Královéhradecký Park 360 se po roce opět otevřel desetitisícům fanoušků dobré zábavy. Záměrně neříkám pouze muziky, protože Rock for People se za téměř 30 let své existence proměnil v akci, kterou si užije každý. Přesto tím hlavním lákadlem byly jako vždy hudební hvězdy. Mezi letošní headlinery se zařadily skupiny The Prodigy, The Offspring, Bring Me the Horizon, Pendulum, P.O.D., Sum 41, zpěvačka Avril Lavigne a zpěvák Yungblud. Kdo zklamal a kdo naopak připravil nezapomenutelnou show?
Středa: Vzpomínky plné světel
Hned od prvních hodin po otevření areálu se návštěvníci mohli přijít pobavit k některému z českých interpretů. A záleželo jen na nich, zda podle svého humoru zvolili jihočeskou toaletní kapelu Gutalax, novodobé Fešáky hrající pod názvem Lufťáci anebo zvládli obě vystoupení. Během dne pak přišla bohužel špatná zpráva. Zpěvák Corey Taylor, známý především jako frontman skupiny Slipknot, musel z důvodu nemoci svůj sólový koncert zrušit.
I přesto byl první festivalový den nabitý hvězdnými jmény. Jako první zmíním Enter Shikari, které na Rock for People vídáme pravidelně a kteří hbitě zaskočili právě za nemocného Taylora. Zajímavostí je, že Enter Shikari měli poprvé vystoupit na festivalu Rock for People v roce 2007. Jejich tehdejší manažer ale přehlédl, že v kalendáři už mají jiný koncert v Anglii. Skupina byla tehdy nucena oznámit, že nepřijede, a manažera vyhodila. Na festival ale nakonec v některém z dalších ročníků zavítali a letos Enter Shikari zahráli na Rock for People už pošesté.
Osobně jsem si velmi užil vystoupení, které následovalo hned poté, ovšem na jiné stage. Američané P.O.D. jsou na scéně přes 30 let a pořád jim to neuvěřitelně šlape. Sonny Sandoval, frontman, zpěvák a zakladatel v jednom, ani po třech dekádách v branži neztrácí energii. Díky P.O.D. jsem se mohl vrátit do svých teenagerovských let, kdy jsem sjížděl pecky jako Sleeping Awake nebo Youth of the Nation.
Naopak se přiznám, že velký dojem na mě neudělal hlavní headliner včera, kterým byla skupina The Prodigy. Ztrátu ikonického Keitha Flinta z roku 2019 nedokáže (a ani záměrně nechce) skupina nahradit, a tak než o koncert se jedná spíše o vzpomínkovou show, což nejvíc dokazuje aranž nejznámějšího hitu Firestarter. Světelná show to byla opravdu fenomenální, chybělo ale hlubší propojení umělců s publikem. Současné „koncerty“ The Prodigy si užijete, pokud silně milujete jejich tvorbu nebo jsou pro vás vizuální efekty zajímavější než kontakt se samotnou kapelou. Jejich energii se totiž k většině diváků přenést nepodařilo.
Čtvrtek: Australská jízda
Hned na start čtvrtečního dne nemohu opomenout vystoupení africké skupiny Fulu Miziki. Doslovný překlad jejich názvu je „hudba z odpadků“. Ten odkazuje k používání netradičních hudebních nástrojů, jež z velké části vznikly z vyhozených předmětů. Byla to šílenost. Parádní šílenost! Umělci rozdávali úsměvy a pozitivní vibrace na všechny strany. Pokud máte náladu na nějakou chytlavou skočnou bláznivinu, rozhodně Fulu Miziki stojí za vyzkoušení.
Pozornost mnohých návštěvníku také upoutala Bambie Thug. Hudebník*ce definující se jako nebinární, skončil*a na letošní Eurovizi těsně pod top 5 soutěže. Představení, které předvedl*a v rámci festivalu, bylo vizuálně zajímavé a mělo pečlivě připravenou choreografii. Spíše než živý koncert evokovalo ale toto vystoupení divadlo. Což nemusí být nutně negativní. Jen výpravu by si v tom případě stage zasloužila bohatší, aby kulisy doprovodily ostatní prvky show. Zřejmě si ale musíme počkat, až Bambie Thug prorazí z vedlejší stage na tu hlavní.
Výraznou stopu pak za sebou zanechali australští Parkway Drive, kteří se do svého setu pořádně opřeli a okamžitě uhranuli nejenom milovníky metalu. Před stage se postupně prodrali jejich věrní fanoušci, kterých za více než 20 let kapela nasbírala spoustu, mnoho kolemjdoucích se ale zastavilo jen tak na „čumendu“ a nechala se zlákat charismatem všech členů. I pro mě se jednalo o nejzábavnější vystoupení čtvrtečního dne. Ne, že by mě hlavní headliner večera – punk rockeři z partičky The Offspring – nebavil. Jejich vystoupení nabídlo zajímavou vizuální i hudební show. Také zahráli své nejznámější pecky, pro které jsme si tam všichni přišli. Ale taková smršť jako v případě Parkway Drive se nekonala. Přesto šlo o příjemné zakončení programu na hlavní KB Stage.
Silný zážitek a široké rozkročení mezi žánry dopřál návštěvníkům noční Operave z produkce Run Operun. Audiovizuální zážitek, který v sobě kombinuje operní árie a elektronickou hudbu, se pro mnohé stal příjemným překvapením a dokonalým završením čtvrtečního dne.
