Španělské město Pamplona proslulo slavnostmi San Fermino, jejichž součástí je běh s býky v ulicích historického centra. Tato leckdy nebezpečná tradice přiláká do města každoročně desetitisíce návštěvníků, kteří přijíždí za zábavou a adrenalinem. Zažít něco nového, netradičního, napínavého, animálního. Z jednoho takového popudu vběhla do ulic Pamplony během letní noci roku 2016 i jiná zvěř.
Tou zvěří byla skupinka pěti mužů označující se ve společné konverzaci jako La Manada – Vlčí smečka. Mladí muži ve věku 24–27 let společně znásilnili tehdy osmnáctiletou dívku a vše si natočili na mobilní telefon. Nejen tento čin, ale následně celý soudní proces vyvolal ve Španělsku vlnu nevole. Nejvyšší soud totiž neuznal fakt, že šlo o znásilnění, protože se oběť dostatečně nebránila a nebyla vystavena vyhrožování a ani fyzickému útoku. Proto byli mladíci místo požadovaných dvaceti let odsouzeni k platbě odškodného a devíti letům nikoli za znásilnění, ale za sexuální zneužití. Ani tento trest si nakonec neodpykali. V červnu 2018 byli propuštěni z vazby na kauci. Verdikt otřásl veřejností natolik, že začalo po celé zemi docházet k masivním demonstracím, které se nejenže zasadily o zpřísnění trestů, ale hlavně přiměly španělskou vládu změnit zákon týkající se sexualizovaného násilí.
Případ rovněž zarezonoval v uměleckých kruzích, kde se tohoto tématu chopil katalánský dramatik Jordi Casanovas, který na základě dostupných výpovědí oběti, obžalovaných a obhájců vytvořil dokudrama nazvané Smečka. České publikum se s tímto textem mělo možnost seznámit již během scénického čtení v Činoherním klubu před dvěma lety. Letos pak vznikla audiokniha a konečně i divadelní inscenace, jež k vidění v divadle Archa+.
Za inscenací stojí režisérka Adéla Stodolová, která je momentálně spojována spíše s divadelními projekty týkajícími se slavných českých osobností. S tvorbou pro mladé a o mladých má ale rovněž zkušenosti. Ty získala například s inscenací Krajina 0, kterou je rovněž možné zhlédnout v Arše+. Smečkou se ale nesnaží cílit jen na mladé publikum. Určena je také starším generacím, jež se téma sexualizovaného násilí více či méně také týká. A byť to může být téma velmi bolestivé, tak před ním nelze zavírat oči a uši.
Stodolová nelehkou látku komunikuje s velkou citlivosti a empatií. Nestaví na efektu a explicitních scénách. Vše probíhá v náznaku, v metafoře, v symbolech. Proto se i scéna skládá jen z několika židlí, plátna a obrazovek, na kterých se promítá jednak okolní dění, například běh s býky nebo ruch diskotéky pro navození atmosféry, a jednak vnitřní rozpoložení postav, jež představují zvířata. Celkově se tu hodně pracuje s animálností, s ženskou a mužskou energií i egem a také s pohybem, který vše podtrhuje.
Méně se už ale pracuje se samotnou šesticí herců, kterým chtěla Stodolová pravděpodobně ponechat svobodu a vycházet z jejich autentičnosti. K přesvědčivému projevu ale mnohým představitelům obžalovaných mladíků chybí nejen zkušenosti herecké i životní, ale také byli obsazeni proti svému typu. Proto pronášené texty s jejich muskulaturou a chováním nejsou vždy kompaktní a leckdy působí směšně. Silnější je pánská část obsazení až v druhé části inscenace, kdy zaujmou role obhájců a soudců, a oběť si musí projít další potupou.
Opačně to pak má představitelka oběti Karolína Lea Nováková, kterou alternuje Klára Tilcerová. Nováková coby Ona je velmi sugestivní. Netlačí na pilu, nesnaží se z diváků ani ze sebe ždímat velké emoce – o to silnější je její projev. Velká škoda, že vedle tohoto excelentního výkonu už je její prokurátorka méně uvěřitelná.
I přes herecká klopýtání si ale inscenace Smečka dokáže udržet silnou výpovědní hodnotu. Zároveň si tým a vedení Archy+ také zaslouží uznání za to, že toto nelehké téma dokázalo přinést na české jeviště s mimořádnou citlivostí a snahou podnítit diskuzi o sexuálním násilí napříč všemi společenskými i kulturními bublinami.
