Vypadnout ze svého domovského města občas potřebuje každý. V cizině totiž můžete poznat nové lidi, kochat se památkami nebo se rozplývat nad tím, jak krásně tam bují kriminalita. Tedy… to poslední samozřejmě platí pouze v případě, že jste stejně vyšinutí jako Joker. S ním v nejnovějším komiksu zavítáme nejen do Itálie, Mexika či Jižní Koreji, ale dokonce také do Česka.
Na obdobnou globální tour jsme měli možnost se vydat již v roce 2021 prostřednictvím knihy Batman: Svět. Jednalo se o netradiční a zajímavý projekt, který kompiloval samostatné krátké povídky od tvůrců ze čtrnácti zemí. Každá z povídek poté měla nejen určitým způsobem představit domovinu daného autora, ale její premisa měla pochopitelně dávat také smysl v souvislosti s titulním netopýřím hrdinou. Zatímco například ve Francii prožil Batman románek s Catwoman, v Číně využil svých bojových dovedností, aby ochránil tamní rodinnou restauraci. Prostor dostala také Česká republika v povídce od Štěpána Kopřivy, ta však za mě osobně byla mírným zklamáním. Coby batmanovský příběh (kombinovala v sobě vyšetřování a akci) fungovala sice jako neurážející průměr, z českých reálií (navíc zasazených do komunistické éry) toho ale kromě jediného panelu moc nepředstavila. Alespoň na art Michala Suchánka se koukalo pěkně.
Jako celek ale fungoval Batman: Svět dobře. Prostor byl sice omezený a ne každý autor si s ním uměl poradit tak zdatně jako jiný, přesto žádná z povídek své zemi ani Batmanovi vyloženě ostudu neudělala. Svojí pestrou kompilací odlišných kultur, vypravěčských žánrů i uměleckých stylů navíc kniha dokázala oživit sbírku každého Batmanova fanouška a nabídnout pro jednou o něco oddechovější čtení, oproštěné od veškerých terorů a katastrof v Gothamu. Pokračování s Batmanovou nemesis v hlavní roli, Jokerem, tedy na sebe nenechalo dlouho čekat a osobně jsem se na tuto zvrácenější, druhou stranu mince těšil. Avšak s menší obavou.
Postava Batmana vybízí k mnoha přístupům, ze kterých není tak obtížné si vybrat a vhodně jej zasadit do konkrétního prostředí. Tady může něco vyšetřit, tam někomu domluvit svými pěstmi, jinde zase pro změnu vyřídit obchodní či soukromé záležitosti coby Bruce Wayne. Této hrdinovy univerzálnosti bylo ve zmíněné knize ostatně náležitě využito. S Jokerem je to ale od začátku mnohem větší oříšek – protože jak uchopit a do své země zasadit maniakálního vraždícího klauna, který je ve své podstatě nepochopitelný a nepředvídatelný?
A právě první povídky dokazují složitost takového úkolu. Vyjma povedeného epilogu Geoffa Johnse a surového Mexika se autoři z první třetiny knihy nejčastěji rozhodli pojmout Jokera coby prostředek ke kritice svého domácího prostředí. Což na papíře možná zní, vzhledem k postavě a titulu knihy, smysluplně. V praxi však čtete jednu povídku za druhou, která je víceméně na jedno brdo a která si z klauna bere pouze tu nejzákladnější a nejpovrchnější charakteristiku – šílenost.
Tudíž s Jokerem procházíme jednotlivé lokace a z jeho pohledu se dočítáme, „jak jsou ti Španělé naprosto šílení, protože…“, „co vše v Německu nefunguje, je šílené…“, či „jak je celá Itálie šílená“; načež se ústřední záporák vždy s radostí vrátí do Gothamu, který ve finále působí mnohem méně šíleně. Vystavět své povídky na tomto jediném aspektu bylo určitou sázka na jistotu, kterou jednotliví autoři nic nezkazili, ale rozhodně následně ani neohromili, obzvláště pokud je čtete v jediném sledu. Snaha navzájem se předhánět v tom, čí země je ve výsledku „šílenější“, mi už navíc později začala připadat poněkud zoufalá. Ocenil jsem však snahu zasvětit tímto způsobem čtenáře do tamních politických/společenských/historických reálií, ačkoli na omezeném prostoru věnovaném každé povídce se to někdy realizovalo těžko.
Moji postupně narůstající hořkou pachuť v ústech překvapivě napravilo Česko. To si od posledně nejen neuvěřitelně polepšilo, ale navíc řadu povídek v knize hravě strčilo do kapsy (kvalitou i pointou). Zařadilo se tak mezi nejpovedenější povídky souboru a možná je dokonce vůbec tou nejlepší. Štěpán Kopřiva pochopil, že Joker toho nabízí mnohem víc než pouhé zdiskreditování a poukázání na „šílenosti“ své země. Autor se postavy ujal perfektně a naplno využil její jisté neuchopitelnosti a nepředvídatelnosti, na čemž vystavěl skutečně originální a dokonce vtipný příběh chytře prorážející čtvrtou stěnu. Do vyprávění se mu také podařilo zakomponovat známé komiksové reference a více než dostatečně naši zemi představit. To vše s ladem a přiměřeným tempem navzdory oněm pár stranám k dispozici. Art Michala Suchánka byl už pouze (a jako obvykle) třešničkou na dortu.
Kvalita zbytku knihy byla kolísavá, alespoň se už ve většině případů upustilo od zavedené, výše zmíněné šablony z jejího začátku. Pro změnu se často využívalo faktu, že má Joker na rozdíl od Batmana mnohem více následovníků. Povídky, ve kterých původní klauní princ zločinu příliš nefiguroval, mi poté přišly mnohem zajímavější. Autorům to dovolilo upustit od statusu quo a pohrávat si s osudovostí vlastních postav dle libosti, což ruku v ruce přispívalo k tolik potřebné originalitě. Tento aspekt hrál významnou roli právě u Česka a několika dalších následujících povídek. Z nich mi v hlavě nejvíce utkvěl příběh z Jižní Koreji, který by si ale býval zasloužil o něco více prostoru, a z Argentiny, která měla naopak prostoru více než dost a vyprávění sledovalo téměř celoživotní vzestup a pád jistého chlapce z ulice. Některé země mě dokázaly lehce zaskočit, jmenovitě Japonsko. To do knihy v plnohodnotné manga formě (černobílá kresba, čtení zprava doleva) vneslo svůj typický divno-humor, své vyprávění se však jako jediná země neobtěžovala zasadit za hranice samotného Gothamu. Což je vzhledem k tematice celé knihy poněkud diskutabilní.
Ve výsledku se ale opět jedná o kousek, který jako celek funguje více než obstojně. Jistě, přál bych si, aby se více autorů bývalo utrhlo z kreativních řetězů jako Češi (protože Joker k tomu vyloženě vybízí), přesto se zde najde mnoho povedených záležitostí. Pokud vás bavil svět s Batmanem (který byl za mě o chlup lepší), a tudíž víte, do čeho půjdete, stojí za to mít vedle něho ve sbírce také jeho úhlavního nepřítele. Kvalita je tentokrát o něco více kolísavá, avšak stále jde zajímavou a především pestrou sbírku kultur, vypravěčských žánrů a uměleckých stylů. Přičemž i těm nejslabším povídkám vyčítám spíše jejich nedostatek odvahy, jinak však jako posledně žádná země sobě ani Jokerovi ostudu nedělá. Někdy dokáže naopak příjemně překvapit. To už ale vyžadovalo více vypravěčského umu.
