Scénárista Anthony McCarten po Freddie Mercurym a kapele Queen připravil další hudební životopis. Tentokrát na scénu přichází popová a gospelová zpěvačka Whitney Houston. Snímek vypráví příběh oceňované umělkyně, která za svůj život zažila mnoho úspěchů, jež však měly také svou stinnou stránku. Nečekejte ale žádnou extrémní skandální jízdu (byť materiálu a drog by byl dostatek), film Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody je příjemnou podvečerní vyjížďkou.
Letošního Elvise Baz Luhrmann vytepal megalomansky ze zlata a drahého kamení, stvořil ho jako bájného superhrdinu, posypal cukrem, polil šlehačkou a na bezmála tři hodiny přikoval diváky s otevřenými ústy do sedaček kinosálů. Oproti tomu Whitney nehledá skandály ani lidskost a drží se uctivě při zemi. Pochopitelně se nevyhneme ani srovnání s Bohemian Rhapsody, avšak mezi oběma snímky je zásadní rozdíl. Zatímco u Freddieho měl divák dojem, že je fanouškem z první řady, u Whitney je jen tichým pozorovatelem. Nebo jinak: s Freddiem jste se v zákulisí okamžitě sjeli, kdežto s Whitney si nedopijete ani kafe.
Whitney je skvělá svým vizuálem, hereckými výkony a dobrou kamerou. Snímek ve stylu Bohemian Rhapsody ani Elvise z výše uvedených důvodů však nečekejte. Režisérka Kasi Lemmons vás spíše vezme za ručičku a příběhem sama provede. Film zachycuje úspěšný život zpěvačky, která získala největší počet hudebních cen v historii, od začátku kariéry až po její pád. Ačkoli šokujících a skandálních motivů by se i v jejím případě našel dostatek – od abusivního chování otce přes nevyřčenou sexualitu až po excesivní konzumaci návykových látek –, tvůrci tato témata velkoryse přehlíží.
Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody je precizně zpracovaným hudebním filmem, avšak s neosobním příběhem.
Honosný vizuál doprovází střídmé vyprávění, které spíše než „velký hudební biják“ připomíná zajímavě a uctivě zpracovaný hudební dokument. Jenže právě to je na jinak povedeném snímku zároveň problematické. Všechno „negativní“ z Whitneyina života sice zazní, ale příběh se ničemu z toho hlouběji nevěnuje. Děj až příliš pouze naznačuje a okolo řady citlivých témat chodí po špičkách. Například nejlepší přítelkyně Robyn, se kterou měla Whitney poměr, se v první polovině filmu náznakem představuje jako její partnerka, zatímco ve druhé polovině se z děje téměř vytrácí.
Decentně se přechází nejen poměr a rozchod s Robyn, ale také zpěvaččin obchodní vztah s otcem, vztah s její manažerem, konzumace drog i její cesta z nich. Pouze v závěru film naznačuje, že bez své drogové závislosti se Whitney stala jen stínem hvězdy, kterou bývala. Snímku tak chybí emoce a Whitney Houston nadále zůstává nepoznanou záhadou. Zřejmé je pouze to, že nebyla příliš šťastná, neboť jí více záleželo na všech milovaných okolo ní než na sobě samotné.
Hudební pasáže, doplněné zpěvem pravé Whitney, jsou na významné momenty z jejího života napasovány způsobem, který chytne za srdce. Fanoušci zpěvaččina hlasu a její hudby si nepochybně přijdou na své a film pro ně bude příjemným zážitkem. Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody je precizně zpracovaným hudebním filmem, jen s neosobním příběhem. Otázkou zůstává, zda právě toto nebylo záměrem autorů.
Představitelce hlavní role Naomi Ackie byla několikrát vytknuta nedostatečná podoba s Whitney Houston. Filmu to ale nikterak neubližuje. Naopak, její výkon je dobrý a herečka působí přirozeně a příjemně. Ze své role dokázala vytěžit maximum a na plátně působí uvěřitelně. Naomi Ackie sekunduje starý dobrý Stanley Tucci, který podává tradičně bezchybný výkon, aniž by Naomi zastiňoval.
Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody je výborné hudební drama, nikoliv však pompézní. Nicméně ne všichni vyhledávají okázalé hudebně-dokumentární bijáky, a právě jim lépe sedne komornější forma, kterou v tomto případě tvůrci zvolili. Whitney si přála zatancovat s někým, kdo ji má rád, a já bych ji bez rozmyslu o tanec ihned požádala.
