Nosferatu se v režii mistra atmosférických snímků Roberta Eggerse dočkal nového zpracování. Nesmrtelný příběh plný hrůzy tak opět vtrhnul do kin jako stín, kterému se chtě nechtě poddáte. Je ale otázkou, jak velkou silou oplývá a zda se jím necháte i okouzlit, nebo vám bude jen pít krev.
Robbert Eggers v poslední době ukazuje, že své řemeslo skutečně umí. Podobně jako režisér Duny Denis Villeneuve dokáže propojit kvalitní scénář s vizuální stránkou. K tomu připočtěte silnou atmosféru, kterou jsou jeho snímky pověstné, a můžete si být jistí, že se vám každé jeho dílo zaryje hluboko pod kůži. Svou kariéru (ale i tu herečky Anyi Taylor-Joy) nakopnul povedeným nízkorozpočtovým filmem Čarodějnice, který ze tří milionů dolarů dokázal vyčarovat rovnou čtyřicet. Jeho další díla (Maják či Seveřan) dokazují, že se nejedná o mainstreamové kousky pro každého. Eggersovy filmy jsou plné podobenství, silných dialogů a inspirací, třeba i v klasických obrazech či náboženství. Nosferatu z této řady ale trochu vybočuje – jde pravděpodobně o Eggersův nejvíce komerční snímek jeho kariéry. Je to ale dobře?
Nejprve si nastiňme příběh. Čerstvě ženatý Thomas Hutter musí pracovně vycestovat do východní Evropy, aby zprostředkoval obchod s tajemným hrabětem Orlokem. Mezitím, co Thomas v daleké Transylvánii zažívá děsivá muka, jeho milované ženě Ellen se vrací tajemné noční můry z mládí a propadá šílenství. Proto je k jejímu lůžku povolán excentrický profesor Albin Eberhart von Franz, který odhalí děsivou pravdu o Ellenině stavu. Dlouhé, hubené a zkrabatělé prsty hraběte Orloka si s manželským párem pohrávají jako s figurkami na šachovnici. Dozví se všichni zainteresovaní pravdu, a podaří se jim tak zachránit celou zemi od nekonečné temnoty, která se na ně řítí?
Děj nejnovějšího Nosferatu se drží svého filmového předchůdce z roku 1922, nevyhneme se ale ani porovnání s Drákulou Francise Forda Coppoly s Gary Oldmanem a Keanu Reevesem. Zde se hlavní role ujal Nicholas Hoult (Jak na věc, X-Men, Menu nebo Porotce č. 2), který hraje s lehkostí sobě vlastní. Role mu perfektně sedla a věříte mu strach i starost o jeho milovanou.
Bohužel nelze to samé říct o Lily-Rose Depp, která extrémně přehrává a je nesmyslně teatrální. Jistě, snímek je zpracován tak, aby chování postav odpovídalo období na konci 19. století, i tak je ale její pojetí křehké Ellen velice přemrštěné. Do role osudové, všemi obdivované femme fatale se fatálně nehodí. Postavu Ellen režisér původně nabídl své favoritce, Anye Taylor-Joy, jíž by s největší pravděpodobností sedla lépe. Bohužel ale zrovna natáčela Furiosu ze ságy o Šíleném Maxovi.
Také Willem Dafoe, který ztvárnil profesora Albina Eberharta von Franz, pojal svou roli spíše divadelně a během hraní se pitvoří a šílí. Rozdíl je ale ten, že on se pro podobný typ výstředních hrdinů prostě narodil a v jeho podání to nepůsobí až tak nepřirozeně. Euforické, zběsilé charaktery mu jsou, jak ostatně už ukázal coby strážce majáku v jednom z Eggersových předchozích snímků.
Z hereckých výkonů stojí za zmínku i hrabě Orlok, jehož si zahrál Bill Skarsgård. Ten, ač má obrovský talent, neměl v poslední době při výběru rolí šťastnou ruku. Naposledy zazářil jako děsivý klaun ve dvoudílném filmu podle románu To Stephena Kinga. Pak hrál například v remaku Vrány, propadáku Boy Kills World nebo si střihnul hlavního záporáka v posledním John Wickovi, který mu ale nijak nesedl. Zato tajuplného hraběte Orloka hraje skvěle. Je arogantní, pohybuje se pomalu jako šelma kolem své kořisti a část obličeje mu vždy zakrývá tajuplný stín. Tuto svou image doplňuje zlověstným hlasem s výrazným akcentem (který může připomínat Nandora ze seriálu What We Do in the Shadows).
Kultovní film o nesmrtelném upírovi by měl v divákovi vyvolat děs. V případě aktuální verze se tomu tak – minimálně u mě – nestalo. Netvrdím, že snímek nemá svou atmosféru. Například první setkání Thomase s hrabětem Orlokem působí skutečně hutně. Nervózní Thomas a skvěle nasvícená scéna, během níž se odehraje temný rozhovor ohledně smlouvy, dokáže zaujmout. Našince také potěší, že se část příběhu natáčela v Česku, a tak se dočkáme i několika nám známých tváří (jako Karel Dobrý v roli lodního kapitána nebo Jordan Haj coby „vampire hunter“). Ale ani na vteřinu jsem se necítil jakkoli nepříjemně. A to je u hororu problém. Po celou dobu jsem měl spíš pocit, že sleduji temnější pohádku.
Ať už je za tím úcta k originálnímu filmu, nebo snaha o co nejvěrnější remake, na historický horor s legendární postavou je to prostě málo.
Potíž vidím v tom, že se aktuální Nosferatu až příliš drží svého předchůdce. Jenže co fungovalo na diváka před sto lety, je dnes už poněkud vyčpělé. Samo poselství o lásce a životě je tak prvoplánové, že diváka nedokáže ničím překvapit. Film jako takový přitom nevypadá špatně – kamera dosahuje vrcholu v podobě úžasných záběrů jak ze starodávných maleb a užívá si středovou kompozici či hru světla a stínu. Do toho hraje zlověstná chorálová hudba, jež se dle situace dramaticky zesiluje či zeslabuje.
Jenže skvělý zvuk a výtečná kamera nezachrání lehce naivní scénář, v němž se některé postavy nechovají přirozeně a většinu času přehrávají (jako výše zmíněná Lily-Rose Depp). Příběh je příliš plochý a nedočkáme se většího zvratu nebo dramatického oblouku. Režisérova pověstná hloubka si zde vzala dovolenou, což je škoda. Z námětu by určitě šlo vytřískat více.
Z Nosferatu, který do kin vstoupil začátkem roku 2025, mám tak smíšené pocity. Místy geniální vize se střetává s naivním patosem. Snímek s obstojně budouvanou atmosférou trpí absencí strachu a nulovým zájmem o hlavní postavy. Jediné zábavné scény jsou ty s hrabětem Orlokem, který si tak celý film zabírá pro sebe. Jenže na jedné, byť titulní postavě nelze celý snímek postavit. Ať už je za tím úcta k originálnímu filmu, nebo snaha o co nejvěrnější remake, na historický horor s legendární postavou je to prostě málo.
