Mladá Dunia bydlí na předměstí San Francisca zvaném Fremont, kde žijí převážně afghánští imigranti. Pracuje v čínské čtvrti, v malé rodinné firmičce na výrobu koláčků štěstí. Zde ve stísněném prostředí spolu s dalšími ženami tvoří oblíbené křupavé iluze radostných příslibů. Optimistické předpovědi přitom kontrastují s jejich bezútěšnými životy.
Duniin život se značně liší od ukrytých povzbudivých vzkazů, které denně balí do celofánu. Po bezesných nocích odjíždí do práce a během večerů zpátky na ubytovně vzpomíná na svůj starý život v Afghánistánu. Někdy prohodí pár slov s mladou maminkou odvedle nebo stráví večer s pivem a karaoke v bytě osamělé kolegyně. Pod pasivním vzezřením Dunii se ale skrývají nevyřčené touhy, odhodlání svůj osud změnit, a zároveň strach přiznat si, že za nový život v Americe může být bez sebeobviňování ráda.
Začátek filmu je pomalý a skromný na dialogy. To se mění ve chvíli, kdy Dunia sebevědomě využije příležitosti a vetře se na pravidelné psychoterapeutické sezení poskytující odbornou pomoc uprchlíkům. Díky schůzkám se svérázným psychologem se o ní a její historii dozvídáme důležité detaily. Například zjišťujeme, že přesun do nové vlasti nepřináší pocit spokojenosti. A to ani v ultimativním případě, že vám v té staré šlo o život. Poselství filmu je pro diváka v tomto směru překvapivě nejsilnější – lidé vykořenění ze své domoviny nedokážou být automaticky šťastní, jelikož materiální zabezpečení nenahradí absenci známého kulturního prostředí.
Film nese jednoduché a zásadní poselství – musíte jít svému štěstí naproti, přes všechnu životní nálož.
Síla snímku spočívá v úspornosti mluveného slova. Dialogy jsou často vtipné a humor vychází z nekašírované jednoduchosti a upřímnosti postav. Mezi vrcholy filmu patří okamžik, kdy Dunia získá důvěru čínského majitele a stane se tvůrkyní textového obsahu koláčků. Jeho přednáška, jak by měl správný text vyznít, co by měl evokovat a jaké emoce lidech vyvolat, by mohl být shrnutím dobré práce pro všechny marketéry světa. Sílu koláčku se jednoho dne rozhodne vyzkoušet i Dunia a vyšle do světa tajný intimní vzkaz zabalený v křehkém těstě. Následuje kouzelný sestřih scén, v nichž různorodé páry v restauraci rozlamují koláčky štěstí, čímž graduje napětí vyplývající z vědomí zápletky filmu.
Černobíle natočený film umocňuje absolutní nadčasovost tématu. Mile a bez efektů vyjadřuje osamělost a univerzální touhu po štěstí a lásce. Režisér Jalali citlivě vykresluje život „obyčejných“ lidí a dokáže nalézt krásu běžného dne i v kratičkých detailech. Těžká témata prezentuje s humorem a v několika jednoduchých větách otevře oči i těm, kteří o nastolených věcech neměli povědomí.
Film nese jednoduché a zásadní poselství – musíte jít svému štěstí naproti, přes všechnu životní nálož. A možná i s radou z rozlomeného koláčku štěstí…
