Nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma. Známá slova neméně známého otce kosmického hororu H. P. Lovecrafta dodnes rezonují v uších čtenářů i autorů, kteří se pokoušejí o adaptace spisovatelova díla. Mezi hrstku úspěšných se řadí například Gó Tanabe, který se českým čtenářům představuje opět v překladu nakladatelství CREW.
Převést příběhy H. P. Lovecrafta pojednávajících o „nepředstavitelných hrůzách“ do vizuálního média se už z principu jeví jako takřka nemožný úkol. Přesto se v moři nepovedených pokusů několik světlých výjimek najde. Atmosférou a různými motivy se Lovecraftovi přibližuje například japonský autor hororových mang Džundži Itó. O něco náročnější cíl si vytyčil další japonský autor Gó Tanabe, který do mangy překresluje dílo samotného Lovecrafta. Jak však předvedl ve svém českém debutu, dvoudílné manze V horách šílenství, umí se s původní a náročnou látkou popasovat více než zdařile. Není proto divu, že na sebe český překlad jeho další manga adaptace – Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta – nenechal dlouho čekat. Otázkou pouze zůstalo, zda dokáže Tanabe příjemně překvapit i tentokrát.
První věcí, kterou musím u této mangy vyzdvihnout, je volba jednotlivých příběhů. Ač Lovecrafta chovám ve velké oblibě, musím na rovinu připustit, že se v tvorbě dokázal často opakovat. Tanabeho Věc z temnot však čtenáři předkládá nejen ty nejzajímavější a nejlepší Lovecraftovy povídky a novely, ale dokonce se snaží v rámci možností oné šablonovitosti vyhnout. V manze díky tomu najdete příběhy zasazené do různých prostředí, s morálně rozdílnými postavami a do určité míry také s odlišnými zápletkami. Jinými slovy, Věc z temnot je skutečně reprezentativním sborníkem představujícím H. P. Lovecrafta v jeho nejlepší temnotě.
Obsah je ovšem pouze začátek, to nejtěžší Tanabeho teprve čekalo. Naštěstí se ale pozitiva, která jsem shledal již v jeho Horách šílenství, opakují i zde. Tanabeho kresba je jedním slovem geniální. Čtenáře uchvátí (často na celostránkových panelech) svým stylem, propracovaností či hrou s bílou a černou, která vyprávění dodává zlověstnou atmosféru.
Současně Tanabe dokáže vyobrazit Lovecraftovo „nepředstavitelné“. Přestože se jimi čtenář může kochat, Tanabeho výjevy si stále zachovávají dostatek prostoru, aby dovolily zapojit vlastní interpretaci. A snad až na Dagona se Tanabeho kresby shodují s představami, které během čtení původních příběhů vytanuly v mysli i mně samotnému. Jediný menší neduh, kterého jsem měl tentokrát možnost si všimnout, jsou Tanabeho postavy, jež si jsou v obličeji nejednou poněkud podobné.
Vypravěčská stránka funguje i v tomto případě skvěle. S komiksovými adaptacemi knih či filmů mám nejčastěji ten problém, že jsou příliš otrocké a bez většího rozmyslu. Buď se jedná o komiksy, které se s původním dílem shodují slovo od slova (a v takovém případě lehce postrádám smysl jejich vzniku), nebo se sice snaží pojmout příběh po svém, ale ve výsledku jde o nahodilou kompilaci původních scén a hlášek, které na sebe příliš nenavazují. Gó Tanabe se těmto neduhům umí hravě vyvarovat. Čtenáři předkládá zadaptované dílo s citem, respektem a zkrátka tak, že dává smysl. Nic nenatahuje, a zároveň neubírá na klíčových informacích.
Po celou dobu si je přitom vědom, že pracuje s komiksovým médiem. Pokud tedy Tanabe usoudí, že je v určité chvíli vhodné vyprávět beze slov, nebojí se tak učinit. A výsledek je vždy skutečně efektivní. V opačném případě si Tanabe nic nenalhává a klidně přenechá textu celou stranu (pouze ve vzácných a pochopitelných případech). Ať tak, či onak, příběh je jako celek pokaždé funkční. Po dočtení každého z nich jsem si byl jistý, že dostal přesně tolik prostoru, kolik potřeboval. A pokud byl například rozdělen na více částí, tak ve smysluplných bodech.
Na závěr je potřeba podotknout, že ani sebelepší adaptace nedokáže dílo H. P. Lovecrafta zpracovat dokonale. Převedení jeho knih do jiného než čistě psaného média automaticky ztrácí podstatný díl ze svého kouzla a v jistém ohledu boří myšlenku, s níž byly původně vytvořené. Máte-li se ovšem s otcem kosmického hororu setkat ve vizuální formě, sáhněte právě po Gó Tanabem.
Japonský autor zvládá Lovecraftovo dílo perfektně pochopit a to nejpodstatnější z něj převést do komiksové podoby. Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta nabízí správnou dávku strachu z neznáma, podmanivě zlověstné atmosféry a psychologického vývoje postav. V čem zcela exceluje, je kresba. To skutečně nejlepší ze sebe Tanabe vydává v prvních dvou příbězích – Dagon a Věc z temnot. Zbytek knihy ovšem nijak nezaostává a stále předvádí Tanabeho výborné kreslířské a vypravěčské schopnosti. Mangu si přitom užijí jak naprostí nováčci, tak ostřílení znalci a stoupenci Lovecraftovy tvorby.
