Režisér Craig Brewer má na svém kontě nepříliš povedeného Tarzana a naprosto nesnesitelný remake kultovního Footloose. Málokdo by tedy čekal, že dokáže natočit tak silné drama, jako je Smutný song (v originále Song Sung Blue) – životopisný snímek o méně známém hudebním duu, jež se téměř dotklo hvězd. Světe div se, povedlo se mu to, ačkoli pár much i větších masařek se tu najde.
Bývalý alkoholik Mike Sardina (skvělý Hugh Jackman) se živí jako imitátor hudebních star, jejichž songy zpívá na různých akcích. Svobodná matka Clare (neméně skvělá Kate Hudson) si na živobytí vydělává stejným způsobem, a tak je jasné, že se jejich cesty musí dříve nebo později zkřížit. Když se to stane, vytvoří dokonalý hudební pár vystupující pod názvem Lightning & Thunder. Jejich repertoár tvoří výhradně písně legendárního a jedinečného Neila Diamonda (určitě znáte Sweet Caroline). Zkoušet začínali v garáži, postupně se ale vypracovávali výš a výš, až na předskokany jedné z velkých kapel.
Jenomže Mike a Clare nikdy neměli moc štěstí. V okamžiku, kdy se přiblížili až moc blízko slunci, je čekal strmý pád, který jim ze dne na den změnil život. Láska k hudbě a k sobě navzájem je však silnější než jakákoliv smůla, která je v životě potkala.
Chtělo by se říct, že se jedná o film dle klasického mustru (všechno super, všechno špatný, všechno super), ale není to tak úplně pravda. Sekvence částí, kdy se pár teprve dere na výsluní, je skvěle nasnímána a divák ji sleduje v prostřihu s různými koncerty a vystoupeními. Atmosféra se ale ve vteřině změní z good feel movie v sociální drama a všem divákům zmizí úsměv z tváře.
Této změně narativu se skvěle přizpůsobili i herci. Proměna v jejich tvářích a přednesu je opravdu hodně silná. Kate Hudson i Hugh Jackman by si za svůj výkon zasloužili minimálně nominaci na Oscara (letos bude hodně silná konkurence s DiCapriem v čele). Také ostatní herci stojí za zmínku. Zřejmě největším překvapením celého filmu je role Jima Bellushiho. Vedle něj se blýskl čím stále obsazovanější Michael Imperioli (ze seriálu Bílý lotos), Fisher Stevens nebo Mustafa Shakir v roli „Sex Machine“, imitátora Jamese Browna.
Musím se přiznat: nečekal jsem, že mě film bude tak bavit. Hrozivá stopáž dvou a čtvrt hodiny může leckoho (včetně mě) vyděsit. Nakonec jsem byl mile překvapen, při pár scénách mi dokonce ukápla slza (asi někdo v sále krájel cibuli nebo co). Takový dopad snímek má. Disponuje hromadou silných záběru: zkouška v garáži, předskokani skupiny (nechte se překvapit, která to je) nebo velké finále. Ano, stále jde o americký film, takže konec byl možná trochu přeslazený, ale k Smutnému songu, který popisuje cestu jednoho talentovaného páru téměř na vrchol, to nějak sedlo.
Málokdy se mi stává, že bych si při hudebních scénách rytmicky podupával a že bych slyšel přísedící vedle mě zpívat nahlas refrén.
Málokdy se mi stává, že bych si při hudebních scénách rytmicky podupával a že bych slyšel přísedící vedle mě zpívat nahlas refrén. To je největší síla Smutného songu – umí chytnout za srdce a strhnout diváka k pobrukování nebo mu alespoň navodit dobrou náladu i přes to, že hlavním postavám rozhodně nebylo vždycky do smíchu, natož do zpěvu.
Nesmrtelnost Neila Diamonda je nepopiratelná a bylo jen otázkou času, kdy vznikne snímek, který ukáže, jak skvělé songy uměl napsat. Nemusí to být jeho životopis, klidně jej může zastoupit postarší, nevkusný pár z nižší americké třídy, který to stejně jako Neil umí pořádně rozbalit. A ani nemusí zrovna hrát Sweet Caroline, přesto slzy potečou proudem.
