Život švédského spisovatele Augusta Strindberga, především jeho vztah k ženám a soužití se Siri von Essen se staly námětem pro inscenaci Manželská historie divadelního spolku JEDL. Nenaplněné touhy, žárlivost i nechtěný mateřský úvazek zapříčinily, že se Siriina láska proměnila v nenávist. Trojice Lucie Trmíková, David Prachař a Anna Fialová předvedli nezapomenutelný výkon – ostatně, jak je u JEDLu zvykem.
Divadelní spolek JEDL patří k nejvýraznějším u nás. Lucie Trmíková, Jan Nebeský a David Prachař jej založili v roce 2011 coby platformu pro nezávislé autorské divadlo. Loni tak soubor oslavil své desetileté výročí, ovšem od první spolupráce uplynulo již 30 let. Během té doby vznikla celá řada inscenací, které se vryly do povědomí diváků, ale také divadelních kritiků. Kmenoví umělci i spolupracovníci JEDLu získali řadu ocenění včetně ceny Thálie (Lucie Trmíková za roli Anny v inscenaci Soukromé rozhovory).
Řadu želízek v ohni měla také loni uvedená Manželská historie, která získala hned pět nominací na Ceny divadelní kritiky za rok 2021. Dvě z nich proměnila, a to v kategoriích Hudba a Mužský herecký výkon (David Prachař v roli Augusta Strindberga). Nadto se JEDL stal Divadlem roku.
Přestože název inscenace parafrázuje Strindbergův soubor povídek Manželské historie, vycházela Lucie Trmíková při psaní scénáře zejména z jeho autobiografického románu Bláznova obhajoba. V něm Strindberg popisuje své manželství se Siri, téma boje mezi pohlavími se však jako červená nit prolíná celým jeho dílem. S ohledem na uvedené se může zdát nečekané, že švédský spisovatel není ústřední postavou hry. Větší prostor dala Trmíková Siri, kterou si i zahrála. Manželskou dvojici doplňuje Anna Fialová jako Marie Davidová, s níž se Siri přátelila. Oproti skutečnosti jí v inscenaci Trmíková přisoudila profesi herečky.
Jeden geniální autor, jedna špatná herečka, jedna dobrá herečka. Navzdory očekávání netvoří milostný trojúhelník. Naopak, jsou solitéry, jejichž dráhy se navzájem protnou. A způsobí tím kolizi. Siri von Essen vzplane láskou jako supernova hned třikrát: k divadlu, k úspěšné herečce Marii a konečně k Augustu Strindbergovi. On její city opětuje a Siri se tak těší nejen z velké lásky, ale také doufá, že díky Augustovi konečně bude moct naplnit své herecké ambice. Dramatik a jeho múza, jak krásně to zní.
Jenže Strindberg má se svou první ženou jiné plány. „Zase začíná být neklidná. Měl bych ji co nejdříve oplodnit,“ pronáší směrem k publiku divadelní Strindberg po jedné z čím dál častějších hádek. Lásky žár dohořel a zbyly z něj jen čadící uhlíky, které vše otravují kouřem a zplodinami. Milostná slovíčka se mění ve výčitky, láska v nenávist. A zbytek? Pouhá manželská historie. Toxicitu vztahu si ale ani jeden nepřipouští, jen se navzájem obviňují ze zmařených nadějí a snaží se toho druhého srazit na kolena, ponížit.
Linka přeměny horoucí lásky v zavilou nenávist je v inscenaci natolik silná, že kdyby byli Siri a August jedinými postavami příběhu, hra by to unesla. Zvláště v podání výrazných hereckých osobností, jakými jsou Lucie Trmíková a David Prachař. Nicméně je tu ještě Marie v podání výborné Anny Fialové. Herečka, kterou Strindberg nemůže vystát, žárlí na ni a obviňuje ji z lesbického vztahu se svou ženou. Navíc se paktuje s tím Ibsenem! Mariiny úspěchy jsou pro Siri neustálou připomínkou jejího zpackaného života a nenávratně odvátých ideálů. Mládí, svoboda, herecký úspěch – to už nikdy nezíská. Jenže Siri stejně nebyla dobrá herečka, akorát se jí to nikdo neodvážil říct. Kromě trpkého manželského soužití tak inscenace zachycuje téma nenaplněných snů, nedostatku sebereflexe a neupřímnosti okolí. Zejména Marie, jejíž vztah k Siri je povrchní a čím úspěšnější se stává, tím povýšeněji a vulgárněji se chová.
Scénář Lucie Trmíkové jde nemilosrdně přímo k věci, což celé inscenaci prospívá. Spád představení nebrzdí ani operetní pojetí. Písně s chytlavými melodiemi a zapamatovatelnými texty dobře rámují jednotlivé scény a hudba Emila Viklického se stává neoddělitelnou součástí představení. Scéna je pojatá střízlivě, jedinou dominantou je obrovský stůl se dvěma zabudovanými běhacími pásy. Ty do představení vnáší další dynamický prvek, přestože postavy zůstávají na místě. Pro inscenace JEDLu jsou signifikantní excentrické kostýmy, většinou navržené Petrou Vlachynskou. Nejinak tomu bylo i tentokrát a všichni tři herci vystřídali několik převleků.
Manželská historie v podání JEDLu není jen připomínkou prvního manželského neúspěchu Augusta Strindberga, ale také vizuálně-hudební podívanou. Tím nejzásadnějším jsou však herecké výkony, které podávají destruktivní vztah obou manželů s humorem, aniž by z inscenace učinily frašku. Ostatně, s tématem vztahů má JEDL bohatou zkušenost, a tak není žádným překvapením, že se s tím inscenátoři popasovali i tentokrát.
