Laterna magika uvedla pátou premiéru pod uměleckým vedením Radima Vizváryho. Krajina těla se od předchozích počinů opět odlišuje, tentokrát tím, že se jedná o pohybově vizuální báseň. Jejím údělem tak není vyprávět příběh, ale vzbudit emoce.
Po výpravné inscenaci Poe, experimentálním Robotu Radiovi a dvou dětských projektech – Zázraku stvoření a Batolaterně – vytvořil soubor Laterny magiky během dvou sezon již pátou inscenaci. Krajina těla vznikla jako oslava lidského těla a aby naplno vynikl předmět obdivu, propojuje v sobě řadu pohybových prvků – od fyzického divadla a klasického tance přes pantomimu a break dance až po pozemní a vzdušnou akrobacii. To vše doplňují filmové smyčky na jedenácti obrazovkách, jejichž záběry proměňují tělo v krajinu.
Před divákem vyvstává oživlá a rozpohybovaná galerie, která pozvolna plyne. Publikum v hledišti se stává pozorovatelem, který nepotřebuje chápat, co se před ním odehrává. Stačí na sebe nechat působit jednotlivé výjevy podobně jako obrazy v galerii. Cílem tvůrců je vybídnout k zamyšlení nad lidským tělem a poukázat na jeho krásu, a to i v jeho odlišnosti a křehkosti. Tuto odlišnost poodhalují nejen výkony jednotlivých performerů na hraně fyzických možností (troufám si tvrdit, že pro řadu diváků už dokonce za hranou), ale také dialog stáří a mládí.
Ke Krajině těla je potřeba přistupovat tak, jak tvůrci zamýšleli. Vnímat ji nikoli jako divadelní představení, ale galerii tělesnosti.
Na jevišti se potkávají tři generace účinkujících. Každý z nich je mistrem ve své disciplíně. To platí i o dlouholetých členech souboru Laterny magiky Josefu Kotěšovském a Zuzaně Hrzalové (či Daniele Koutné v alternaci). Ti v inscenaci zastupují starší generaci tanečníků a symbolicky se ještě jednou vrací na svou domovskou scénu. Přestože si jejich těla s věkem stanovila určité fyzické limity, roky zkušeností se propsaly do jejich postoje a výrazu.
Těla na vrcholu jejich sil předvádějí mim Matěj Petrák, hadí žena Anaëlle Molinario (v alternaci s Nicole Martres a Khaliunsuren Narankhuu), tanečník breakdance Kristián Mensa (popřípadě jeho bratr Marek Mensa) a akrobaté Jindřich Panský, Lukáš Macháček, Alžběta Tichá a Martina Illichová. Každý z performerů dostane prostor samostatně, aby předvedl své umění (akrobaté se taktéž věnují rozdílným disciplínám), čímž vzniká divadelní mozaika stmelená scénami se společnou choreografií.
Navzdory širokému záběru pohybových žánrů si Krajina těla po celou dobu udržuje značně střízlivý, až chladný ráz. Ten umocňují i čistě bílé kostýmy a nabílené vlasy či paruky a úvodní filmové záběry plné pukajícího ledu. Byť se světlo v průběhu představení změní z modře studeného ve žlutě hřejivé a na obrazovkách začne praskat oheň, dojem strohosti přetrvává.
Pohyb většiny účinkujících je precizně odměřený, nenajdete v něm jediné gesto navíc. Zejména corporeal mime Matěje Petráka vyvolává pocit, že sledujeme oživlou mramorovou sochu. Živoucí energie vtrhne na pódium až se sólem Kristiána Mensy, které dokáže vybudit divákovu pozornost. Ta se jinak tříští mezi umělce a obrazovky, jež netvoří pouhý doplněk, ale rovnocennou součást představení. Josef Kotěšovský v sobě nezapře postavu Veselého klauna z Kouzelného cirkusu, s nímž odehrál minimálně 2000 repríz. I v roli umírajícího tanečníka si občas vesele poskočil, když opouštěl jeviště. Tím nabořil vážnou tvář inscenace, ale také jí dodal potřebný lidský dotek.
Koloběh lidské existence v závěru znázorňuje příchod mladé dívky. Nová generace nahrazuje tu starou a život plyne dál po stejné ose. Filmové smyčky tento cyklus zobrazují na proměnách krajiny v čase. Onu krajinu ale opět tvoří tělo v promyšlených detailech. Svalnatá záda připomínají zvrásněnou pláň, vlasy obilné lány či rostoucí trávu, propojené prsty pohoří, makrodetail duhovky vulkán. Na obrazovkách se postupně vystřídají všechna roční období i zemské živly, jež určují tvář přírody.
Ke Krajině těla je potřeba přistupovat tak, jak tvůrci zamýšleli. Vnímat ji nikoli jako divadelní představení, ale galerii tělesnosti a ukázku toho, co dokáže lidské tělo. A že (především v případě Kristiána Mensy) toho dokáže překvapivě hodně…
