V roce 2014 nám filmová studia nadělila dva na sobě nezávislé, přesto v lecčem podobné akční snímky. Oba vyprávěly o ovdovělých profesionálních zabijácích, kteří se „připletli“ do cesty ruské mafii. A stejně jako John Wick dochází i Equalizer ke své závěrečné kapitole právě letos.
Denzel Washington v roli bývalého elitního agenta Roberta McCalla tentokrát zavítá daleko od své domoviny, na Sicílii. Poté, co vyřídí jisté „záležitosti“, rozhodne se ve městě nějakou dobu zůstat. Seznámí se s jedněmi z nejmilejších lidí, které v životě poznal, a v malebných evropských uličkách nachází svůj druhý domov. Tyto uličky však zároveň poskytují zázemí zločinecké organizaci zvané Camorra, jejíž vliv a surovost se po Itálii rozlézá jako plevel. Plevel, od kterého hodlá Robert svůj nový domov vyčistit.
Koncept série se mi v předchozích dvou dílech líbil. Robert je takový Punisher z OBI, který bere nespravedlnosti ze sousedství do vlastních rukou. Dostává se tak k problematikám jako prostituce z donucení či gangy mladistvých, ale i korupci sahající do vyšších sfér. Bohužel jsem narazil na dva určité, v obou dílech se opakující problémy. U podobně laděných akčních snímků je zvykem, že je hlavní hrdina jako terminátor. U Equalizer 3: Poslední kapitola to platí dvojnásob. Robert je takřka nedotknutelný a během své cesty za spravedlností nenaráží na skoro žádnou překážku.
Série tedy převážně spoléhala na to, jakým způsobem hlavní hrdina se zločinci zatočí, a právě v tom tkví druhý problém. To nejkreativnější a nejvíce šokující předvedl Robert vždy během prvních 20 minut filmu, v jedničce i dvojce. Netvrdím, že ke spokojenosti potřebuju prostřelené hlavy a zlámané ruce každých pět minut. Nicméně když už se tvůrci utrhli ze řetězu (a první dva díly na tom víceméně i stály), tak člověk něco podobného očekává i od zbytku filmu. Jenže marně a Robertovy výkony se postupně stávaly čím dál slabším čajíčkem.
Equalizer 3 nijak nevybočuje od předchozích, spíše průměrných dvou dílů. Na film tak zapomenete hned, jak vyjdete z kina.
K mému mírnému zklamání je trojka v tomto ohledu téměř stejná. Něco dělá lehce jinak, v jádru je ale prakticky totožná s oběma předchozími snímky – v dobrém i zlém. Začátek přitom vypadá opět velmi nadějně. Robert se působivě vypořádá s mafií, a dokonce přijde k úrazu, což dává naději, že jeho poslední tažení proti zločinu nebude tak snadné jako doposud. Chyba lávky. To nejzajímavější z hrdinových výjimečných schopností zhlédneme na začátku a úraz nehraje ve zbytku filmu ani tu nejmenší roli. Robert vše ustojí bez sebemenšího škrábance či kapky potu, a navzdory oné „poslední kapitole“ se jedná snad o jeho nejsnazší střety v celé sérii. Budete-li čekat alespoň zúročení v grandiózním finále (ke kterému se v jednu chvíli skutečně schyluje), nedočkáte se, protože prakticky neexistuje.
Jak již bylo řečeno, pár věcí dělá Equalizer 3 oproti předešlým dílům přeci jen trochu jinak. Největší a nejvíce patrnou změnou je přesun děje do Itálie, přičemž změna prostředí sérii neskutečně prospěla. A i když Roberta v akci až tolik neuvidíme, stále se jedná o nejtemnější díl, což k motivu perfektně pasuje. Naopak změnou k horšímu je extrémní přímočarost, a to nejen v rámci série, ale i žánru. Sice se jedná o thriller, ale zde se tvůrci zcela vykašlali na jakékoli zvraty, budování vztahů s postavami (které tak působí zbytečně) či jejich poznávání. Stejně tak vytvoření alespoň trochu zajímavého, něčím vybočujícího záporáka. Předchozí díly tyto ingredience měly, ovšem trojka v tomto ohledu působí neskutečně „osekaně“.
Tolik k závěrečnému Equalizeru. Během sledování nenudí, má své dobré momenty a Denzel Washington je stále tím nejlepším na celém snímku. Doplácí ale na svoji přílišnou přímočarost. Navíc nijak nevybočuje od předchozích, spíše průměrných dvou dílů. Místo závěrečné, úderné tečky za sérií působí spíše jako jeden z mnoha běžných zážitků hlavního hrdiny. Na film tak zapomenete hned, jak vyjdete z kina.