Pátek: Zklamání i nadšení
Také pátek sliboval našlapanou sestavu. Mnoho návštěvníku, kterými se to před víkendem v Parku 360 jen hemžilo, si nenechalo ujít skupinu Dogstar. Ani ne tak pro jejich renomé jako spíše kvůli hlavní hvězdě, oblíbenému hollywoodskému hereci Keanu Reevesovi. V jeho případě nejde o žádné chvilkové odskočení si z filmové branže – Keanu skupinu v roce 1991 spoluzakládal. Po jedenácti letech se Dogstar sice rozpadli, ovšem v roce 2020 se dali znovu dohromady. Ale upřímně, žádnou velkou show od nich nečekejte. Myslím, že to ani není jejich ambicí. Tahke parta kamarádů si prostě přijela zahrát trochu toho jižanského rocku. Energické tsunami se nekonalo ani v případě Avril Lavigne. Roztomilá rebelka si připravila vystoupení plné konfet i oblíbených hitů. Kdo Avril miluje, určitě odcházel spokojený. Mimo skalní fanoušky ale na její set bude vzpomínat málokdo.
Pod kotlem pořádně zatopili až Bring Me the Horizon. Jejich název pochází od hlášky kapitána Jacka Sparrowa „Now, bring me that horizon“ (do češtiny přeloženo jako „Přineste mi kompas“), kterou použil Johnny Depp ve filmu Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly. A tahle loď nabrala ten nejlepší možný směr. Kombinace velkolepé show s uragánem Olim Sykesem v hlavní roli doručila nezapomenutelný zážitek, jak ostatně slibovali v úvodní animaci. Ne nadarmo bylo jméno Bring Me the Horizon napsané v pátečním programu největším písmem. Možná proto mi chyběla energie u Dogstars a Avril Lavigne. Jako by jim ji Bring Me the Horizon vysáli a chrstli do publika až během svého koncertu.
Opomenout nemohu ani Sum 41, kteří odehráli svůj poslední festivalový koncert v Česku. Svou show sice nepojali nikterak pompézně a na Derycku Whibleym se navíc projevuje náročný život punkové hvězdy, přesto se rozloučili s grácií.
Sobota: Superstar mladé generace
Také poslední den nabídl žánrovou všehochuť. A tak záleželo na každém, zda si užije koncert legendy české hudební scény Petra Spáleného, nastartuje traktory s Visacím zámkem nebo se vydá hledat zajímavé alternativní interprety. Z nich stojí za zmínku estonské duo Puuluup, kterému patřila ČT Art Stage. Jejích vystoupení bylo… surrealisticky jiné. Ještě než se představila největší sobotní hvězda, patřila hlavní stage Kerrymu Kingovi, který se po konci trash metalové ikony Slayer vydal koncertovat se svým sólo projektem. Jeho mocné kytarové riffy vystřídala britská indie rocková kapela Bicycle Club, která svému okolí rozdávala pohodu a dobrou náladu.
Pak už pódium ovládl Dominic Richard Harrison známý pod pseudonymem Yungblud. Zpěvák je mladý, drzý, tvrdohlavý, dravý, miluje hudbu a do koncertu dává vše. Yungblud žádné velkolepé efekty neměl a nepotřeboval. Jeho divoké a bláznivé charisma zářilo celým areálem. Ihned mě napadlo: „Tohle je Mick Jagger své generace“. Ostatně i sám zpěvák Rolling Stones o něm (a Machine Gun Kellym, který vystoupil na loňském ročníku RfP, ale na rozdíl od Yungbluda diváky příliš nepotěšil) prohlásil, že je budoucností rock ‚n‘ rollu. A jeho slova chvály nezůstala neopětována: Yungblud o Jaggerovi prohlásil, že je pro něj vším – frontmanem, rockovou hvězdou, aktivistou i sexuální ikonou. Sobotní vystoupení novodobé rockstar udělalo velký dojem nejen na skalní fanoušky, ale na všechny, kdo se v tu dobu před KB Stage ocitli. Právem se tento koncert stal vrcholem večera i celého letošního Rock for People.
Posledními tóny z repertoáru Yungbluda ale program ještě nekončil. Do noci se následně rozsvítila YouTube Stage, která patřila Pendulum. Ti patří mezi největší jména elektronické hudby, tentokrát však vsadili spíše na novější tvorbu doprovázenou zvukem kytary a zpěvem. Milovníci jejich starších kousků se dočkali alespoň skladeb Tarantula a remixu Blood Sugar.
Závěrem bych rád pogratuloval organizátorům Rock for People k dalšímu úspěšnému ročníku a návštěvnickému rekordu. Během čtyř dní nebyla ani chvíle na nudu nebo lelkování, spíš bych se potřeboval rozdvojit nebo dokonce roztrojit, abych stihl vše, co mě zaujalo. A to nezmiňuji ani bohatý doprovodný program, který se odehrával nejen na oficiálních stage, ale i v partnerských prostorách. Například Ploom Stage si pozvala výtvarníka MAXIMa, večer zde pak svůj set odehrál jeho bratr Karel Havlíček. Zábavnou show předvedli také PiNKBUS nebo Prague Burlesque Show a Cirk La Putyka představil v rámci festivalu svou novou službu Circus Express. Zážitků v rozlehlém areálu bylo daleko více a jak jsem zmínil v úvodu, Rock for People si užije každý. Přijďte se o tom za rok přesvědčit.
