Vzpomínáte si na Džamala z Milionáře z chatrče? Jeho představitel Dev Patel od té doby nabral nejen solidní fyzičku, ale také dostatek zkušeností, aby se poprvé stal spoluautorem a režisérem celovečerního snímku. Že je Opičí muž jeho debut, ho zároveň nijak neodrazuje od skutečně nemalých ambicí!
Jako malému mu matka vyprávěla legendu o mytickém Hanumanovi, napůl člověku a napůl opici. To však bylo před lety, když žili v poklidu v přírodě. A když byla jeho matka ještě naživu. Nyní si bezejmenný a již dospělý hrdina po večerech nasazuje opičí masku, aby se pod ulicemi indického velkoměsta účastnil krvavých nelegálních zápasů. Rozhodně si ale nehodlá nechat vyrážet zuby za peníze po zbytek života, jak to možná na první pohled vypadá. Jeho dlouhodobé plány míří mnohem výš – na místní zkorumpovanou smetánku, jež má pod palcem téměř celé město a před lety ho připravila o matku i rodnou vesnici. Cesta to nebude ani zdaleka jednoduchá a je jen otázkou, co čeká na jejím konci.
Opičího muže by bylo velice jednoduché zavrhnout jako „další z mnoha akčních snímků“. Originality totiž zcela upřímně moc nepobral. Pro diváka není nijak obtížné prokouknout, kolik dějových struktur či lokalit pro jednotlivé souboje si vypůjčil ze známějších a žánrově příbuzných titulů z posledních let. Zjednodušeně řečeno je Opičí muž jakýmsi indickým Johnem Wickem, přičemž si na svém pomyslném seznamu zároveň odškrtává řadu dalších prvků okoukaných odjinud. Pravda, najdou se jisté pokusy o bourání klišé – například ikonické proskočení oknem zde nedopadne zcela tak, jak byste očekávali. Jedná se však o ojedinělé případy a výsledek evokuje především slepenec „toho nejznámějšího a nejpopulárnějšího“.
Jenže… Trik je v tom, že Dev Patel vše spojuje dostatečně funkčně a s takovým stylem, grácií a nadšením, že mu to rádi odpustíte. Od prvního surového souboje v ringu (skvěle podtrženého skladbou Red Sex od Vessel) až po finální střet je snímek velice vymazlený. Zejména co se týče záběrů a barev, atmosféry, výběru hudebního doprovodu či samotných bojových choreografií – obzvláště ty by svému většímu bráchovi Wickovi mohly bez jakéhokoliv studu konkurovat. Než jako „kopírku“ tak lze Patelův debut vnímat jako vskutku ambiciózní oslavu žánru, kterou je více než zábavné sledovat.
Opičí muž toho má v rukávu ještě o něco víc a nespoléhá se čistě na akci. Zápletka jako taková je velice přímočará a opět si „pouze“ vypůjčuje tu nejzákladnější dějovou kostru od milionkrát viděných příběhů o pomstě. V této spojitosti bych osobně ubral na flashbacích, jež sloužily jako hrdinův hnací motor za pomstou. Jejich četnost ale byla lehce rušivá, zejména i proto, že jsme se ve vzpomínkách stále vraceli k téměř totožným scénám.
Patelův debut by se dal snadno odsoudit jako „kopírka“ slavných akčních filmů, spíše jde však o ambiciózní oslavu žánru.
Co však děj pozvedává z jeho průměrnosti a uzmulo si většinu mé pozornosti, jsou prvky „navíc“. Jinými slovy po příběhové stránce bylo zajímavější to okolo než samotná zápletka. Zde bych se rád vrátil k filmu Milionář z chatrče, který jsem v úvodu zmínil nejen z důvodu totožného hlavního obsazení. Obdobně jako drama z roku 2008 je i Opičí muž určitým exkurzem do indické společnosti. Diváky provede od té v hierarchickém žebříčku nejnižší až po nejvýše postavenou třídu, a současně zvládne pojmenovat nejeden problém tížící tuto zemi. Vedle společensko-politického komentáře na svou domovinu vkládá Patel do snímku také prvky z hinduismu, v jehož víře byl údajně vychován. Obě dodatečné dějové vrstvy se pohybují spíše po povrchu, díky tomu však nepůsobí ve filmu zakomponované na sílu. Spolu s hlavní zápletkou fungují v až příhodné harmonii.
Na Opičím muži se dá bezpochyby najít spoustu nedodělků a pro diváka bude při sledování takřka nemožné si minimálně jeden z nich neuvědomit. Přesto mu (jste-li fanoušky žánru) odpustíte a dovolíte mu si vás získat. Dav Patel totiž servíruje esenci akčního filmu v jeho nejryzejší podobě a nejednu scénu si budete v hlavě přehrávat ještě hodnou chvíli po samotném závěru. Zároveň tvůrce nepřináší divákům „pouze“ vymazlenou mlátičku. Do snímku se snaží vnést i podstatné pohledy a hodnoty, jež jsou mu nepochybně blízké. Je-li tohle teprve Patelův debut, nemůžu se dočkat, s čím přijde příště.
