Super Mario Bros., The Last of Us, Gran Turismo – adaptování proslulých herních značek je poslední dobou v módě. Tvůrci ani producenti si nemusí lámat hlavu s originálními nápady a tržby jsou díky dávno vybudované fanouškovské základně téměř jisté. V zavedeném trendu se proto vesele pokračuje i letos. Streamovací platforma Prime Video tak nedávno uvedla seriálovou adaptaci populárních her Fallout.
Herní fenomén Fallout prošel v průběhu let zajímavým vývojem. První dva díly vytvořené nezávislou společností InterPlay představily ponurý příběh odhalující nebezpečná zákoutí komplexně vybudovaného světa. Třetí a čtvrtý díl poté převzala společnost Bethesda a radikálně změnila stylizaci hry i způsob jejího vyprávění. Z cynicky temného příběhu se rázem stala pozitivněji laděná báchorka, z níž do značné míry vychází i seriálový Fallout. Podle nadšených ohlasů je zbrusu nová adaptace natolik kvalitní, že si ji dokáže bez problémů užít prakticky kdokoliv. Pravda by však nemohla být vzdálenější.
Seriál hned na první pohled zaujme vysokými produkčními náklady a do detailu vypiplanou audiovizuální stránkou. Kulisy, kostýmy i masky působí uvěřitelně a sympatický retro nádech zdárně dokresluje všudypřítomný hudební podkres. Pochvalu zasluhuje i sebevědomý produkční (a místy též režijní) dohled mladšího z bratrů Nolanů. V nejednom momentě dokáže solidně budovat napětí, ohromit slušnou akční scénou či zdárně odvést pozornost od děravě vystavěného scénáře. Náročnější divák ale rychle prokoukne, že se za vším tím rádoby efektním pozlátkem skrývá jen žalostně prázdný „fan service“ okatě parazitující na popularitě herní legendy.
Příjemně stylizovaný úvod lákající na neokoukané prostředí postapokalyptického světa se totiž s příchodem první „epické“ akční sekvence rozpadne do nešikovně namíchaného koktejlu nudných dějových linií. Ty se všechny do jedné odehrávají na poli několika metrů čtverečních, kde na sebe různorodé postavy neustále náhodně narážejí. Svět zpustošený jadernou válkou proto nepůsobí dostatečně rozmáchle a chování jednotlivých hrdinů uvěřitelně. Mladí, dosud neznámí herci sice dělají, co můžou, ale impotentní scénář plný nelogických oslích můstků jim opakovaně hází klacky pod nohy.
Nejnovější adaptace celosvětově proslulé herní série nezapře vysoký rozpočet. Celkový dojem ovšem sráží zmateně vystavěný příběh a jednorozměrně napsané postavy.
Z nepřehledné směsice logických přešlapů vyčnívá pouze fantastický Walton Goggins. Ten si roli tajemného Ghoula náležitě užívá, budí respekt i soucit zároveň a v podstatě si každou scénu krade pro sebe. Kdyby tvůrci zahodili všechny ostatní dějové linie a zaměřili se čistě na Gogginse a jeho tragického antihrdinu, mohl z toho být příjemný celovečerní sci-fi western. Takhle však výsledný seriál působí jen jako zbytečně natahovaná nuda sázející na nesympatické hrdiny, samoúčelnou brutalitu a nesmyslné náhody.
Nejnovější adaptace celosvětově proslulé herní série nezapře vysoký rozpočet, ani zkušený tvůrčí dohled. Celkový dojem ovšem v průběhu sledování sráží zmateně vystavěný příběh a jednorozměrně napsané postavy. Místo s láskou vytvořené adaptace jsme tak nakonec dostali pouze značně nadhodnocený marketingový produkt postrádající komplexnost nehostinného, avšak kouzelného světa Fallout.
