Jedna z největších filmových událostí tohoto roku je zde. Na streamovací platformě Netflix právě děsí i uchvacuje opulentní Frankenstein. O zbrusu nové pojetí tohoto klasického románu od Mery Shelley se postaral oscarový režisér Guillermo Del Toro (Faunův labyrint, Hellboy, Tvář vody), který o jeho zfilmování snil dlouhé roky. Je však tato adaptace i něčím víc než jen splněným snem jednoho zapáleného tvůrce?
Del Toro patří mezi nejuznávanější režiséry současnosti. Do srdcí diváků z celého světa se poprvé výrazněji zapsal kouzelným snímkem Faunův labyrint, akční nadšenci ocenili spíše pecky Hellboy či Blade 2. Od té doby nám stihl naservírovat hned několik povedených kousků oplývajících jeho jedinečným rukopisem. Po kritiky i diváky opěvovaném Pinocchiovi si vzal na starost (opět pod záštitou Netflixu) další klasický příběh. A nutno uznat, že tentokrát opravdu na ničem nešetřil.
Z každého záběru Frankensteina již od prvních sekund křičí štědrý rozpočet, který Del Torovi Netflix odklepnul. Monumentální kamerové záběry dávají na odiv reálné lokace. Velkolepá výprava bere dech. Kostýmy v jednom kuse překvapují svou různorodostí a nenápadná, avšak úderně zvolená hudba dokresluje úctyhodnou mozaiku poctivě natočeného snímku. Ve světě, kterému vévodí studiové natáčení před zeleným plátnem, působí Frankenstein kouzelně starosvětsky a opravdově.
Samotný příběh odsýpá až překvapivě rychle, dialogy mají úderný rytmus a všechno na první pohled šlape jako hodinky. Pochvalu zasluhuje také představitel ikonického monstra Jacob Elordi, jenž svým výkonem suverénně zastiňuje malinko přehrávajícího Oscara Issaaca i poměrně nevýraznou Miu Goth. Z hereckého ansámblu dále potěší účast Christopha Waltze, Larse Mikkelsena (starší bratr Madse) či Ralpha Inesona.
Formálně dokonalý snímek je ale bohužel naprosto prázdný. Jednotlivým postavám chybí duše. Zajímavá témata jsou pouze načrtnuta a pro potenciálně silné momenty není vybudováno dostatečné zázemí. Zamrzí také chabě rozpracované motivace a vnitřní pohnutky ikonického monstra. Ztrápená duše marně hledající místo na zemi zde připomíná zatoulaného psa připraveného na ochočení. Jeho přerod z nevinného dobráka na nenávistného netvora přichází zničehonic, působí nuceně a postrádá jakýkoliv smysl.
I přes své nedokonalosti je Frankenstein pořád dobře natočeným snímkem plným opravdových lokací, krásně nasnímaných záběrů a velkolepě rozmáchlé výpravy. Del Toro každičkým pohybem kamery dokazuje svůj nepopiratelný cit pro detail, styl a vkus. Škoda jen, že se stejnou pečlivosti nepřistoupil i ke scénáři. Stokrát viděný příběh totiž nedokáže strhnout postavami, zvraty, ani myšlenkami. Nejnovější verze Frankensteina je tak sice hezká na pohled, avšak naprosto prázdná uvnitř.
