Film francouzského režiséra Davida Schurmanna je dalším z mnoha snímků, který vypráví o neuvěřitelném přátelství mezi člověkem a zvířetem. Můj kamarád tučňák se dokonce opírá o pravdivý příběh, cestu k úspěchu by tak mohl mít zčásti vyšlapanou. Jednoduchý příběh potěší hlavně mladší diváky, pro které je snímek převážně určený.
Srdečný rybář João, který se po smrti svého syna uzavřel sám do sebe, žije poklidným životem ve svém domě na brazilském pobřeží. Nechodí do města, nevídá se s ostatními a jedinou společnost mu dělá jeho milující žena. Jednoho dne najde na pláži tučňáka, jehož život visí na vlásku. João se i přes protesty své manželky nelétavého opeřence ujme a postará se, aby se vzchopil a mohl se vrátit, kam patří – ke svému druhu. Mezi rybářem a tučňákem ovšem vznikne velmi silný vztah, a tak se DinDim, jak tučňáka pojmenovala jedna dívka z vesnice, každý rok za Joãem vrací a tráví s ním čas.
Scénář ani příběh nejsou složité. Začátek filmu je podán zkratkovitě, až naivně, aby mu dokázalo porozumět i malé (nebo ne moc bystré) dítě. Vyprávění je tedy opravdu velmi názorné. Například s prvními záběry se ocitáme v Brazílii a – jako nápověda pro ty, kdo o této zemi nic nevědí – na plátně se objevuje malý chlapec, který si kope s míčem (Aha! Brazílie, tam se přece hraje fotbal!). První třetina snímku je celkem zrychlená, aby připravila půdu pro hlavní děj, kterým je postupné sbližování mezi hlavními postavami, rybářem a tučňákem. Všechno je přitom zalité sluncem, všichni jsou milí a mají se rádi. Aby film navodit tu správnou pozitivní atmosféru, je podbarven opravdu stupidní hudbou, jež zní jako z reklamy na životní pojištění. Děti přece potřebují nějaké stimulanty, tak ať vědí, jak se mají cítit. Vám ale bude drásat zvukovody po celou stopáž.
Na druhé straně tu máme skvělou kameru, která dokáže vytvořit povedenou scénu plnou líbezných záběru. Ostatně, vizuál je přesně tím, na čem celý film stojí a bohužel i padá. Scény s tučňáky jsou dvojí. Jedny jak vystřižené z National Geographic, kdy sledujeme poutavé momenty ze života těchto ptáků, a druhé připomínající svou CGI (počítačovou animací) filmy o panu Popperovi a jeho tučňácích nebo nezáživné Happy Feet (od autora Šíleného Maxe George Millera). Zatímco první ve vás vyloudí úžas nad tím, jak skvěle to vypadá, druhé si zaslouží lehce pozvednuté obočí a přemítání, zda to nešlo udělat lépe. Připomeňme si ale jednu důležitou věc: Můj kamarád tučňák je film hlavně pro děti a ty takového „malichernosti“ neřeší.
Můj kamarád tučňák se nesnaží o hlubokomyslné drama. Snaží se oslovit a hlavně pobavit široké publikum, což se mu tak nějak daří.
Co se povedlo, je obsazení. Tučňáka perfektně zahrál shakespearovský herec Al Pa… no dobře, dělám si srandu, tučňáka hrálo asi pět různých zvířat. Ale hlavní role rybáře dokonale sedla legendě francouzského filmu Jeanu Renovi. Herci věříte úplně všechno. Jeho posmutnělý a zlomený výraz mu naprosto žerete a v okamžiku, kdy se poprvé usměje, se vám na tváři možná objeví první nenápadná, slaná slza. Bylo vidět, že si Reno roli opravu užívá a hraje ji srdnatě i procítěně. Dle jeho slov si užíval i natáčení s opravdovými tučňáky, s nimiž si musel vytvořit pouto, aby jejich společné scény působily věrohodně. Když jsou Jean Reno a tučňák spolu na plátně, je o zábavu i emoce postaráno.
Naneštěstí jsou ostatní vedlejší postavy strašně ploché a vesměs nedostávají žádný prostor. Ano, sem tam mají jejich dialogy význam, ale po většinu času pronáší pouze prázdné fráze jako „João, to je samotář“ nebo „Tomu už nic nepomůže“. Snímku rozhodně nepomohlo ani, že se promítal s dabingem. Jasně, i během promítání pro tisk bylo v kinosále víc dětí než dospělých a ty neocení lehký francouzský akcent Jeana Rena. Ale někdy to až trhalo uši.
Přes všechny uvedené výtky si ale znovu zopakujme, že se jedná o rodinný film. Můj kamarád tučňák se nesnaží o hlubokomyslné drama. Snaží se oslovit a hlavně pobavit široké publikum, což se mu tak nějak daří. Šlo by to udělat lépe? Určitě, ale být mi deset let, mám záhy celý pokoj polepený Davidem Attenboroughem a magellanskými tučňáky. A v jednom rohu by se možná objevil i nenápadný plakát Leona.
