Sklářský umělec Lukáš Novák vstoupil do nové fáze své tvorby. Sklo pro něj přestává být finálním objektem – tedy nositelem formy, lesku a optické dokonalosti – a stává se součástí otevřeného procesu vzniku. Jak se tento nový umělecký princip a změna přístupu k materiálu projevuje v Novákových aktuálních dílech, ukazuje výstava SILICA v Galerii U Betlémské kaple.
Umělcovo uvažování o materiálu prošlo zásadní proměnou. Nováka již nezajímá tvar jako výsledek, ale proces, ve kterém vzniká. Sklo uvolňuje z kontrolované formy, vědomě překračuje jeho hranice a zkoumá momenty, v nichž se materiál proměňuje, reaguje a vyvíjí. Nechává sklo vstoupit například do dialogu s betonem a dalšími nerostnými strukturami. Materiály se prorůstají, reagují na sebe a vytvářejí objekty, které nelze jednoznačně uchopit jazykem tradičního sklářství ani sochařství. Výsledkem nejsou hotové artefakty, ale spíše fragmenty neznámé geologické reality. Transparentnost se zde potkává s hutností, křehkost s tíhou a přesnost s nahodilostí. Novák se nesoustředí na finální objekt, ale na hmotu v pohybu: na procesy vrstvení, sedimentace, tlaku a růstu, které se do výsledných struktur otiskují.
Diváka na první pohled upoutají květinové motivy, kdy květy jako by vyrůstaly z horniny. Ze všeho nejvíc přitom připomínají korálové útesy s rostlinami a sasankami, jež se působením vodní masy líně převalují. Malé mořské živočichy evokují i další předměty z křemíku doplněné o barevné skleněné koule. Tento ekosystém, jenž tvoří jádro výstavy, doplňují výrazné nástěnné květiny Umbra v zemitých barvách.
V kontrastu a aktuální tvorbou se na stěnách vyjímají i Novákovy dřívější díla UltraCore I, UltraCore II či Lil Mirage. Umělecké objekty, které interagují se světlem a díky výrazným výbrusům neustále mění svou barvu podle toho, z jakého úhlu se na ně návštěvník zrovna dívá. Stejný efekt nabízí dílo Poslední kapka, jejž zde doprovází i jeho jednobarevné varianty.
Výstava v Galerii U Betlémské kaple je první veřejnou prezentací autorova nového přístupu. Název SILICA odkazuje ke křemíku, základní látce, z níž sklo vzniká, a zároveň k jeho syrovější, vývojově starší podobě. Výstavu, již autor uspořádal ve spolupráci s Kodl Contemporary, lze zhlédnout do 31. května 2026.
