Téměř po půl roce se do kin dostává pokračování kultovní série, která započala snímkem 28 dní poté. Nejnovější kousek s podtitulem Chrám z kostí se natáčel souběžně s předchozím filmem 28 let poté a přímo na něj navazuje. Každého z nich se však režijně ujal někdo jiný. Když se podíváme na výčet „hitů“ režisérky Nia DaCosty, donutí nás to přinejmenším zvednout obočí. Její tvorba rozhodně není nic, kvůli čemu bychom museli volat domů, a už vůbec není tou, jejíž jméno bychom vídali v titulcích oblíbených filmů. Očekávání tedy byla od začátku přinejmenším krotká.
Dr. Kelson nadále buduje svoje životní dílo v podobě kostěného monumentu. Ten je, jak sám rád říká, pomníkem všech mrtvých a věčnou upomínkou – memento mori. Při této práci se sbližuje s Alfou, nakaženým jedincem a současně hlavní zombie v teritoriu, již všichni ostatní nemrtví poslouchají a podřizují se jí. Na druhé straně máme mladého chlapce Spikea, který se seznamuje s Jimmym Crystalem, obávaným, nelítostným a zcela šíleným jedincem. Jimmy se Spikea ujme a jmenuje jej jedním ze svých „prstů“, tedy členů sekty vzývající starého dobrého „Old Nicka“ neboli Satana. Je jasné, že dřív nebo později se obě strany střetnou. Kdo ale zvítězí? Dobrácký Dr. Kelson, nebo Jimmy vyvolávající chaos a smrt?
Rozdělení na dvě dějové linky se ze začátku zdá byt poněkud nešťastné. Působí to, jako by se jednalo o dva různé filmy, které mezi sebou postrádají jakýkoli soulad. Klidná polovina s Kelsonem, který zkoumá svého nového přítele, je v silném kontrastu s chaosem, jenž umí nastolit banda Jimmyho Crystala.
Snímek tak má dvě tváře: jednu filozofující nad smrtelnou epidemií versus kolikrát až zbytečně explicitní znázornění všech nechutností, kterých se Jimmyové (všichni v Jimmyho bandě včetně dívek se jmenují Jimmy) dopouštějí. Jediným pojítkem mezi nimi se stává mladý Spike, který při svém putování poznal obě strany mince.
Velkou výhodou jsou herci. Klidný Kelson, ztvárněný stoickým Ralphem Fiennesem, představuje balzám na duši. Je až neskutečné, jak velký herecký rozsah Fiennes má – jednou děsivý nácek, jindy zas trpělivý kardinál, šílený šéfkuchař, Pán temnot či amatérský archeolog. Proti němu stojí čím dál obsazovanější Jack O’Connell, který už v nedávných Hříšnících dokázal, že mu role šílenců (třeba i Rogue Heroes) perfektně sednou. Jimmyho hraje děsivě, celým tělem i pohledem. Pokaždé, když se objeví na scéně, vzbudí v divákovi výrazně nepříjemný pocit.
Na předchozím 28 let poté jsem oceňoval originalitu a hutnou atmosféru, zejména v první polovině snímku. Postupem času ale filmu docházel dech. Začal nudit a stával se víc a víc zahleděným sám do sebe. Z této letargie nás na jeho konci vytrhl jeden z největších WTF momentů roku 2025, který rozdělil obecenstvo na dva tábory. Jedni se na pokračování těšili a ti druzí nad ním rovnou zlomili hůl. Musím říct, že já sám jsem byl někde mezi. Bál jsem se, že když se nový příběh bude zaobírat jen těmi „slabšími“ částmi „jedničky“, nebude mít na čem stavět a celý se rozsype. Nakonec jsem byl mile překvapen zábavným propojením děje, který jde divákovi tentokrát více na ruku.
Co se zpracování týče, je jasné, že Nia DeCosta není Danny Boyle. Její režie postrádá odvážnější přístup či nápad, který by jakékoliv scéně dodal větší hloubku. I když je ve filmu poměrně hodně děr, hloupé chování postav, zbytečné násilí i nechtěně úsměvné momenty, samotný příběh vyprávět umí, což rozhodně potěší. Velkým plusem je i vábnička na pokračování v podobě vítaného překvapení na konci filmu.
28 let poté: Chrám z kostí mě i přes několik výtek pozitivně překvapil. Pokračování jde divákovi naproti a servíruje mu povedený příběh, se silnými postavami a hereckým obsazením. Pro fanoušky série jde o další vykreslení postapokalyptického světa, ve kterém zombie nemusí být tou největší hrozbou. V roce 2028 by mělo být pokračování, tak se opatrně začínám těšit.
