopením kontextu. Divák může vnímat nejenom tvar samotné konstrukce, ale zároveň skrze něj novým způsobem objevovat náměstí. Instalace bude na místě do 13. září 2025, na podzim téhož roku pak autorův odkaz připomenou také současní umělci a umělkyně prostřednictvím výstavy na pražském Vyšehradě.
Kolíbalova tvorba se pohybuje na pomezí sochařství, (prostorové) kresby a architektury a po celá desetiletí výrazně formovala podobu české i světové výtvarné scény. Jeho dílo je na první pohled vzácně kompaktní, postavené na racionálním a přísném uvažování, na druhý pak plné rozporů, otázek, intelektuálních výzev a až existenciálního napětí. Kolem roku 1963 vstupuje do jeho děl geometrické tvarosloví, které se stává důležitým polem pro tyto Kolíbalovy esenciální otázky – možnost ideálního tvaru, organizace a řádu je vlastností „geometrického“ vidění světa, světa abstraktních idejí, v nichž je možný i prožitek absolutní krásy. Stejně tak je ale Kolíbal pevně zakotven ve stávajícím světě, do jeho děl vstupuje konkrétní prostor, pohyb, materiál a světlo. Charakteristickým rysem jeho práce je schopnost vyjádřit složité myšlenky pomocí minimalistických forem – geometrií, linií a hmotou.
