Bubeníček International Ballet Gala se v letošním roce odehrálo na jevišti Divadla Hybernia, a to hned ve dvou večerech, 16. a 17. srpna 2025. Na rozdíl od předchozího ročníku měli diváci možnost vidět nejen choreografie Jiřího Bubeníčka, ale také klasická pas de deux ze slavných baletů nebo ukázku z díla Johna Neumeiera. Vedle světových baletních sólistů se představili také účastníci letních tanečních kurzů Bubeníček Ballet Masterclasses, které galavečerům předcházely.
Program zahájila ukázka z baletu Spring and Fall v choreografii Johna Neumeiera na Serenádu E dur od Antonína Dvořáka. Sóla i závěrečný duet Alexandra Trusche a Olivie Betteridge navodily příjemně klidnou, ale zároveň hravou atmosféru plnou čistoty, souznění a lásky. Mé emoce se otočily o 180 stupňů při prožívání úryvku z baletu Cyrano de Bergerac, vytvořeného Bubeníčkem pro balet Národního divadla v Brně v roce 2024. Scénu zaplnilo odmítání, vnitřní utrpení a bolest Cyrana v podání herecky i technicky skvělého Shomy Ogasawary, mistrně zápasícího nejen se svými emocemi, ale i s vlastním kordem.
Velmi vkusně barokně stylizované kostýmy Nadiny Bubeníček Cojocaru ještě více vynikly v druhé ukázce, kde přímo na jevišti zahrál sólistům k tanci barokní komorní orchestr, sopránovou pasáž zazpívala Romana Kružíková a několik veršů z Rostandovy hry zarecitoval Jakub Svojanovský. Více prostoru pro hereckou i taneční prezentaci dostala také Anna Yeh jako Roxana. Propojení činohry, opery a baletu je typické především pro menší regionální divadla. Jiří Bubeníček s Máriem Radačovským, šéfem brněnského baletu, ale dokázali, že je možné jej zrealizovat také na naší druhé největší vícesouborové scéně, a přinést tak divákům komplexní zážitek, který může potěšit i přilákat milovníky divadla obecně.
Balet Carmen na známou hudbu Georgese Bizeta měl v Bubeníčkově choreografii premiéru roku 2019 v Teatro dell’Opera di Roma. Svůdnému duetu přidal kapku napětí technický problém se spuštěním druhé hudební nahrávky. V několikavteřinovém tichu i během pár tónů z následujícího pas de deux z Dona Quijota nevypadli Rebecca Bianchi ani Javier Rojas ze svých rolí, které jim padly jako ulité, a neúnavně se k sobě tulili bez známky rozrušení. Intimní, a zároveň ohnivou atmosféru působivě doladila oranžová podvečerní krajina promítaná na zadní prospekt.
Již avizované svatební pas de deux z baletu Don Quijote ve mně zanechalo smíšené pocity. Maria Baranova i David Motta Soares se potýkali s problémy především v rotacích, které vyvrcholily v závěrečných 32 fouettés partnerky. Je zřejmé, že po prázdninové pauze, a ještě před nástupem do nové sezóny, nebyli v tak dobré kondici, aby jedno z nejnáročnější klasických pas de deux s přehledem zvládli. Vletěli do něj po hlavě s nadšeným výrazem a snahou předvést dokonalou show, ale upřímně jsem ráda, že se nikdo z nich nezranil.
Naopak trochu víc odvázaně a ležérně mohl zatančit divácky vděčné a oblíbené sólo z baletu Les Bourgeois ve svém druhém výstupu Javier Rojas. Srovnání s jinými interprety se totiž samo nabízí – minulý rok jsme v něm měli možnost vidět na Nové scéně nonšalantního Michala Krčmáře nebo letos ke konci června v Divadle na Vinohradech úžasného Dinu Tamazlacaru.
Vrcholem první poloviny večera se stalo pas de deux z baletu Le Corsaire. Osiel Gouneo mě doslova ohromil svou dokonalou taneční technikou – skoky s rychlými rotacemi a perfektní osou v mnohačetných piruetách. Svým výrazem navíc všem dával jasně najevo, že má techniku v malíčku a variace si doslova užívá. Jeho partnerka Ksenia Ovsyanick tančila sice zpočátku vyrovnaně, ale ani jí se nepodařila závěrečná fouetté bez viditelných zaváhání.
Druhou polovinu večera otevřelo vystoupení 27 účastníků Bubeníček Ballet Masterclasses. Bubeníček pro ně přizpůsobil výsek z choreografie Le soufflé de l’esprit (Dech duše) původně vytvořené v roce 2007 pro Zurich Opera House a věnované jeho babičkám Olze a Marii. Inspirací mu byla výtvarná díla Leonarda da Vinci, cyklus života, krása mládí i stáří. Za doprovodu slavného Kánonu D dur od Johanna Pachelbela se jeviště rozhemžilo v organizovaném chaosu skupinkami mladých tanečnic i tanečníků, kteří nazkoušeli tuto choreografii za pouhých deset dní. Díky svému talentu a píli si drobné sólo a doslova přelet nad jevištěm ve vysoké zvedačce vysloužila také droboučká kurzistka, která oficiálně patřila mimo věkovou hranici potřebnou pro zápis do těchto masterclasses.
Poté se diváci už konečně dočkali dlouho očekávaného vystoupení souboru Tokyo City Ballet. Ten přicestoval do Evropy poprvé, a to s Bubeníčkovou prodlouženou verzí choreografie L’heure bleue (Modrá hodina) na hudbu J. S. Bacha, W. A. Mozarta a v závěru na slavný menuet Luigiho Boccheriniho. Dílo vzniklo pod dojmem z barokních obrazů pařížských muzeí, jejich krásných rámů a malířských detailů. Autor výtvarné složky Otto Bubeníček proto scénu zaplnil různě velkými rámy obrazů, v jednom z nich dokonce s lustrem i pohovkou, a vkusně doplnil dobově stylizovanými kostýmy.
Tanečníci vystupovali nejen ze statických rámů, ale měli také své vlastní nápaditě zapojené do choreografie. Prostor dostaly i kouzelnické triky využívající černého pozadí a celkově utlumeného muzejního osvětlení. Vše se točilo okolo pánských šarvátek a získání srdce „zlaté“ dámy. Velmi dynamicky rozpohybované pasáže se střídaly s pauzami v duchu živých obrazů. Sólisté ukázali nejen smysl pro humor a herectví, ale také typicky mužské klasické triky nejvyšší obtížnosti. Sólistky se jim po stránce herecké vyrovnaly, a navíc se blýskly grácií i něžností.
Galavečer mě naplnil množstvím různorodých emocí prožívaných společně s postavami na jevišti. Je skvělé vidět v jednom večeru světově úspěšné choreografie českého umělce a zároveň sólisty předních evropských baletních scén, nehledě na doslova unikátní zážitek v podobě japonského baletního souboru. Jiří Bubeníček opět potvrdil, že jsou jeho choreografie esteticky příjemné s působivým výběrem hudebního doprovodu a dobrými nápady, které je posunou ještě o kousek výš. Navíc oceňuji, že umožnil teprve rostoucím tanečníkům a tanečnicím vystoupit po boku již etablovaných baletních hvězd. Bubeníček International Ballet Gala mimo to uspokojil i milovníky tradiční baletní klasiky. Nyní nezbývá než se těšit na další pokračování této tradice v příštím roce.
