Imaginativní intimností a monumentalitou oslní výstava Jiřího Davida, která probíhá v galerii SmetanaQ. Lehce kontroverzní název, Erekce oka, překládá multimediální umělec jako zbystřené vnímání. Expozice představuje takzvané vnitřní vesmíry a ukazuje díla, která autor vytvořil v posledním roce. Soubor plastických obrazů doplňují instalace dalších uměleckých artefaktů vytvořených například ze skleněných váz.
Český umělec Jiří David se ve své tvorbě zabývá malbou, instalací, fotografií, videoartem a tvorbou objektů. Před rokem 1989 byl původcem neoficiálních výstav pod názvem Konfrontace. S výtvarníky své generace založil skupinu Tvrdohlaví a také skupinu Reality. Široké veřejnosti je Jiří David známý především jako autor neonového srdce na Pražském hradě nebo Klíčové sochy na náměstí Franze Kafky. Umělec širokého spektra výrazových prostředků stále hledá nové možnosti a zkušenosti, které přenáší do fyzické podoby svých rozmanitých děl. Hledání jedinečnosti a originality přitom občas způsobí popření jeho minulého výrazu, aby zobrazilo novou perspektivu, vyvolalo novou obohacující zkušenost. Podobně je tomu i v případě aktuální výstavy.
Erekce oka je světem, v němž vše osobní a intimní je imaginace. Kurátor výstavy Jiří Přibáň tvrdí, že tvorba Jiřího Davida je v českém prostředí ojedinělá, protože artefakt v ní není cílem, ale formou komunikace. Obsahuje nejen zakódované zprávy o politice a dějinách nebo lidské tělesnosti a sexualitě, ale především o samotném umění a osobě umělce. Přesto se Davidovy obrazy, sochy, objekty nebo instalace nedají chytit do povrchních kategorií angažovaného nebo politického či humanistického a vůbec jakéhokoli jiného umění s přívlastkem.
Hned ve vstupním sále ohromí soubor Když… (2021–2022). Jedná se o sedmnáct děl, jež tvoří různé charakteristické prvky jako dětská stavebnice, vojenská podrážka, staré kusy papíru, … To vše na dibondu či plátně. Názvy jednotlivých prací dostatečně vysvětlují význam všeho, co je na první pohled patrné. Díla jsou koncipovaná podle nejrůznějších událostí nejen za poslední rok. Sám Jiří David označuje tyto výtvory za mentální mapy. V prostředním prostoru galerie mají vyhraněné místo další artefakty, Z cyklu vázy 2 (2019–2020), jež představují kombinaci pestré techniky.
Třetí výstavní prostor je poskládán z portrétů osmi mnišek s názvem Z cyklu Svatí (2021–2022). Sesterství spojuje téměř identické zobrazení. Relevantní složkou je zapojení rozmanitých zlomků ve zmizelé obličejové části portrétu. Každá podobizna je i přes identické elementy originální, nesoucí rozdílné vyjádření. Na výstavě mají návštěvníci možnost zaznamenat také objekt Útes (2010) zhotovený ze sádry a plastu.
Pozoruhodným výstupem z umělcovy běžné tvorby je síň s olejovými malbami. Z nich čiší velká dávka soukromí a vášně. Olejové malby jsou novým milníkem výtvarníka. Vždy osobní díla v sobě mají skrytou vrstvu, kterou jiné výtvory nemají. Nejvíce mne zaujaly obrazy s názvy Když bílá není jenom smrt (2021–2022) a Když je pohlazení silnější než vůle.
Expozice se pyšní jistým kontrastem, jelikož divák má možnost přecházet ze sálu do sálu s diametrálně odlišnou tématikou. Na výstavě se tak střídá abstrakce s konkrétním vypodobněním. Nechte se dobrovolně ovládnout silnou emocí a zbystřit tak své vnímání. Možnost máte už jen do 19. června 2022.
