Rebecca Zanetti je americkou bestsellerovou autorkou s již více než šedesáti vydanými tituly. Českým čtenářům se však poprvé představila teprve letos. Knihu Uteč, dokud můžeš přináší nakladatelství Metafora. Zdali titul dostává svému označení „napínavý a mrazivý thriller“, se dozvíte v této recenzi.
Pro partu středoškoláků to měla být pouhá vyjížďka do hor na čtyřkolkách. Nikdo z nich si ani v nejhorším snu nepředstavil, že zde nešťastnou náhodou objeví několik mrtvých těl. Případu se ujímá zvláštní agentka FBI Laurel Snowová, jejíž strýček patří mezi podezřelé. Vydává se zpět do rodného Genesis Valley, které se nachází blízko nálezu těl, odhodlaná chytit vraha a ochránit svou rodinu. K dosažení cíle by jí měla pomoct nejen její neobvykle vysoká inteligence, ale také horský ranger Huck, který zná zdejší hory jako svoje boty.
Začátek zní opravdu slibně. Místo překombinované vraždy a vraha, který poskytuje hlavní postavě indicie a nejrůznější hádanky, zde máme realističtější zápletku. Prostředí drsných, zasněžených hor může čtenáři evokovat dnes tolik oblíbené severské detektivky. Když se však po chvíli začaly na stránkách vyskytovat věty typu: „Jeho mohutný hrudník látku beze zbytku vyplňoval, takže knoflíčky na prsou vypadaly napjaté k prasknutí“, začalo mi být jasné, že zde půjde opravdu o přežívání v nelítostných podmínkách, avšak nikoliv pro postavy v knize.
Prvním kamenem úrazu je samotná Laurel. Ta je od samého začátku přestavována jako super geniální žena, která šla na vysokou školu už v jedenácti letech. Pokud se autor/ka rozhodne používat pro svoji postavu takové famózní popisy vzbuzující ve čtenářích očekávání příchodu druhého Sherlocka Holmese, měl/a by s tím umět i náležitě pracovat. V tvůrčím psaní totiž platí zlaté pravidlo „ukaž, nepopisuj“, aneb samotné činy vydají za tisíc slov. Bohužel Rebecca Zanetti je přesně tím názorným příkladem, jak se to dělat nemá. Absolutně každá postava, se kterou se napříč knihou setkáme, o Laurel tvrdí, že je naprosto geniální. Jenže pouze se o tom mluví. S tímto super-přízviskem se setkáme až bolestivě mnohokrát. Ani jednou však není ukázán onen Lauřin génius v praxi, a tím pádem ani důvod, čím si takové vychvalování zaslouží.
Laurel je nejen „neskutečně geniální“, ale také velice krásná. Víceméně každý muž, se kterým přijde v ději do kontaktu, s ní flirtuje. Směšné to začíná být ve chvíli, kdy s ní flirtuje například zdravotník, který ji ošetřuje po útoku vraha, nebo advokát muže, kterého Laurel ještě před několika chvílemi zpovídala. Třešničkou na dortu je zjištění, že Laurel je krásná (a samozřejmě geniální) i pro samotného vraha, do jehož myšlenek jako čtenáři občas zavítáme.
Takže tu máme super inteligentní a nádhernou Laurel, po jejímž boku nemůže stát nikdo jiný, než… tajemný, urostlý a drsný horský ranger Huck. Do něho se Laurel zakouká hned při prvním setkání. Už na 58. straně jí břichem projela vlna tepla, když zaslechla, jak na jazyku válí L a R při vyslovení jejího jména. Po zbytek knížky čteme o neovladatelných pocitech, kdykoliv je o Huckovi řeč. Jelikož je Huck alfa samec, flirtují s ním i ostatní ženy. To jest skutečná zápletka tohoto „mrazivého thrilleru“. Nepřítelem zde není vrah, ale opačná pohlaví, kvůli kterým na sebe Laurel a Huck žárlí.
Veškeré ostatní postavy jsou pouhé archetypy jako z klasické telenovely. Doktorka Abigail, která je stejně geniální jako Laurel (takže spolu údajně vedou „šachové partie“, byť se jedná o obyčejné konverzace), akorát je zlá a sexy, takže flirtuje s Huckem. Dále místní šerif s ošklivým knírem, který je arogantní a Laurel naopak vůbec nebere vážně, byť by měli tahat za jeden provaz.
Kapitolou samou o sobě je neustále se opakující popis toho, co má kdo na sobě. Jistě, v knihách je popis důležitý, ovšem detailní rozbor, že postava XX má na sobě zelený svetřík s růžovou kytičkovanou sukní, je později už spíše otravný. Laurel má tak například jednou dilema, že si do práce měla vzít jiné oblečení. Také během samotného finále, kdy je situace vážná a postavám jde o život, si musíme přečíst, že jedna z postav „měla na sobě vysoké zimní boty s kožešinkou, černé džíny a dlouhý vlněný kabát, zapnutý až ke krku.“
Zkrátka se řeší všechno možné, jen ne samotný vrah, který je všem víceméně jedno. Laurel má mnohem větší starosti ohledně dekorací v její kanceláři, oblečení a pocitů k Huckovi než ohledně nějakého skutečného vyšetřování (byť nám jako čtenářům neustále opakuje, že „musí toho hajzla chytit“, aby se neřeklo). Pátrání se na celých 364 stranách nepohne ani o milimetr. Policie je naprosto bezmocná, ve všem pomalá a vrah vesele řádí dál. Ke konci se raději odhalí sám, protože super geniální Laurel ho ani jednou nepodezírá (byť čtenáři je vrah jasný asi už od poloviny knihy). Tolik k jejímu géniu a tolik k „detektivnímu“ žánru. Celá zápletka a motiv vraha se vyjasní během jediné kapitoly (do které by se dala kniha proškrtat a shrnout). Poté už následuje pouze narychlo uzavřený konec s největším klišé pod sluncem.
Je zřejmé, že kniha je ve skutečnosti x-tou variací na nadpřirozenou romanci (se kterou má autorka ostatně největší zkušenosti) a za detektivní thriller se pouze převléká. (Takto jsem kvůli zavádějícímu popisu četl něco, čehož absolutně nejsem cílovka, což je ten největší problém). Nepatrné náznaky thrilleru by se daly spočítat celkově na 20 stranách, jinak se jedná čistě o popis vnitřních pocitů postav k tomu druhému, oblečení a dekorací.
Přijmu-li tento fakt a hodnotím knihu takovou, čím ve skutečnosti je – tedy romantikou blížící se červené knihovně – mohu uznat zajímavě se vyvíjející vztah Laurel a Hucka a její vztah s matkou. Kniha je plná klišé, do zblbnutí opakovaných slov a popisů, často zbytečně natahovaných, ale po vztahové stránce je minimálně průměrná. A alespoň překlad je bezchybný.
Bohužel, co knihu sráží a působí téměř po celou dobu směšně, je její snaha o zařazení do thrillerového žánru, se kterým vážně nemá nic společného. Už tak nijak oslnivá vztahovka je takovými pokusy shazována ještě více a její neodůvodnitelnou délku je těžké překousnout. Příznivcům skutečných detektivek a thrillerů tak radíme: od této knihy utečte, dokud můžete.
