Po drsném norském pobřeží se s jistotou starousedlíků pohybuje manželský pár Grande, který spojuje vášeň pro dynamit. Odpalují ho jen tak pro radost, pro pocit vzrušení z výbuchu, a později během okupace hitlerovským Německem jej v dobré víře používají proti nepříteli.
Tohoto řádění je přítomen i malinký Johan, jediný syn, který po jejich boku nasává láskyplnou nespoutanost, umění výbuchu, ale také nepochopení místních a společenskou izolaci. Vášeň rodiny Grande pro výbuchy je totiž tak velká, že v rámci odporu proti okupantům odpalují jeden strategický most za druhým bez ohledu na vojenské plány spojenců. Tím si vyslouží jen další nenávist místních „hrdinů“ a zařazení do kategorie „komunisté“.
Všudypřítomné výbuchy, čarokrásné pobřeží Norska a typický outsider jsou hlavními aktéry tragikomedie uvedené v rámci přehlídky severských filmů SCANDI 2023. Bombastický Johan svou životní cestou dobráckého podivína, kterému se dějí takřka nepravděpodobné příhody, svádí k přirovnání k americkému Forrestu Gumpovi. Na rozdíl od něj tu ale humor funguje spíše jako úleva z absurdního světa než hlavní cíl filmu.
Po smrti rodičů (jak jinak než způsobené výbuchem) se malý Johan ocitá v péči bratrova otce a jeho ženy, správců majáku. I přes své podivínství se jako dospívající sblíží s láskou z dětství, kterou však při nešťastné události zmrzačí zase ten dynamit. Po této šílené náhodě utíká Johan do Ameriky, kde konečně jeho um vyhazovat vše do povětří lidé docení.
Odpaly dynamitu představují ve filmu metaforu štěstí a radosti ze života. Při každém výbuchu se divák neubrání úsměvu a chuti odpálit si taky jednu šupu.
Po svém návratu do domovské vsi o několik roků později nachází stejný svět, jaký před lety opustil. Maloměšťáci nechápou jeho odvahu přijít zpět a milé pokusy o vztah se starou láskou jsou odměněny krutým výsměchem. Odhalení pomníku hrdinům válečného odboje, který zcela ignoruje zásluhy Johanových rodičů, proto logicky končí hromadnou rvačkou a dalším odcizením.
Snímek se celý odehrává na úzkém pruhu skalnatého pobřeží s přilehlou vesnicí, okolní svět jako by neexistoval a je zhmotňován jen ve zmínkách, skrze fotografie či historické souvislosti. Tušený a daleký svět přichází až v osobě Pej, Johanovy vietnamské „manželky“ a konečně první osoby vnímající Johana bez předsudků. Čistotu jejich vztahu a lásku trefně vystihuje situace, kdy spolu nadšeně odpalují dynamitové nálože.
Právě odpaly dynamitu představují ve filmu metaforu štěstí a radosti ze života. Při každém výbuchu se divák neubrání úsměvu a chuti odpálit si taky jednu šupu. Přesto všudypřítomný studený vítr přicházející ze Severního moře definuje neutěšený život na pobřeží a podivné severské postavy s ještě komplikovanějšími charaktery neposkytují úlevu. Je to místo, kde se happy endy nedají čekat, o to silnější je však Johanův příběh.
Jdeme s ním od narození k samému konci, kdy na chvíli přichází katarze a úleva. Díky za ni. Divák odchází z kina s pocitem, že všechno, co v životě dělá srdcem, stejně jako pomatený Johan, má smysl. Nakonec i ten nepodařený výbuch.
