Proslov o pěti slovech, omylem udělená cena nebo překvapivý koncert. Každoroční udílení Oscarů je tu a s ním také ideální chvíle připomenout si některé z nejikoničtějších momentů téměř stoleté historie tohoto slavnostního večera. Znáte je všechny?
Zdá se to až neuvěřitelné, ale udílení Oscarů je tu s námi už téměř sto let. Poprvé se uskutečnilo v květnu 1929 během soukromé večeře v hotelu Hollywood Roosevelt. Sošky tehdy nesly pouze název Ceny Akademie a udělovány byly ve dvanácti kategoriích. Dnes je tento počet dvojnásobný, celý večer patří mezi nejvýznamnější filmové události roku a v přímém přenosu ho sledují diváci ze všech koutů světa. Ceremoniál přitom tradičně přináší nejen napětí z vyhlašování vítězů, ale také řadu dalších nezapomenutelných momentů. Připomeňte si ty nejzajímavější.
Krátký proslov, dlouhé ovace
U koho jiného začít naši oscarovou přehlídku než u samotného mistra napětí, Alfreda Hitchcocka? Legendární režisér původem z Londýna byl na cenu Akademie nominován hned několikrát, oficiálně se jedné netradiční dočkal až v roce 1968. Při jejím přebírání se do širokého povědomí ovšem zapsal i svou řečí, která patřila k těm zcela nejkratším: „Thank you. Very much indeed.“ Takto skromný proslov by diváci možná očekávali od britského herce a tvůrce němých grotesek, Charlieho Chaplina. Ten však vytvořil přesně opačný rekord. Když v roce 1972 převzal od Akademie čestnou cenu, vysloužil si od publika v sále dvanáctiminutový potlesk ve stoje – nejdelší v dějinách Oscarů.
Ikonické oscarové momenty ale netvoří jen proslulí režiséři či králové grotesky. Například v roce 1974 se za moderátorem Davidem Nivenem, připraveným uvést herečku Elizabeth Taylor, prohnal zcela nahý aktivista Robert Opel. Třešničkou na dortu byl Nivenův pohotový komentář: „But isn’t it fascinating to think that probably the only laugh that man will ever get in his life is by stripping off and showing his shortcomings?“. Podobně odvážný dress code zvolil o několik dekád později herec John Cena. Na Oscarech 2024 se objevil jen s cedulí zakrývající jeho přirození, s nápisem „Costume Design“.
Sláva na věčnost i na okamžik
Zatímco některé momenty přicházejí nečekaně, jiné publikum předvídá dlouho dopředu a pouze čeká, kdy konečně nastanou. Nebylo proto žádným překvapením, když Akademie ocenila roku 2009 výkon Heatha Ledgera v roli Jokera ve filmu Temný rytíř. Jeho ztvárnění Batmanova úhlavního nepřítele ostatně mnozí považují za vůbec nejlepší dodnes. K ocenění ale došlo až rok po hercově smrti, a tak cenu převzala jeho rodina. Cenu Akademie pak fanoušci vyhlíželi také v případě Leonarda DiCapria. Americký herec sbíral jednu nominaci za druhou od roku 1994, vítězství přesto stále unikalo. Až konečně, v roce 2016, obdržel svého zaslouženého Oscara za hlavní roli ve snímku Revenant.
Co však může být horší, než dlouhá léta marně čekat na Oscara? Dostat ho a vzápětí o něj přijít. Přesně to se stalo v roce 2017 týmu hudebního snímku La La Land, který si přišel na pódium pro cenu za nejlepší film roku. Jen o několik minut později se ale ukázalo, že došlo kvůli záměně obálek k omylu a skutečným vítězem se stalo drama Moonlight. Děkovná řeč byla přerušena, cena odebrána, trapas zapsán do dějin. Naštěstí si La La Land odnesl šest cen v dalších kategoriích – za režii, ženský herecký výkon, hudbu, původní píseň, výpravu a kameru.
První neamerický vítěz
Za výjimečný ročník Oscarů lze považovat rok 2020. Předcházela mu totiž nejedna událost z minulosti. Tou první byl rok 2003, kdy Akademie ocenila Eminema za píseň Lose Yourself z filmu 8. míle. Samotný umělec se však tehdy ceremoniálu nezúčastnil – nevěřil, že měl šanci na vítězství a raději zůstal doma se svou dcerou. O to větší překvapení tak přišlo o sedmnáct let později, kdy se Eminem na Oscary dostavil a předvedl i živé vystoupení. A samozřejmě zazněla právě Lose Yourself.
Téhož večera si navíc jihokorejský režisér Pong Čunho odnesl za snímek Parazit z roku 2019 ceny za nejlepší mezinárodní film, režii a původní scénář. Největší význam pak měla bezpochyby cena za nejlepší film roku, kterou Parazit obdržel jako vůbec první cizojazyčný film v historii Oscarů. Jednalo se tak nejen o zúročení Pongových dlouholetých řemeslných zkušeností, ale také pomyslný dárek k oslavě stoletého výročí jihokorejské kinematografie. Za počátek její historie totiž bývá považován film Righteous Revenge z roku 1919.
Večer, který šokoval
„Keep my wife’s name out of your f***ing mouth!“ Na slova Willa Smithe z Oscarů 2022 lze zapomenout jen stěží. Tehdy si moderátor Chris Rock zavtipkoval na účet jeho ženy, tedy že se nemůže dočkat, až ji uvidí v pokračování G. I. Jane – snímku, kde má hlavní postava v řadách americké armády oholenou hlavu. Jadě P. Smith, jejíž úbytek vlasů souvisel s nemocí, to ale zábavné nepřišlo a její manžel tak zareagoval na Rockův vtip fackou. I když nepřišly žádné žaloby, následky byly značné. Smith rezignoval na členství ve filmové akademii a na událost se dodnes vzpomíná jako na jednu z nejkontroverznějších. Jistou ironií také je, že Smith téhož večera obdržel cenu za nejlepší herecký výkon v životopisném filmu Král Richard: Zrození šampiónek.
Na závěr nesmíme opomenout několik čestných zmínek: například Hattie McDaniel, která v roce 1940 jako první Afroameričanka získala Oscara za vedlejší roli ve snímku Jih proti Severu. Cenu Akademie za roli ve snímku Kmotr obdržel roku 1973 i Marlon Brando, ten však za sebe nechal na pódiu vystoupit apačskou aktivistku, která ji odmítla. A co teprve Adrien Brody, který v roce 2003 políbil moderátorku Halle Berry, zakopnutí Jennifer Lawrence na schodech z roku 2013 nebo twerkující Glenn Close v roce 2021? Historie Oscarů je zkrátka plná nečekaných momentů.
