Zachary Levi se po boku ostatních vrací jako hláškující hrdina Shazam ve stejnojmenném dvouhodinovém bijáku s podtitulem Hněv bohů. Jedná se zároveň o jeden z posledních filmů v DCEU před tím, než se celé filmové univerzum zrestartuje a začne nanovo pod kreativním vedením Jamese Gunna. Že půjde oproti prvnímu dílu o mnohem větší, epickou superhrdinovku plnou akce, jsme mohli usoudit již z trailerů. Avšak znamená to i více kvality a zábavy?
Hlavní hrdina Billy Batson to nemá jednoduché. Nachází se ve fázi života, kdy se z dětí stávají dospělí. A tak zatímco se jeho nevlastní sourozenci z pěstounského domova pomalu připravují na osamostatnění, on se urputně (a kontraproduktivně zároveň) snaží nikoho z nich neztratit. Aby toho nebylo málo, všichni mají svá superhrdinská alter-ega, pod kterými jako tým ochraňují Filadelfii. Zda úspěšně, je značně diskutabilní. Že však Filadelfii čekají mnohem větší potíže, zjistí všichni ve chvíli, kdy sem dorazí trojice prastarých antických bohyň, které prahnou po pomstě.
Superhrdinské sequely se nesou v duchu týmovek a větší akce, ani u Shazama tomu není jinak. Je však zajímavé, jak jsou zde tyto dva prvky nevyvážené, téměř až v kontrastu. Zatímco jeden film skoro potápí, druhý jej naopak vytahuje. Začněme tím negativním, což je právě akce. Druhý Shazam se snaží být mnohem velkolepější než jeho předchůdce, ale příliš tlačí na pilu a kvůli tomu pak selhává. Valnou stopáž filmu jsme svědky neskutečně generických a tuctových akčních scén vytvářejících spíše CGI bordel. Osobně mi v tomto ohledu vyhovoval přízemnější tón jedničky, který sedl Shazamovi lépe než hrozba celosvětových rozměrů (jde víceméně o problém současných superhrdinovek obecně). Onou hrozbou jsou navíc neskutečně ploché (stejně jako akční sekvence) a tuctové záporačky.
Co naopak film zachraňuje a fungovalo již v prvním díle, jsou vztahy, týmová interakce a celkově civilnější pohled na věc. Billy i ostatní děcka dospívají a hledají sami sebe jak v normálním, tak superhrdinském životě. Tím pádem působí jako skuteční lidé s vlastními motivacemi a uvažováním. S jejich malými velkými problémy se dokáže ztotožnit téměř každý. Uvěřitelnost podtrhuje také vzájemná interakce (ať už ve formě různého pošťuchování či diskuse o serióznějších tématech), kterou bych upřímně ve filmu uvítal o něco více na úkor již zmíněné generické akce. Stejně tak by neuškodil vyváženější screen time hlavních dětských představitelů a jejich dospělých verzí.
Druhý Shazam se snaží být mnohem velkolepější než jeho předchůdce, ale příliš tlačí na pilu a kvůli tomu pak selhává.
Samostatnou kapitolou je humor, který je ovšem silně subjektivní. Již v prvním díle bylo poněkud zvláštní, že Billy je mnohem více dětinský a přitroublý v podobě Shazama než normálně. V tomto ohledu je druhý díl stejný. Samo o sobě by to takový problém nebyl, protože postava Shazama a s ní spojený humor (za mě osobně) v jedničce i tak fungoval. Potíží je již zmíněný nevyvážený screen time Billyho / Shazama a – podobně jako u akce – přílišné tlačení na pilu. Shazam se zde snaží být ještě vtipnější a čas vymezený pro jeho hláškování je ještě delší, což už zkrátka nemá takový efekt.
Tam, kde jednička byla sice klasickou rodinnou superhrdinovkou, která se však nebála dělat věci trochu jinak a celkem i originálně, je dvojka už pouze klasickou, čistě průměrnou superhrdinovkou, jež nedělá originálně téměř nic. Neurazí, ale ani nenadchne. Postava Shazama má přitom potenciál na více netypické příběhy, co se superhrdinských filmů týče. Škoda, snad se novému filmovému DC bude dařit o něco lépe.
