Letošní první degustační večeře pod střechou jednoho z podniků KRO Kitchen se nesla ve znamení divoké zvěře, lahodných jídel a útulné atmosféry. Jak také jinak, když menu připravili kuchaři z KRO Kitchen ve spolupráci s projektem Ze Mě. Večer o devíti chodech a vinném či nevinném párování se příjemně táhl, a i přes naše úvodní faux pas se velice vydařil. A co se nám stalo? Spletli jsme si podnik.
Degustační večeře bývají zpravidla synchronizované tak, aby všechny stoly v jeden moment dostaly stejný chod. Proto se u degustačních večeří udává čas zahájení a vy, jako slušní hosté, byste měli dorazit včas. U prvního letošního pop-up akce týmu KRO Kitchen za účasti projektu Ze Mě se jednalo o sedmou hodinu večer. Proto jsme se objevili přesně v sedm – v karlínském KRO Bistro & Baru. Hned po příchodu dovnitř se nám situace ale nezdála a začali jsme cítit nervozitu. Večeře hojnosti plná divoké zvěře se totiž nekonala v Karlíně, ale na Vinohradech, v kavárně KRO Coffee. Ups. Objednali jsme rychle taxíka, omluvili se přes telefon a doufali, že nepřijdeme moc pozdě.
Nepřišli. Na poslední dvě místa jsme zasedli těsně před dojedením prvního z chodů, teplého chleba se šlehaným máslem, domácí tamari omáčkou a pohankou. Svou porci jsme dostali zanedlouho po usazení. Tekutá část degustační večeře byla ve dvojím provedení – bylo možné zvolit alkoholické nebo nealkoholické párování v podání vinného baru Sedmička. My jsme pro komplexnější zážitek zvolili jednu alko a jednu nealko variantu. K chlebu jsme dostali tedy jak perlivé Crém de Parc National z Dobré vinice, tak i kombuchu.
Raz, dva, tři a kachna letí
Sotva jsme se nechali unést skvělým začátkem a panující atmosférou, objevila se před námi paštika z kančích a kuřecích jater s omáčkou z kdoulí a s brusinkami. Celý pokrm byl chuťově velmi jemný, chvílemi příjemně kyselý a úplně božský byl s chlebem, který obsluha na požádání neustále doplňovala. Uběhlo tak ani ne půl hodiny a my byli spokojení a sladěni s chody a náladou s ostatními. Děkujeme celému týmu, že se námi nenechali vyvést z míry a měli pro nás pochopení.
S každým další jídlem a tekutým párováním se vždy někdo z týmu KRO, Ze Mě či vinného baru Sedmička zastavil s vysvětlením, co nám vlastně servírují. Někdy bylo představování jídla dokonce hromadné. Za pultem kavárny s vášní prezentoval jednotlivé chody buď Vojta Václavík za KRO Kitchen nebo Vojta Nemrava za projekt Ze Mě. Když představovali třetí chod – kapustičky, zelí, křen a škvarky, myslela jsem si, že to nebude nic pro mě. Ale ve finále mě kombinace příjemně překvapila a dokonce za mě byla z celého večera paradoxně nejlepší. Proč paradoxně? Škvarky totiž nebyly tradiční škvarky z vepřového sádla, ale ze zauzených brambor! Zvěřinové párování tak oživil čistě vegetariánský chod. Všechno dohromady bylo zalito skvěle dochucenou šťávou a zapíjelo se rakouským veltlínem, který byl cítit po slámě a k jídlu se neskutečně hodil.
Servis dalších dvou předkrmů byl svižný a každé z jídel mělo něco do sebe. Jelení tataki s garum omáčkou bylo lehké, ale přitom plné chutí. Brok v jednom z plátků jelena byl netradičním zážitkem dokazujícím filozofii a um lidí kolem projektu Ze Mě, kteří si veškerou zvěřinu loví sami. Za předposledním předkrmem se lidé otáčeli už při servisu. Kachní stehno s pařátem bylo povedenou show navenek i uvnitř úst.
Srdíčko pro tacos
Na menu následovalo tacos se srdíčky. Křupavá bramborová placka a kus masa, který byste si sami jen tak nepřipravili, udělalo z tohoto chodu fajnovku, po které se někteří dožadovali o přidání. Po tacos přišel na řadu zlatý hřeb večera, jelení wellington. Životně první wellington byl pro mě perfektní a tuším, že u ostatních taky bodoval. Při jeho konzumaci totiž v jinak rušné kavárně nastalo naprosté ticho. Až po čase se začala prostorem linout slova chvály. Jelikož se degustace zúčastnilo kolem dvaceti lidí a prostor kavárny je pro tento počet tak akorát, byla slyšet sem tam konverzace jak personálu, tak hostů o řadu stolů dál. Nic špatného v tom nehledejte, ba naopak to bylo v této době příjemně společenské.
Zpátky k wellingtonu. Podával se s jemnou kaší a silnou šťávou a byl opravdu geniální. Jak jsem už psala, prvenství musím nechat škvarkům. Ale wellington si vysloužil stříbrnou pozici. Teda pokud by se mělo hodnotit na stupně vítězů. Ale lepší je vnímat degustaci komplexně. Celkově všechny chody spolu s vínem i nealkem, které zahrnovalo třeba výborné zázvorové pivo či březovou mízu Euforia, tvořily sehraný tým a celý večer byl lahodným zážitkem.
Závěrem je nutné zmínit ještě dezerty. První, sticky toffee puding se šmalkem a hrozny naloženými v octu, nás ujistil, že večeře rozhodně nebudeme litovat. V kombinaci s kávou na přání představoval perfektní tečku ke všem předchozím chodům. A makronka? Byla slunečnicová, originální a jen nás utvrdila v přesvědčení, že pokud budou někdy KRO Kitchen, projekt Ze Mě a Sedmička zase něco pořádat, nesmíme u toho chybět. A vy byste u toho měli být také.
Třeba hned 21. února, kdy KRO Kitchen pořádá v kavárně na Vinohradské další degustační večeři. Informace bude podnik odhalovat postupně, tak sledujte jejich Instagram.
