Scénář k filmu Osm hor vznikl podle stejnojmenné knižní předlohy, bestselleru italského spisovatele Paola Cognettiho. O jeho převedení na filmové plátno se postaralo belgické filmařské duo Charlotte Vandermeerschová a Felix van Groeningen. Snímek, který se může pyšnit Cenou poroty z festivalu v Cannes, je příběhem dvou celoživotních přátel Pietra a Bruna.
Dobrého kamaráda není vždy snadné najít a takoví, kteří s námi byli celý život, těch je opravdu málo. Snímek Osm hor o jednom podobném celoživotním přátelství vypráví. Taková Zkrocená hora, ovšem s mnohem hlubším přesahem a bez sexuální linky. Dechberoucí scenérie, kvalitní herecké výkony a podmanivá hudba dělají z Osmi hor film, který vás ani po přečtení knižní předlohy nezklame. Hluboce intimní příběh o skutečné ceně ryzího přátelství a hledání smyslu života je něčím, co tady už dlouho nebylo. A kupodivu mu neubližuje ani přílišná doslovnost.
Hlavními hrdiny filmu jsou dva chlapci. Pietro je typický městský hoch, který se svými rodiči jezdí z Milána trávit léto do malé odlehlé vesnice v italských Alpách. Bruno je v dané vsi jediným dítětem a pomáhá svému strýci s chodem farmy. Během jednoho léta se z kluků stanou opravdoví přátelé, kteří si užívají bezstarostnost dětství během prázdnin na horách. Pietrovi rodiče posléze přijdou s nápadem odvézt malého Bruna s sebou do Milána, a nabídnout mu tak možnosti, které by v horách neměl.
Následný děj mapuje jejich životy napříč dospíváním až do dospělosti, přičemž se každý z nich vydává svou vlastní životní cestou. Jedno však mají stále společné – oba to táhne zpět do vesnice, kde se kdysi seznámili.
Snímek se však nezabývá pouhým přátelstvím Pietra a Bruna, ale také vztahy, které mají chlapci se svými rodiči, zejména otci. Když totiž Pietrův otec navštíví rodinu během prvního léta, zdá se, že ho více než čas strávený se synem zajímá průzkum okolních vrcholků. Pietro navíc během výletu s otcem do hor dostane výškovou nemoc. Událost má větší význam, než si v tu chvíli uvědomuje. Otevírá se tak celá škála zajímavých motivů, čemuž odpovídá 150minutová stopáž filmu. Přesto děj plyne příjemným tempem. Někdy napínavě pulzuje, jindy zlehka nadnáší.
Osm hor je líbivě vyprávěný, dojemný a podmanivý snímek, který nenechá jedno oko suché.
Název Osm hor je odvozen od osmi nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů světa a také vnější cesty, kterou Pietro během svých formativních let absolvuje. V jedné z klíčových scén filmu Pietro vypráví převzatý příběh o osmi vrcholech rozesetých po celém světě, jež vedou k jedinému ve středu Země. Tato hora představuje nitro člověka: někteří se snaží během své životní cesty zdolat vnější vrcholy, zatímco jiní se snaží zvládnout ten vnitřní, přičemž tyto cesty probíhají souběžně.
Příběh působí nenuceně a pečlivě vystavěný, s důrazem na emocionální vyznění, které se podprahově line napříč celým příběhem. Film je tak velmi sugestivní a překvapivě i mnohem hlubší, než by se dalo čekat.
Záběry jsou taktéž vskutku povedené – dechberoucí přírodní scenérie a kameramanův cit pro detail jsou jedním velkým potěšením pro oko diváka. Exteriéry zavedou publikum do oblasti Aosta, jež je specifická nejen díky své kultuře, ale také převážně díky skalnatým masivům. Samotná filmařská dvojice, jež tvoří pár i v osobním životě, se na necelý rok do této krajiny přestěhovala, aby nasála atmosféru.
Podmanivá hudba, která celý snímek doprovází, je dílem švédského skladatele, písničkáře a multiinstrumentalisty Daniela Norgrena. Ten by klidně mohl být reálným Brunem, jelikož sám žije také hluboko v horách, daleko od davů.
Sečteno, podtrženo: Osm hor je líbivě vyprávěný, dojemný a podmanivý snímek, který nenechá jedno oko suché. Film o opravdové lásce, skutečném přátelství a malých gestech, na nichž to celé pevně stojí. Pokud potřebujete neztratit víru v mezilidské vtahy, jděte na to.
