Poslední závod, výpravné drama ze zasněžených hřebenů Krkonoš, je celovečerním filmovým debutem režiséra a scénáristy Tomáše Hodana. Legendárnímu příběhu lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha nechybí autenticita, jelikož se film natáčel na reálných místech a za reálných povětrnostních podmínek. Na hercích je znát, že si mnohdy sáhli na dno svých sil, což se promítlo do výsledného dojmu.
Nejnovější počin české kinematografie, jenž vypráví o lidské vášni, zásadách, přátelství, pevné vůli a odhodlání, vstoupil do kin 24. března. A jste-li milovníky českých hor a běžek, rozhodně byste si tento snímek neměli nechat ujít. Životní příběhy českých osobností, které se zapsaly do našich dějin, filmaři sice zpracovávají stále častěji, ovšem jen pár se jich dosáhne až na plátna kin. Poslední závod naštěstí patří mezi ně, a to po zásluze, protože na filmová plátna má. Především díky hlavním rolím a obdivuhodným sportovním výkonům, v nichž excelují Kryštof Hádek, Marek Adamczyk a Oldřich Kaiser.
Datum premiéry nebylo zvoleno náhodně – 24. března 1913 tento „poslední závod“, který se dvěma lyžařům stal osudným, na hřebenech Krkonoš skutečně odstartoval. Mezi účastníky byl všestranný sportovec Emerich Rath, který se jako jediný Němec zapojoval do všech českých závodů, zatímco ostatní Němci je z nacionálních důvodů bojkotovali. Závod z 24. března 1913 měl být prvním českým závodem, kterého se zúčastnili i další Němci z Krkonoš. Dále Bohumil Hanč, nejslavnější český lyžař své doby, který vyhrával závody doma i v zahraničí. V té době měl svou lyžařskou kariéru sice již ukončenou, ale kamarádi jej přemluvili, aby se závodu zúčastnil, jelikož měl největší šanci Němce porazit. Tenkrát se závodilo zejména o národní čest.
Hanč by s největší pravděpodobností osudný závod vyhrál. To ráno svítilo a hřálo jarní slunce, a tak se všichni závodníci dostavili v sedm hodin na start pouze v košilích. Jenže o chvíli později se zatáhlo, začalo pršet a déšť se záhy proměnil v zuřivě mrazivou vichřici, která způsobila, že všichni účastníci závodu – kromě Hanče – odstoupili. Hanč o odstoupení svých soupeřů nevěděl, protože se nacházel v čele závodu úplně sám. Když se mu na posledním stanovišti snažil dobrovolník gestikulací naznačit, že závod skončil, protože z něj všichni odstoupili, Hanč pouze projel a pokračoval. Domníval se, že se mu dobrovolník ve špatné viditelnosti snaží ukázat správný směr závodní trasy. Když ani kolem jedné hodiny odpolední Hanč nedojel do cíle, vydali se ho kamarádi hledat.
Silně podchlazeného a na sklonku sil jej našel právě Emerich Rath, který se Hanče pokusil odvést do bezpečí za cenu nasazení vlastního života. Jenže kvůli povětrnostním podmínkám a oboustrannému vyčerpání nebyl schopný ve sněhu nést svou i Hančovu váhu. Nechal ho tedy čekat u stromu a vydal se zpět pro pomoc. Když se k Hančovi konečně dostal lékař, byl už v bezvědomí a nepodařilo se ho zachránit. Závod se stal osudný také Hančovu kamarádovi Vrbatovi, který jej přišel na závod podpořit. Silně podchlazenému Hanči, kterého našel ve sněhu, dal svůj kabát a čepici. Když se na půli cesty pro pomoc rozhodl z obavy o Hanče vrátit za ním, ale už jej nebyl schopný najít a sám ve sněhu zemřel.
Film se točí okolo tří hlavních postav, tedy Hanče, Vrbaty a Ratha. Poslední jmenovaný se stává vypravěčem a popisuje zejména Hančův život. Ovšem toto rozdělení není zpočátku filmu patrné. Stejně tak mírně pokulhává dobové ukotvení příběhu. Zhruba v první půlhodině není jasné, v jakém roce se nacházíme. Snímek je totiž tvořen dvěma dějovými linkami, z nichž první se odehrává v roce 1913, v době závodu a krátce před ním. Druhá posouvá děj do padesátých let, kdy se Rath vrací do Krkonoš jako topič poté, co si odseděl trest za propagaci amerikanismu a západního stylu života. Ve chvíli, kdy má divák jasno, v jakém roce se která scéna odehrává a kdo je kdo, může se konečně začít soustředit na příběh.
Sama postava Emericha Ratha by vydala na celý film, zde je ovšem vykreslen pouze coby všestranný sportovec, účastník několika olympijských her a především neúspěšný zachránce Hanče. Nic dalšího se o něm nedozvídáme. A nejen o něm – film se nesoustředí důkladně ani na jednu z hlavních postav. Hanče nastiňuje stejně povrchně: jako českého patriota, který kromě lásky k lyžím a své ženě nemá žádné další charakteristiky. Přitom prostor pro jejich hlubší vykreslení by byl.
Místo toho se film snaží obsáhnout vše okolo, včetně sociálního a politického pozadí v obou dějových linkách, které však dost kolísá a zejména na začátku působí zmatečně, jak jsme již zmínili. Škoda nevyužitého potenciálu a prostoru k vysvětlení, proč byly vztahy mezi krkonošskými Čechy a Němci na bodu mrazu; i v tomto ohledu se tvůrci spokojili s velmi povrchním ztvárněním.
Poté, co se divákovi konečně podaří zorientovat, si může užít plynulost filmu protkanou napětím. Jeho atmosféra dokáže obratně pohltit a zvýšit tep, zejména pak v dramatických scénách ve sněhové vichřici, kdy chlad sálá skrz filmové plátno až na samotné diváky.
Na autenticitě snímku přidává fakt, že se Poslední závod natáčel v mrazu a na skutečných místech, kde se dramatická událost přesně přes sto lety stala. Aby náročné zimní natáčení v okolí Labské boudy nebo na Medvědích a Brádlerových boudách herci zvládli, museli podstoupit otužovací kurz. Kryštof Hádek, který ztvárnil Bohumila Hanče, v Krkonoších vyrůstal, a tak je pro něj film srdcovou záležitostí. Je to ostatně znát i na jeho hereckém výkonu. Díky dochovaným dokumentům se také podařila zdůraznit – byť povrchně – postava Emericha Ratha (Marek Adamczyk), která po spoustu let zůstávala úplně opomíjena.
Poslední závod si na poli české kinematografie zajisté najde své zasloužené místo, svým nedostatkům navzdory. Možná vám při jeho sledování bude v sále trošku chladno, zato si užijete krásné záběry českých hor a trochu napětí. A možná dokonce budete mít chuť popadnout běžky a vyrazit do Krkonoš.
