Rakouská císařovna Alžběta, hvězda Evropy 19. století, se po třicítce odmítla nechat fotografovat. Tento detail využila Marie Kreutzerová ve svém anachronickém snímku Korzet. Absence fotografií z doby, kdy Alžběta stárla, se stala ústředním bodem, kolem kterého Kreutzerová vystavěla celý scénář.
Alžběta Bavorská, kterou celý svět zná pod přezdívkou Sissi, byla vmanipulována do pozice, kdy věřila, že krása je to jediné, co má. Proto udělala cokoli, aby si ji uchovala a také aby nezavdala lidem prostor pro klevety. K tomu patří i neslavně proslulý korzet, díky němuž měřil její pas necelých 50 centimetrů. Marie Kreutzerová nabízí impozantní a lehce punkovou verzi milované rakouské císařovny a uherské královny. Její Sissi přichází do kin sešněrovaná v korzetu, ale s nespoutaným duchem. S potetovanými prsty, jehlami heroinu v žilách a za doprovodu Rolling Stones.
Na plátně jsme již viděli mnoho verzí bájné Sissi. Řada ztvárnění věnuje značný prostor události, která otřásla Alžbětiným životem. Její syn, korunní princ Rudolf (zde ztvárněný Aaronem Frieszem) spáchal sebevraždu spolu se svou sedmnáctiletou milenkou Marií Vetserovou. Kreutzerová se však vydala jinou cestou. Alžbětu, již ztvárnila Vicky Kriepsová, nechává čelit vlastní smrtelnosti. „Ve věku 40 let se člověk začíná rozplývat a mizet,“ uvažuje Sissi, zatímco kolem ní probíhá oslava narozenin – důstojná a vážná, jako by to ani nebyla radostná událost. Což pro Alžbětu skutečně není…
Znuděná Sissi, jež se odcizuje i se svým manželem, císařem Františkem Josefem I., vyhledává přítomnost jiných mužů. Například svého učitele jezdectví Baye Middletona (Colin Morgan). Jedná se však o pouhé flirty, které nikdy nedojdou naplnění. Alžbětě stačí, když ji všichni neustále ujišťují, že je krásná. Aby měla pocit, že všechno její odříkání a večeře v podobě několika plátků pomeranče mají nějaký smysl. Že to jediné, co se po ní chce, skutečně může nabídnout. Pozorný divák v tom pravděpodobně odhalí nejen mentální anorexii, ale také zoufalou potřebu sebekontroly a hledání smyslu vlastního života.
Portrét, který publiku Kreutzerová předložila, je vcelku rázný a pro mnohé bude zřejmě překvapivý. Totéž platí i o výkonu Vicky Kriepsové. Její Alžběta by od svého života chtěla víc. Chtěla by být zapojená do dění v zemi, její manžel ovšem ostře namítá, že vládnout říši je jeho úkol. Její úlohou je pouze ji reprezentovat. A tak jí nezůstane nic než návštěvy žen v ústavu pro choromyslné, které jejímu životu dají aspoň náznak nějakého smyslu.
Marie Kreutzerová filmem Korzet umožnila Alžbětě vzít osud pevně do svých rukou a dosáhnout tolik vytoužené svobody, nesvázané ani pevným korzetem ani dvorskou etiketou.
Režisérka a scénáristka v jedné osobě však filmem Korzet nakonec umožnila Alžbětě vzít osud pevně do svých rukou a dosáhnout tolik vytoužené svobody, nesvázané ani pevným korzetem ani dvorskou etiketou. Identické tetování, které musí absolvovat jedna z jejích služek, tak rozhodně není pouze znakem výjimečné císařovniny přízně. Naopak je promyšleným plánem úniku.
Korzet není historicky doslovným snímkem, ale naopak se snaží si domýšlet hluché momenty
v dějinách. Kreutzerová proto nechala většinu lokací nedotčených, v jejich současné podobě. Na stěnách tak visí moderní telefony a možná zaznamenáte i zapomenutý mop.
Císařovně mezi prsteny prosvítají potetované prsty a v pozadí lze slyšet skladbu As Tears Go By od Rolling Stones. Královský lékař panovnici ordinuje heroin, o kterém jí tvrdí, že tato novinka je naprosto bezpečným medikamentem. A skutečně, Alžbětě se na chvíli uleví. Jenže k absolutnímu štěstí jí schází poslední krok.
Dějiny možná Alžbětě nedopřály takovou moc, jakou si přála. Tu jí sice nedopřeje ani Kreutzerová, zato jí dovolí chovat se bohémsky, projíždět se sama na koni, ostříhat si vlasy a kouřit jednu cigaretu za druhou. V tomto ohledu je snímek fascinující výpovědí, byť nejde o úhledný životopisný film.
