Osmnáctiletá June má na letišti v Los Angeles vyzvednout matku s přítelem, kteří se vrací z dovolené v Kolumbii. Po několika hodinách čekání a potvrzení tušeného podezření je jasné, že matka Grace Allen padá do oficiální kolonky „Nezvěstná“. June po ní okamžitě rozjíždí zběsilé soukromé pátrání s využitím všech dostupných moderních technologií; po smrti milovaného otce v dětství si totiž nehodlá připustit možnost další tragické ztráty.
Nezvěstná je režijním debutem Nicholase D. Johnsona a Willa Merricka, kteří jsou také autory scénáře. Téma pátrání po zmizelých členech rodiny přitom není pro tvůrce nové. V roce 2018 byl uveden film Searching (česky Pátrání), na jehož vzniku se oba podíleli. Proto je Nezvěstná často označována jako samostatné pokračování tohoto snímku. Zásadním rozdílem mezi oběma díly je role osob, které se do pátrání na vlastní pěst pustí, a jejich technologické zdatnosti, které k tomu využívají.
Zatímco v Pátrání sledujeme otce, který se učí za pochodu efektivně využívat možností online světa ve snaze najít ztracenou dceru, v Nezvěstné je postava June v online realitě již absolutně sebejistá. Chvílemi působí až „nerdově“ dokonale, s jakou lehkostí a jistotou se v ní pohybuje. Její schopnosti rychle reagovat, nacházet cesty k získání nových informací, propojovat jednotlivé osoby a souvislosti jsou fascinující. Pro June je online prostor dávno přirozenou součástí života a naprosto přesně ví, jak získané informace (zne)užívat ve svůj prospěch.
Příběh Nezvěstné začíná sentimentální vzpomínkou z roku 2008 na mrtvého otce hrajícího si s malou June zachycenou na domácím videu. Kratičký záznam mladé rodiny evokuje chvíle dokonalého štěstí, které si June po celé roky hýčká v paměti. Rychlým střihem se dostáváme do rodinného domu v LA, do nitra počítače June. Velkou část filmu tak divák sleduje skrze monitor. June (skvělá Storm Reid) je již osmnáct a v plánované dovolené matky s novým přítelem Kenem (Ken Leung) v Kolumbii vidí především šanci uspořádat party v prázdném domě bez dozoru.
Vše jde podle plánu – zatímco Ken pravidelně zásobuje June smskami z pobytu v Kolumbii, ona si v LA bezstarostně užívá svobody. Idylka končí v den, kdy slíbila matku s partnerem vyzvednout na letišti. Jakmile si po nekonečném čekání v příletové hale uvědomí, že se již matka neobjeví a telefon do kolumbijského hotelu jen prohloubí její podezření, využije svých takřka hackerských schopností a rozjede vlastní boj s cílem ji nalézt. Na rozdíl od možností probíhajícího oficiálního vyšetřování rámovaného platnou legislativou má totiž na síti volné ruce…
Nezastupitelná role moderních technologií je v interpretaci zápletky zásadní. Celý příběh se odehrává skrze obrazovky tabletů, telefonů, počítačů a kamer.
Ponoří se do světa internetu a využije všechny dostupné aplikace. Prohledá historii vyhledávání matky a jejího přítele, prolomí hesla jejich facebookových účtů a osobních mailů. Najme si dokonce kolumbijské „soukromé očko“ a ze židle svého pokoje studuje kamerové záznamy míst vzdálených tisíce kilometrů.
Tempo děje se zrychlí, sledujeme její intuitivní kroky v online prostoru, které June sama pro sebe často komentuje. Pasáže tohoto frenetického vyhledávání doplňují civilní scény s kolumbijským parťákem Javim, kamarádkou Veenou či máminou přítelkyní. V těchto okamžicích je divákovi dovoleno polevit pozornost. Více uvolnění se však již nedostaví a jako správný thriller produkuje film napětí až do samého konce.
Příběh Nezvěstné stojí na zdánlivě jednoduché zápletce, která by se u tradičně snímaného filmu mohla brzy vyčerpat. Tvůrci však udržují napětí promítáním různorodých „screenů“, mezi kterými děj přeskakuje a které postupně odhalují celý příběh. Divák je tím lapen, neustále ve střehu. Chvíle uvolnění střídá napětí i zklamání z překvapivých zvratů. Díky dokonalému střihu sledujeme rychlý sled záznamů určujících dynamiku a stupeň napětí. Kamera snímá obraz jakoby mimochodem, přesně tak, jak nás všechny obrazovky „vidí“. Tedy někdy neostře, z různých perspektiv či s pohyblivým obrazem, což zesiluje autenticitu zážitku.
Nezastupitelná role moderních technologií je v interpretaci zápletky zásadní. Skrze obrazovky tabletů, telefonů, počítačů a kamer sledujeme hlavní aktéry děje. Celý příběh se odehrává pouze na nich a divák si tuto perspektivu od první minuty přirozeně užívá. Díky rychlým střihům a minimu hluchých míst působí celek naprosto přirozeně.
Film se nenásilně a nementorsky dotýká etických otázek online světa. Pokud vynecháme klasickou úvahu, nakolik je naše soukromí na sítích chráněno (vtipné prolamování matčiných hesel v podání June určitě některé diváky po zhlédnutí povede k radikální změně těch svých), pak se v pasážích řešících aktéry příběhu musíme nechtěně zamyslet nad tím, jak lidé na síti vnímají opravdovou realitu. Scény z pátrání po Grace ukazují v plné síle obrovskou nestálost sledujících ve svých názorech. Na základě minimálních informací, pod tíhou emocí a bez jakéhokoli ověření si udělají a sdílejí názor. Názor, který dokáže nevinného člověka zničit či z viníka udělat oběť.
Slabší stránkou, nad kterou se můžeme při sledování právem ošívat, jsou někdy banální až kýčovité rozhovory na téma rodič a dítě, staré křivdy a odpuštění. Při různých situacích se naopak pobaví odlišné generace diváků – mladí ocení vtipy na negramotnost starších v online světě a ti zkušenější mohou poukázat na nezastupitelnost obyčejného objetí, které určitě nenahradí ani nespočet virtuálních lajků.
Snímek nehodnotí, spíše ukazuje možnosti sítí v kontrastu s reálným životem. Ani „analogový“ svět matky totiž očividně nedokáže zavčas odhadnout správný čas, kdy dceři svěřit tajemství, které ji může ochránit.
Zpracování a způsob vyprávění příběhu svádí k doporučení mladším ročníkům, ale to by byla velká škoda. Právě ty vyšší si mohou během 111 minut užít velmi slušný thriller a malý vhled do světa, který je jejich dětem vlastní.
