Národní galerie Praha zahájila výstavu umělkyně Markéty Othové s názvem Již brzy. Přestože předmětem expozice jsou fotografie, nelze autorku zařadit do škatulky „fotograf“. Stejně tak je těžké ji spojit s jakýmkoli dalším uměleckým směrem. Markéta Othová sice zdůrazňuje svou pozici nefotografa, jinak se ale vymyká jakémukoli zařazení.
Pro pochopení výstavy i role Markéty Othové je nutné pročíst doprovodné materiály. V opačném případě návštěvník uvidí „pouze“ fotografie, které mu navíc mohou připadat docela obyčejné. Kouzlo nicméně tkví v něčem jiném. Umělkyně zvěčňuje běžný život, věci každodenní potřeby. Radiátor, košík s jablky, zátiší s kosmetikou a aviváží, luční kvítí v PET láhvi, … Vtip je v tom, že fotografie pro autorku fungují jako emocionální paměť. Veškeré snímky uchovává v osobním archivu a pro každou výstavu z něj vybírá jiné fotografie. Nikoli však nahodile, ale tak, aby ze zachycených momentů vytvořila konkrétní výpověď. Sama výstava se tak stává jejím uměleckým dílem, které je třeba nahlížet jako celek a nikoli v jednotlivostech. Teprve tehdy nabývá významu.
Část výstavy Již brzy, jež se rozkládá v pátém patře Veletržního paláce, tak tvoří autorská instalace s 20 velkoformátovými snímky vytištěnými na papíře. Barevné fotografie, které představují současnou tvorbu autorky, jsou zde vystaveny vůbec poprvé. A také naposledy, jelikož Markéta Othová podřizuje výběr snímků konkrétnímu prostoru, příležitosti i náladě.
Sama autorka o své tvorbě uvádí v katalogu k výstavě následující: „Pořád mi jde o to nějak popřít ty fotografie samotné. Proto vytvářím sestavu jednu, pro prostor, který je mi určen nebo poskytnut, jdu se do něj vždy nejprve podívat a pak, pod tíhou emoce, s ohledem na konkrétní mentální situaci, nebo spíše pod jejím vlivem, vytvořím určitou sestavu obrazů, výjevů, snažím se sledovat svůj pocit, střídám a vybírám výjevy, až je to přesné, potom to přesně, zase vedena citem, rozmístím do prostoru, sestavu vystavuji jen jednou, je to tedy jedna spíše performativní akce než výstava fotografií.“
S tím je zdánlivě neslučitelná ambice Národní galerie Praha a kurátorky Adély Janečkové uspořádat retrospektivní výstavu Markéty Othové. Ta se totiž etablovala již v 90. letech a za tu dobu její tvorba doznala značných změn. Teprve v posledních deseti letech přešla z velkoformátových černobílých fotografií i k menším rozměrům, a především k barevné digitální fotografii. Jak tedy obsáhnout odlišné přístupy, když každá výstava je pouze „tady a teď“?
Řešení představuje týmová práce s architektem Dominikem Langem a grafičkou Adélou Svobodovou. Společně s autorkou a kurátorkou vytvořili modely vybraných klíčových výstav Markéty Othové. V měřítku 1:10 se tak do jedné místnosti vměstnalo několik výstavních prostorů, kde Othová realizovala své fotografické projekty v posledních 30 letech. Reprodukce jednotlivých výstav byla možná díky systematičnosti autorky. Před každou výstavou totiž vzniká půdorys daných prostor s přesným umístěním fotografií.
Vzhledem k malému měřítku není možné obdivovat dřívější autorčiny fotografie do detailu. Ovšem s ohledem na její vlastní zdůrazňování pozice nefotografa a označování snímků výrazem výjevy je jasné, že samotná fotografie není tím hlavním, na co by se měl návštěvník zaměřit. U Markéty Othové dochází k dialogu mezi prostorem a fotografiemi a uměleckým dílem nejsou snímky, nýbrž výstava jako taková.
Instalaci Již brzy je možné ve Veletržním paláci navštívit do 30. října 2022.