Dnes se podíváme na zoubek snímku SOS (v originále Send Help), za kterým stojí pionýr hororových a komiksových filmů Sam Raimi. Přesně tak, tenhle režisér má na kontě snímky o Spider-Manovi (ty s Tobeym Maguirem), Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství nebo původní sérii Evil Dead. Nyní se rozhodl natočit svou vlastní verzi o trosečnících na krásném, bohem zapomenutém ostrově.
Mladá, nenápadná a v kolektivu neoblíbená Linda je velkým dříčem v jisté (pravděpodobně právnické) firmě. Nemá moc přátel a žije sama se svým papouškem, tudíž veškerá komunikace s další živou bytostí probíhá právě s tímto opeřencem. V práci ji nikdo nemá rád, neboť její vzhled i nátura jednoduše nezapadají. Nejvíc je její osobou znechucen nový ředitel firmy Bradley, který přesně takovými, jako je Linda, opovrhuje. Náhoda, nebo spíše nehoda, je brzo svede dohromady. Stávají se jedinými přeživšími letecké havárie, kvůli které se oba objeví na jednom ze stovek opuštěných thajských ostrovů bez civilizace i bez možnosti dostat se domů.
Linda se prokáže jako velmi zdatný trosečník. Je velkou fanynkou reality show Survivor, umí třemi různými způsoby rozdělat oheň a její znalosti o přežití v nehostinných podmínkách jsou k nezaplacení. Naopak Bradley je stále arogantní šéf z korporátu, který se chová jako malé, otravné a neschopné dítě. Jeho šance na přežití bez Lindy jsou minimální. Nakonec musí ale oba spolupracovat a nějak si k sobě najít cestu, mají-li se někdy dostat z ostrova živí. Otázkou však zůstává, zda Linda po něčem takovém touží.
SOS představuje originální přístup k věčnému příběhu Robinsona Crusoe, který je vyprávěný z trochu jiného pohledu.
Velkým plusem je povedený casting, který svedl oba hlavní herce dohromady. Rachel McAdams a Dylan O’Brien mezi sebou mají výbornou chemii a po celý film z ní těží. Jejich vzájemná nenávist a protnutí dvou naprosto odlišných světů jsou díky tomu snadno uvěřitelné.
McAdams je v roli zakřiknuté, neoblíbené Lindy perfektní. Kamera ji záměrně zabírá z nelichotivých úhlů, a tak krásná herečka působí jako nesympatický pološílenec, se kterým byste se moc seznamovat nechtěli. Její vyšinutost se postupem času ještě rozvíjí a stává se děsivější a hlavně nevyzpytatelnější. Na druhé straně tu je Bradley – s prominutím kok*t bez špetky vděku, zato s přemírou arogance a falešnosti. Jeho postava je totálně nepoužitelná do terénu, přitom se nedokáže smířit s myšlenkou, že by byla odkázána na někoho tak strašného, jako je Linda. Tyhle dva protipóly se spíše odpuzují, než aby se přitahovaly.
Raimiho typický rukopis se tu nezapře. Kromě řady nechutných, přitom až groteskních scén tu dojde i na nepříjemné okamžiky, při kterých vám rozhodně nebude do zpěvu. Film bych zařadil do škatulky psychologický dobrodružný thriller (studio jej popisuje jako kombinaci Trosečníka a Misery nechce zemřít), ale v několika málo momentech se dotkne i hororového žánru.
SOS dobře pracuje s rostoucí nedůvěrou mezi oběma protagonisty, což je na jednu stranu originální, ale na tu druhou tak nějak tušíte, co má kdo za lubem a jak se děj bude vyvíjet dál. Kromě pár šokujících okamžiků film neumí moc překvapit a drží se zajetého mustru, který známe z jiných, mnohdy i lépe vykonstruovaných snímků s tematikou ztroskotání (například již zmiňovaný Trosečník či Trojúhelník smutku).
Velkou roli tu hraje krásná scenérie a prostředí. Jenže k nelibosti diváka je dost často upravována speciálními efekty. Například skála ve tvaru X je naprosto zbytečná a dělá z diváka absolutního hlupáka, který by si zřejmě jakýkoliv jiný tvar nedokázal zapamatovat. Musí to být prostě X. Celkově digitální animace není moc povedená a místy připomíná svou kvalitou přes dvacet let staré Piráty z Karibiku. Rozhodně jde o prvek, který spíš ruší, než aby byl ku prospěchu. Praktické efekty a hravost by udělaly film více uvěřitelný.
SOS přesto dokáže pobavit. Představuje originální přístup k věčnému příběhu Robinsona Crusoe, který je vyprávěný z trochu jiného pohledu. Bohužel jakkoli může být námět filmu nápaditý, divák stejně po celou dobu tuší, co se v následující scéně bude dít – a co víc, tuší i to, jak celý příběh skončí. Do super-napínavého psychologického dramatu má tedy SOS hodně daleko, ale coby zábavná jednohubka obstojí.
