Scénáristická dvojice Scott Beck a Bryan Woods stojí za kritiky i diváky úspěšně přijatým snímkem Tiché místo (2018). Po o něco vlažnějším slasheru Haunt (2019) nyní přichází s již druhým filmem, u kterého zaujali též pozici režisérů. Řeč je o sci-fi thrilleru 65, jehož trailer nechal mnohé chladnými, zároveň však zvědavými na další akci s dinosaury ve stylu Jurského parku. Jak to s tímto již od počátku rozporuplným snímkem dopadlo?
Pilot Mills žije se svou rodinou kdesi na planetě Somaris. Aby zajistil peníze na léčbu své vážně nemocné dcery, musí učinit nelehké rozhodnutí a vydat se na dvouletou vesmírnou expedici. Při cestě zpátky na domovskou planetu však havaruje na Zemi, přičemž jediným přeživším z celé posádky je pouze on a mladá dívka jménem Koa. Společně se musí vydat najít únikový modul, který se během havárie odtrhl a dopadl jinam. Nebyl by to tak těžký úkol, nebýt jednoho malého háčku – děj se odehrává před 65 miliony lety, kdy Zemi obývali dinosauři.
Duo Beck a Woods nemarní ani minutu a téměř okamžitě diváky hází do děje s akcí. Film má spád a jeho hodina a půl uteče opravdu rychle. Režiséři nedělají příliš zbytečné odbočky a příběh je tak přímočarý, jak jen může být. V tomto ohledu si film na nic nehraje a neklade si ambice na odvyprávění složitých zápletek. Místo toho se soustředí na přežívání, akci, horor a vztah hlavních dvou postav.
Snímek často nedělá ani nic špatně, jen je variací jednoho a toho samého, co jste viděli už tisíckrát někde jinde.
Mills a Koa jsou obyčejní lidé, kteří nejsou nesmrtelní a často se jim stávají nepříjemné věci. Jako divák budete chtít sledovat, jak tito dva prozkoumávají novou, avšak nebezpečnou planetu, a jakým způsobem se dokážou dostat z nejrůznějších problémů a nástrah. Právě tehdy snímek funguje nejlépe. Jakmile ale přejdou do akce, je to už trochu horší. Akční sekvence nikdy netrvají déle než pouhých pár minut. Snad s výjimkou posledního střetu se všechno vyřeší pár výstřely z hi-tech pušky hlavního hrdiny. Jen těžko vám pak něco skutečně utkví v paměti. CGI dinosaurů navíc upřímně (možná neurazí, ale rozhodně) nenadchne a spíše vypadá jako z televizní produkce.
Hororový prvek je sporný. Tvůrci film prošpikovali levnými lekačkami typu: spadne větev a doprovázený zvuk je natolik hlasitý, že se chtě nechtě leknete. Po chvíli je to už otravné – asi jako kdyby vás klaun začal lechtat, aby vás donutil se smát. Přitom je to naprosto zbytečné, protože 65 jinak opravdu umí vybudovat hutnou atmosféru a napětí, které se bez těchto levných triků snadno obejde.
Budování vztahu hlavních dvou postav by se dalo nejlépe přirovnat k čerstvě zadaptovanému The Last of Us. Bohužel jde o spíše načrtnutý nápad, který však (kvůli rychlosti a nucenosti vztahu a také plochým postavám) není efektivně dotažený do konce. Tohle je obecně největší kámen úrazu celého filmu. 65 si bere z mnoha sci-fi filmů (Marťan, Predátor, Jurský park, Interstellar, …) malý kus a takový prvek, který v daném snímku fungoval nejlépe. Tvůrci jako by chtěli všechny tyto úspěšné prvky zkombinovat a sestavit z nich svůj vlastní film. Jenže ve finále nakupili hromadu nápadů, které nejsou dotažené. Snímek často nedělá ani nic špatně, jen je variací jednoho a toho samého, co jste viděli už tisíckrát někde jinde.
Chcete-li akční sci-fi vypínák s dinosaury na jeden večer, pravděpodobně s 65 chybu neuděláte. Snímek je přímočarý, má spád, často velmi dobrou atmosféru a převzal některé dobré vlastnosti z jiných známých filmů. Jenže také působí, jako by si všechny tyto „efektivní“ ingredience pouze odškrtával, ale dál s nimi nepracoval, natož aby přišel s něčím opravdu originálním. Výsledkem je pak béčko plné klišé, které sice zabaví, ale do týdne na něj zapomenete.
