Bojovat proti systému, bojovat proti státu a vlastně bojovat neustále, proti všemu a všem. Ať žije revoluce! Ať žije svoboda a konec útlaku… Vždycky, když Paul Thomas Anderson něco natočí, jde o velkou událost. I když jeho předchozí snímek Lékořicová pizza nebyl vyloženě majstrštyk, nyní to vypadá na trefu do černého. Film Jedna bitva za druhou, obsazený hollywoodskou smetánkou, si brousí zuby na ceny Akademie – a nutno říct že celkem po právu.
Skupina revolucionářů brojí proti útlaku, který zažívá od americké vlády. Připravuje bombové útoky, vykrádá banky a staví se na stranu mexických uprchlíků. Jedním z bojovníků je i lehce roztržitý Bob (Leonardo DiCaprio), který se při jedné akci zakouká do kolegyně–revolucionářky Perfidie (okouzlující Teyana Taylor). Z tohoto spojení se brzy narodí dcera Willa. Jednoho dne, při dalším víceméně zdařilém úkolu, se Perfidie střetne s plukovníkem Lockjawem (geniální Sean Penn) a ten se do Perfidie zamiluje – i navzdory tomu, že je velkým stoupencem nového světového řádu, ve kterém má budoucnost jen bílá rasa.
Následujících šestnáct let se těch pár členů odboje, kteří dokázali plukovníkově čistce uniknout, schovává různě po státech. Bob zůstal sám s dcerou, propadl melancholii, lehkým drogám i alkoholu – a přesně tahle kombinace prohlubuje jeho už tak silnou paranoiu. Ukáže se ale, že je dobré být připraven, neboť plukovník Lockjaw je mu opět na stopě.
Anderson se svým nejnovějším snímkem vrhá do jím zatím neprobádaného žánru krimi thrilleru s komediálními až absurdními prvky. A setsakra mu to sedí! Jedna bitva za druhou vás chytí od prvního okamžiku a po celých 160 minut nepustí. Velký podíl na tom má vyšperkovaný scénář (jehož autorem je opět sám režisér), který dokáže jednoduše, ale trefně vykreslit všechny postavy. Když se dostanou do vzájemné konfrontace, vynikají povedené, až cohenovské dialogy, což značí jediné – o napětí i zábavu je postaráno.
Celý film je také jemně a s citem podkreslen zábavnými, lehce zahranými klavírními motivy, ale i pořádnými vypalovačkami. Atmosféra je napínavá i díky vhodnému hudebnímu doprovodu, který má na svědomí Andersonův dvorní skladatel Jonny Greenwood. V neposlední řadě je nutné vychválit do nebes také kameru, která nejenže dokáže vtáhnout do děje, ale také pořádně zamotat hlavu. V jedné ze scén odehrávajících se na kopcovité silnici je toto tvrzení doslovné. Ve spojení s hudbou působí harmonicky a z krimi thrilleru dělá vizuální zážitek.
Pokud Andersonovi odpustíme možná až zbytečně přehnaný happyend, dostaneme událost měsíce či dokonce celého roku.
Tou hlavní esencí ovšem je „kulervoucí“ casting. Hlavní trio Leonardo DiCaprio, Benicio Del Toro a Sean Penn dohromady perfektně funguje, byť se v žádné ze scén nesetkají. DiCaprio hraje, jak se od něj očekává. Jeho vysloužilý revolucionář se prokuřuje k depresím a stále více se strachuje o svou téměř dospělou dceru. Del Toro vedle něj působí jako pragmatický, stoický organizátor, sensei karate a vůdce útočiště pro imigranty v jednom. Pennova kreace úchylného a poněkud vygumovaného plukovníka je přinejmenším úctyhodná. Penn hraje clelým tělem a úplně se propadá do své postavy a mění se divákovi před očima. Lockjaw je armádní zelený mozek, který věří v současnou vizi pokřivené Ameriky a pro členství ve speciálním klubu je ochotný udělat všechno. Legendární herecké trio doplňuje Bobova dcera v podání Chase Infiniti, pro niž se jedná o první roli na velkém plátně. Ale rozhodně se toho nezalekla a i v takto velké konkurenci se rozhodně neztratila.
Jestli stojí za něco utratit peníze, tak jsou to lístky do kina na film Jedna bitva za druhou. V něm se střetává vše dobré, co u tohoto žánru máme rádi, a vykrystalizuje v dokonalou jízdu, která vás přiková k sedačce. Herecký orchestr v čele s Seanem Pennem je jen třešničkou na tomhle vrstevnatém a mexickou tequilou nasáklém dortu. Věřím, že celé trio hlavních hvězd má nominaci na Oscara jistou. Jen je otázka, zda ji s tímto „protiamerickým“ filmem promění.
Pokud Andersonovi odpustíme možná až zbytečně přehnaný happyend, dostaneme událost měsíce či dokonce celého roku. Kousků jako tento totiž vzniká až žalostně málo.
