Začínající americký režisér Curry Barker natočil svůj první celovečerní film (nepočítáme-li snímek Milk & Serial z roku 2024 , který měl jen něco málo přes hodinu) a do lehce stojatých vod hororu přinesl svěží mladický vítr. Jako téma si zvolil jednoduše lásku, která umí být nepříjemná, bláznivá a bolestivá. Snímek Posedlost vás donutí dát si pozor na to, co si přejete, neboť i vaše největší přání se může vyplnit.
Mladý, nesebejistý a věčně neurotický Bear (Michael Johnston) je zamilovaný do své kamarádky a kolegyně Nikki (Inde Navarrette). Rád by ji pozval na rande a jednou provždy vyslovil, jak hluboké city k ní chová, ale nikdy se k tomu neodhodlá. Místo toho si v obchodě s ezo kravinami z legrace koupí magický vrbový proutek, který údajně plní přání. Samozřejmě si přeje, aby ho Nikki milovala, a k Bearově údivu se tak opravdu stane. Pár je nějakou dobu šťastný – alespoň do té doby, než Nikki začne Beara děsit. Chce s ním totiž trávit každou vteřinu, jelikož je moc zamilovaná. Moc moc moc zamilovaná.
Aby film s takto jednoduchou premisou fungoval, potřebuje silné herecké představitele. A tento úkol Posedlost splňuje na jedničku. Inde Navarrette je v roli láskou posedlé dívky perfektní. Už jen její pohled dokáže vyděsit leckterého otrlého diváka. Skvěle si poradila i s náhlými změnami nálad, kdy se nejprve chová vcelku normálně, aby zničehonic vybouchla, začala ječet jako smyslů zbavená a poté se zase vrátila do své klidové polohy. Film si pohrává s myšlenkou, že někde uvnitř láskou posedlé Nikki je uvězněna její původní verze. Navarrette tuto ideu bravurně ztělesňuje svým hereckým umem a dokáže vystřídat emoce své postavy ze vteřiny na vteřinu.
Ani představitel Beara Michael Johnston nezůstává pozadu a svou postavu ztvárnil zcela uvěřitelně. Jeho chování vám brzy začne lézt na nervy, protože si velmi dobře uvědomuje, že je s Nikki něco v nepořádku. Jenže ze sobeckých důvodů, aby o Nikki nepřišel, předstírá, že se nic neděje. Postupně se propadá do čím dál větších sra… problémů, ale je moc velký slaboch na to, aby začal jednat.
Nepříjemná, tísnivá atmosféra spolu s jasnou režisérskou vizí přináší nadprůměrný horor, po jehož zhlédnutí se vám bude hůř usínat.
Scénář sice není zrovna originální, ale s banální zápletkou pracuje vynalézavě a i přes pár výhrad dokáže diváka překvapit. Barkerovi se povedlo natočit znepokojivý horor, který umně pracuje s atmosférou. Nepříjemné chvíle kupodivu střídá lehký, povedený humor, který pojem „crazy girl“ posouvá na novou úroveň a ještě jí přidává punc magie. Na druhou stranu se nevyhnul klasickým nešvarům hororů, jakými jsou třeba špatně osvětlený prostor nebo obligátní postávání osob ve stínu. I s těmito prvky ale pracuje inteligentně, a tak naštěstí nepůsobí úplně prvoplánově.
S postupujícím dějem se dočkáme i několika nepříjemných výjevů, které v závěru vyvrcholí. Bohužel se zdá, že násilí je součástí příběhu jen proto, aby šokovalo. Scény, v nichž teče krev, nejsou kdovíjak nápadité a příliš tlačí na pilu. Po většinu stopáže ale Posedlost nabízí hutnou atmosféru, kdy jen stačí sledovat počínání Nikki v rozmazaném pozadí, zatímco si láska jejího života povídá s kamarádem.
Lví podíl na vyznění filmu má kamera, která umí být citlivá, hravá i tajuplná. Chytře využívá nasvícení scény k tomu, aby se divák strachoval nebo alespoň cítil nepříjemně. Třeba i při pohledu na stojící, usmívající se Nikki. Často také dokáže navodit pocit stísněnosti a bezmoci, i když jez zabírá rozhovor lidí při obědové pauza.
Posedlost je povedený film o lásce, která nezná hranic. Díky magickému proutku se o tom přesvědčí i Bear, který si jen přál, aby ho jeho vyvolená milovala. Nepříjemná, tísnivá atmosféra spolu s jasnou režisérskou vizí přináší nadprůměrný horor, po jehož zhlédnutí se vám bude hůř usínat. A to i přesto, že se vlastně jedná o romantický snímek se zamilovaným párem v hlavní roli.
